Článek
Je tedy otázkou, jestli by lékaři neměli být lépe připravení na informované pacienty. Včetně těch a možná ještě více těch špatně informovaných.
Je pravdou, že na internetu se vyskytuje kdejaký blábol a zatímco nevhodné politické, či společenské texty se odstraňují, ty týkající se zdraví nikdo nehlídá, přesto, že mohou vážně ohrozit zdraví, někdy dokonce život.
Získat ověřenou informaci, nikoliv domněnku, úvahu či dokonce snůšku nesmyslů v podobě vlastní kreativity autora, je docela těžké a zdlouhavé. Lékař by měl mít alespoň rámcový přehled, odkud pacient informace získal a jedná li se o smysluplné informace, nebo o texty „co píšou na těch internetech“.
Tím, že pacienta bude okřikovat a vychovávat, ničeho nedocílí a asi by se ani neměl divit a žasnout. Ve vážnějším případě to bude on, kdo bude chtít podepsat INFORMOVANÝ souhlas. Měl by tedy podávat informace tak, aby pacientovi řádně vysvětlil nejen postup zákroku, ale i osvětlil informace, které pacient získal sám. To i ty špatné, nebo dokonce škodlivé.
Ty druhé dokonce obzvláště pečlivě, protože kombinace klasické medicínské péče a některých druhů a způsobů tajné samoléčby může pacienta poškodit, protože lékař ho hrubě odbyl, namísto toho, aby mu situaci i možné dopady na jeho zdraví vysvětlil.
Existují však i správné způsoby, jak léčbu, řádně naordinovanou lékařem, podpořit. Bohužel se tím lékaři obvykle „nezdržují“ a když jsem se ptala, jak tedy podpořit pacienta se smrtelným, neléčitelným onemocněním, jednoduše to lékař odmávl, jako zhola zbytečné.
Ne, neměla jsem na mysli „netopejří nožičky a vombatí trus“, ani drogy. Šlo mi například o úpravu stravy, uznané doplňky, tlumení bolesti, doplnění vitaminů a minerálů.
Nezbylo tedy, než pátrat na internetu a všechno si nastudovat. Řekněme, že se v informacích orientuji slušně, jsem schopná číst oficiální medicínské texty a dokonce se jakž takž orientuji i v latině, takže jsem schopná se netopejřím nožičkám, zázračným všelékům na všechno i bezcenným doplňkům stravy vyhnout.
Co když však někdo ne? Pak často naletí podvodníkům, protože je těžké se zorientovat v tom, co různí šarlatáni nabízí, na druhou stranu však existují alternativy, které skutečně mohou pomoci, ulevit a ulehčit.
Chápu, lékaři nemají čas, jsou přetížení a to, co nezvládnou léčit, je nezajímá. Není však snad nutné davat to okázale najevo. Je li však čas lékaŕů tak cenný, očekávala bych alespoň odkaz na specialisty, zabývajicí se problematikou podpůrné péče.
V okamžiku, kdy jsme opustili ordinaci, zůstali jsme odkázáni sami na sebe. Nezbylo tedy skutečně nic jiného, než se vrhnout na informace z internetu. Trvalo dlouhé hodiny, než se mi podařilo prodrat se balastem, všemi „zázraky“ a zázračnými přípravky, nesmyslnými dietami, které spolehlivě nic nevyléčí, zato smysluplně popřou šanci prožít poslední měsíce života pro nemocného smysluplně.
V tom okamžiku mi také došlo, že i psychická pohoda je důležitá.
Nelze tedy doporučení a varování lekařů nevyhledávat informace na internetu brát vážně. Mnohdy díky za ně, nedovedu si představit, jak jinak potřebné informace získat. Od jiného lékaře? Kde ho vzít?
Problém byl i ve chvíli, kdy při propuštění z nemocnice do domácí péče nastaly nějaké komplikace při tom minimu doporučení, kterých se nám dostalo. Například s tolik oblíbenými nutridrinky. Nu, pacientovi „nedělaly dobře“.
„Za to my nemůžeme“, dozvěděla jsem se.
Nikoho jsem z toho neobvinila, jen jsem potřebovala vědět, čím je nahradit. To jsem se nedozvěděla.
Poradila jsem si, díky internetu, ale samozřejmě to obnášelo hodiny hledání, studování a hledání vhodných doplňků stravy.
Přiznám se, že právě pro tenhle systém neochoty vyloudit jak z lékařů, tak i v případě, když se k nim dostanete, z ostatních specialistů informace, když jejich obecná doporučení nesedí konkrétnímu pacientovi, mi odsuzování samostatného hledání na internetu vadí.
Když tedy lékaři všechno vědí, mají se o to podělit. Nemají li čas, náladu, nebo jsou unavení, musí se s tím smířit.
