Článek
Lidé jsou příšerně ukecaní, až by se dalo říct, že někteří doslovně naplňují úsloví, „do huby si nevidí“.
Že čas od času musí nutkavě mluvit jen proto, aby nebylo ticho, je sice poněkud únavné, často i nudné, ale dá se to unést. Nebo utéct. Kupodivu na tohle pamatují i pravidla společenského chování. Kdo je zná a dodržuje, bývá z obliga, minimálné v tom, že nebude za otravu a za otrapu.
Kafe, tedy jít na kafe, obnáší tak hodinu, to je přeně akorát na rychlé probrání všech zajímavostí, aniž by vznikaly trapné odmlky. Večerní dýchánek s alkoholem, ať už s vínem, či pivem, je vhodný na probrání problémů celého světa, ale pokud jsme u někoho doma, první delší odmlka je jasný signál, že hostitel vás má tak akorát a je čas se zvednout a odejít. Host a ryba třetí den smrdí, ale v dnešní uspěchané době mrazáků ryba vůbec páchnout nemusí, zato rozkladný účinek hosta nastane už po třech hodinách.
Někdy mnohem dřív, neudrží li host na uzdě své prohřešky ohledně zveřejňování svých velmi intimních zálezitostí, přičemž řeči o sexu jsou v tomto ohledu až na posledním místě a při citlivém a vkusném podání tam nemusí být vůbec. Jsou to všechny řeči o trávení, vyměšování i o utrpení ze zhnisaných vředů kdekoliv.
Přítomní, i kdyby byli lékaři, opravdu nemají zájem to slyšet. Není to zajímavé, dokonce to ani není příliš vtipné a málokdo má cit pro to, podat podobnou historku opravdu humorně, aniž by znechutil celé okolí.
Dokonce ani tehdy, zeptá li se vás někdo na vaše zdraví, kromě ordinujícího lékaře, není zvědavý na barvu vašich zvratků a stolice. Podrobnosti si tedy odpusťte.
Mnohem větším problémem je potřeba svěřovat se za účelem očisty svého pobitého svědomí. To unesou jen kamarádi, či kamarádky, ale jen v případě, že jsou na samotné věci zcela nezúčastnění. Trable s manželem, či manželkou rozhodně nesvěřujte společným známým. Stavíte je tím do pozice spoluviníka. To není hezké, dokonce je to velmi hrubé. Svěříte li se kamarádovi, jehož manželka je kamarádkou vaší ženy, například o nevěře s tou zrzavou kočkou z recepce, vystavujete ho dilematům, která rozhodně přátelství neprospívají.
Začne se děsit, má li, nebo nemá li to říct své ženě, aby se té zátěže zbavil. Pokud tedy sám není profláklý Casanova, to je jediný příklad toho, kdy se lze svěřit bez obav. Pokud není, nebude s tím umět žít. Hodí zátěž na svou ženu, která ponese břemeno rozhodnutí, zda to říct, či neříct vaší ženě.
Ať už jí to neřekne, protože jí nechce ublížit, nebo řekne, protože to břemeno nechce nést, viníkem je ten, kdo neudržel pusu zavřenou, aby odlehčil svému svědomí.
Už vůbec nemá nikdo právo svěřovat se se svým pokleskem přímo tomu, komu to ublíží s jistotou. Ne, není to čestné, je to hrubost a vlastní neschopnost vypořádat se se svými hříchy.
Nemusí jít nutně jen o nevěru. Potřeba sdělovat ostatním, co se nám na nich nelíbí, minimálně není společenská. Někdy dokonce svědčí o nepříliš dobrém duševním zdraví toho, kdo pronáší rádoby pravdivé a upřímné poznámky na adresu ostatních.
Ne, ty šaty na vaší kamarádce nejsou příšerné, jsou jen její a jí se líbí. Váš dojem není svatá pravda a co se týče upřímnosti, raději se kousněte do jazyka, vydáváte-li vlastní dojmy za pravdu. Šaty na kamarádce se hodnotí výhradně ve zkušební kabince, či pozitivně.
Když jí pokazíte večer, kdy se ona cítí být královnou, tou královnou večera se nestanete vy. Vy budete za trapku (trapná chudinka), která se neumí chovat ve společnosti a žádné mini se zlatými flitry to nespraví.
Nelíbí-li se vám někdo, kdo se líbí někomu jinému, mlčte. Případně, je-li to vážná věc, nechte si ji pro sebe a uložte pro soukromý rozhovor na později. Jistě, je záhodno varovat kamarádku, či dceru před člověkem, o kterém s jistotou víte, že není ten, za koho se vydává.
Než si půjdete ulevovat od svého svědomí, od svých dojmů, či trablů, raději se předem zamyslete, jaký to může mít dopad na ostatní.
Některé prohřešky tohoto typu se dokonce řadí do spektra duševních poruch, takže jste-li a chcete být normální člověk, nejdřív myslete a potom mluvte. Ostatně, někdy platí „mlčeti zlato“.
