Článek
Čas od času se člověk může zasmát, čas od času je to k vzteku, nebo k pláči. Vždy jsou tyto úsudky urážlivé a pohrdavé.
Většinou je to mimo realitu. Pravda, čas od času tu bují pokrok v podobě oživení vesnic díky dotacím, takže máme chodník, po kterém není kam dojít, protože tu nic není, máme tu dětské hřiště, ale nemáme tu děti, které by si na něm hrály. Opraví se, z dotací, zámeček, který dál už nemá využití, opraví se kaplička, jaká krása, ale chodit obdivovat tyto skvosty každý den by byla trochu nuda.
Když už je v nějaké vsi hospůdka, turisté a cyklisté padají do mdlob, že nemohou platit kartou. Že starý pán, který ji provozuje výhradně z lásky ke své obci a sousedům, nemá morál na to, aby se ještě učil zacházet s pro něj zapeklitými věcmi, je panstvu z města ukradené. Oni chtějí. Chtít můžou, říká se u nás.
Já chápu, že inteligence lidí z města občas má rozsah jen po hranice cedulí jejich městského výskytu, takže než vyrazí na výlet, nenapadne je vybrat si hotovost a strčit pár bankovek do kapsy. Namísto toho raději napíší zhrzený článek.
Nu, ono je to i o umění přežít. Čas od času se totiž stane, že některému z velkých městských obchodů vypadnou terminály. Pak je hodně dobré mít u sebe hotovost alespoň na základní nákup. Čas od času, byť vzácně, nastane i porucha v bance a karta nefunguje.
Takže nemít u sebe hotovost, je jako vydat se do divočiny a nemít zásoby a zápalky. Je to v podstatě jednoduché, buď si vezměte hotovost, nebo dost jídla a pití. Ideální je mít obojí. Pokud tedy nestojíte o dobrodružný příběh o tom, jak jste málem umřeli hlady a žízní před hospodou v Dolní Lhotě.
Pokud se vám to stalo, nechlubila bych se tím. Jestliže není, jako že není, uzákoněna povinnost brát karty, váš městský majestát k tomu nikoho nepřinutí, tudíž nemít u sebe pár stokorun v hotovosti je hloupost.
Miluji tu paní, co na velmi stará kolena provozuje obchůdek ve vedlejší vsi. Má tam báječné zákusky a uzeniny od jednoho nepřekonatelného řezníka v okolí. Nebere karty, protože „tomu ona nerozumí a vždycky to šlo bez nich“. Když zapomenu vybrat, mohu se vztekat sama na sebe.
Nebojte se, že by tu kradli na daních, nemají z čeho ukrádat, při odpočtu na poplatníka, který je, zatím, zcela legální, není z čeho platit. Často si nevydělají ani minimální mzdu. Zatěžují je i, pro malé podnikání právě na vesnici, extrémně vysoké odvody. Postupně to raději vzdávají, reptání, že se nedá platit kartou, je zhola zbytečné. Brzy nebude kde platit ani kartou, ani hotovostí.
Zřejmě jde o to, zdevastovat české vesnice a udělat z nich noclehárny, takové satelity pro chudší obyvatele měst, kteří na byt nedosáhnou. Takových přemoudřelých náplav tu už pár máme také.
Také tu máme traktory, za kterými se vlečeme, zablácené silnice, a tedy i zablácené cyklisty. V sezóně to tak je, aby se brambory, cukrová řepa, slunečnice a kukuřice dostala tam, kam má. Cyklisté se nejraději srotí někomu pod oknem a společně reptají. Mám chuť tam doběhnout s chlebem a solí, ale obávám se, že by si mé vstřícné gesto špatně vyložili.
Zajímavé na tom všem je, že němečtí cyklisté a turisté hotovost mají vždy a čas od času se neostýchají někoho oslovit a požádat o doplnění lahve na pití čistou vodou. Nikdo je neodmítl a neposlal do háje.
Zřejmě je to tím, že se zatím nikomu nechce dělat poskoka městským rejpalům, kteří si vyjedou na výlet a očekávají, že si někdo kecne na zadek z toho, že oni umí používat kartu. Když ji umí používat, co jim tak úporně brání ji použít u bankomatu?
Příště, až vás budou svrbět prsty, napište rady, že je záhodno mít při cestě po českém venkově hotovost.
Jinak vážení obyvatelé měst, máme internet, takže víme stejně rychle, jako vy, co se ve vašem městě událo a o tom, co se děje v Praze, obzvlášť. Že se nám to nelíbí? To bude nejspíš tím, že zájem o nás končí dopravní značkou „konec obce“. Tedy konec vašeho skvělého města.
Případně zájem začíná radami, jak máme „správně“ žít. Bohužel český venkov je tak na okraji zájmu, že prakticky neustále improvizujeme, abychom přežili. Počínaje tím, jak se dostat do práce, kde nakoupit a tady obzvlášť díky těm, kteří přes všechny těžkosti stále provozují všechny ty obchůdečky, nebo hospůdky, mohli by to dávno zabalit a dát si pohov, nebo se někde nechat zaměstnat. To by si konečně mohli připadat jako boháči.
Naše zapadákovy mají jistý půvab, umíme v tom žít, možná by bylo fajn do toho neustále přemoudřele nerýpat a vzít to tak, jak to je. Nekrademe, neokrádáme cyklisty a turisty, nepřepadáváme je na lesních cestách, jen ještě stále umíme používat karty i hotovost stejným dílem.
Plánujete snad výlet, ne trasu po hospodách. Nebo si naplánujte trasu okolo hospod, které karty berou, vždyť je to tak jednoduché. Vy snad v tom městě nemáte internet?
