Článek
Tak to opravdu nevím. Zaskočilo mě to. Nemohu rozdávat rady. Pravděpodobně ani žádnou radu nečekala, jen se potřebovala svěřit a vypovídat.
Senzacemi se nezabývám, nebudu psát co, jak a proč. Stává se to, je to smutné a bolestivé. Často tím trpí celá rodina, včetně viníka. I když nedojde k rozvodu, dusnem mezi partnery a rodiči trpí děti, které samozřejmě nezdravou atmosféru v domácnosti vnímají.
Sama nevím, co bych, kdyby…nejspíš by záleželo na způsobu provedení. Také na způsobu provalení. Předpokládám, že o náhodném úletu bych se nejspíš nedozvěděla. Doufám, že můj muž by nebyl až takový idiot, že by se mi s tím svěřil. To ať si případně se svým svědomím vyříká sám. Také bych si vyprosila, aby si své pošramocené svědomí hojil doma blbou náladou nebo vztekem.
Horší jsou paralelní vztahy. Tam už jde i o city, ať si říká kdo chce, co chce. Pěstovat si něco takového si říká o malér. Tatam jsou doby, kdy se něčeho takového dopouštěli jen muži. Pokud to nerozbije rodinu, všichni zúčastnění si odnesou citové šrámy. Rozbití rodiny znamená, že budou zasaženy především děti. Jejich svět to změní, otřese to jejich jistotami.
Je mi jasné, že tento typ nevěry bych nepřechroupala. Na to jsem moc choulostivá, takový zásah do soukromí, kde jsou tři namísto dvou, je pro mě neúnosný. Bylo by to, jako mít v domě ducha.
Řešení jsou různá. Univerzální ráda obvykle zní chovat se důstojně. Nedoprošovat se. Do jisté míry to fungovat může. Sousedka to vyřešila dost po svém. Když obdržela přiznání svého muže o osudové lásce k jiné ženě, sbalila si kufr a odjela k mamince. Uvolnila své místo milence. Potíž (pro milenku) byla v tom, že opustila dům tak, jak byl. Se dvěma dětmi, zeleninovou zahrádkou a slepicemi. Za tři týdny byla zpátky. Jako královna.
Ještě stále se stává, že muž v nejlepších letech se nechá ulovit mladší a pohlednější ženou za účelem založení rodiny. Samozřejmě zpočátku o něčem takovém není ani zmínka, je jen fantastický sex, který na chvíli zastře chmury krize středního věku. Než se ten starej trouba vzpamatuje, má na krku kojence. Kupodivu to už dávno nejsou muži velmi bohatí, slušně zabezpečený pán střední třídy postačí. Pak chudák prchá do klidu a bezpečí k původní manželce. Někdy je přijat, někdy ne. Záleží na časovém odstupu i na tom, zda si exmanželka zvládla vybudovat svůj život bez něj. Někdy chlapec hledá taky ošetřovatelku nebo pečovatelku. No, možná bych si ho nechala jako milence a péči ať zajišťuje ta druhá.
Vztah je náročná záležitost, není jisté, jestli se podaří. Někdy od něj očekáváme něco, co nejde naplnit. Především to není den za dnem idylka a procházka růžovou zahradou. Útěk za zelenějším trávníkem to rozhodně nespraví. Někdy je taky otázka, jestli ten zelenější trávník není nabarvený.
