Článek
Jsem velmi chápající a tolerantní. Je jen málo věcí, které překračují mé hranice a obvykle se vlastně ani netýkají mě.
Ubližovat slabším, ať už zvířatům, nebo lidem. Vadí mi, když se jednotlivci, nebo společnost vrhá na slabší, zneužívá jejich slabá místa, jen aby něco získala. Stejně tak, když někdo využije svou fyzickou převahu a ublíží slabšímu. Nebo to udělá, aby si načechral své ego.
Všichni blízcí to vědí, a přesto se to stalo. Nedokážu odpustit, mám problém s takovým člověkem komunikovat, nesmírně mě to psychicky vyčerpává.
Všude se píše o odpuštění, prý se mi uleví. Nedokážu upřímně odpustit, protože ta hrůza kromě mě zasáhla i jiného člověka, který nebyl schopen se bránit. Nějaké „odpuštěno“ asi nepomůže a upřímně to nedokážu. Zůstal ve mně pořádný šrám a bolí.
Teď samozřejmě nemám na mysli nějaká škobrtnutí, opomenutí, nebo i něco ostřeji řečeného ve vyostřené výměně názorů. To víceméně ani nestojí za odpouštění, házím to za hlavu a jede se dál. V tom případě stačí „promiň“ a můžeme pokračovat dál.
Mám na mysli situace, kdy vám ten druhý opravdu ublíží (nebo někomu jinému), přesto, že ví, že ublíží. Získá tím prospěch, nebo si na vás posílí své přebujelé ego.
Někde čtu, že je někdo schopen odpustit i vrahům svých dětí. Je to vůbec možné? Něco takového si nedovedu představit. Prý proto, že se upřímně kaje. To je hezká myšlenka, ale jak můžu vědět, že lítost je opravdu upřímná? Že dotyčný nelituje jen sám sebe? Zvlášť v případě takto závažných následků, kdy o věci rozhoduje soud a ten bude rozhodovat i podle toho, jestli pachatel projeví upřímnou lítost. Projevil by ji, kdyby mu nehrozil trest?
Mám situaci zjednodušenou tím, že nikdo ani neráčil lítost projevit, nestal se přece zločin. Těžko můžu odpouštět někomu, kdo o odpuštění nestojí. Jen mě to přimělo k zamyšlení nad tím, jak těžké je odpouštět a jestli je to opravdu možné. Nestane se jen to, že člověk potlačí všechnu tu hrůzu, všechen vztek i žal a přestane se tím zaobírat? Vážné se člověku uleví? Nevím, každý jsme jiný, ale možná je to jen přijetí něčeho, co už nejde vrátit, ani změnit.
