Článek
Je zajímavé, že se vždy najde nějaký masochista, který kvituje s povděkem, že mu snížili důchod, zrušili poštu, k doktorovi musí dojíždět 30 kilometrů, hlavně, že stát ušetřil.
Že by se občan také rozhodl šetřit a zvýšené náklady na dopravu si odečetl z daní? Veselá představa.
V momentě, kdy povstane svatý grál úspor, je třeba tleskat, nadšeně mávat a pět ódy na nejlepší vládu všech dob. Opravdu, říkal to premiér, tak to musí být pravda.
Pokud by se některý z politiků občana zastal a chtěl mu ten život trochu zpříjemnit a zmírnit politiku bezuzdného šetření na vcelku obvyklých potřebách občana, je sprostý a podezřelý populista. Králem populistů je pochopitelně více než pravděpodobný příští premiér, Andrej Babiš.
Teď mu zdatně sekunduje i stávající premiér Petr Fiala s „německými platy“.
Zajímavé na tom všem je, že všichni dokázali dotáhnout „německé výdaje“. Není tedy divu, že si soudný občan povšiml, že tu něco tak úplně nehraje, když se nedaří nejen dotáhnout, ale ani přiblížit se k německým (a jiným západním) příjmům.
Populismus je něco slíbit a pak to nedodržet, ale může se stát, že přijdou nepříznivé vlivy, které ovlivní možnost naplnění slibů. Budiž, ale kdyz už politika občanům bere i základní obslužnost, kdy na jedné straně slyší jekot o znečišťování ovzduší auty a na druhé straně jsou nuceni používat auto i k úkonům, které doposud zvládli pěšky, protože stát zrušil ve jménu boha úspor kdeco, dostává se vláda do sporu sama se sebou.
Na jednu stranu zelená, na druhou stranu nutnost použít auto i k tomu, aby člověk vyzvedl dopis, navštívil lékaře, dopravil dítě do školy. Pokud vláda tímto způsobem přenáší své viny a chyby na občany, není nepopulistická, je úplně obyčejně nepopulární.
Nepopulární je proto, že se bezmocně plácá ve svých vlastních chybách a ve své vlastní neschopnosti, to však nestačí, ještě obviňuje občany z neskromnosti, neochoty snášet její nepovedené angažmá a ideálně je obviňuje z toho, že „naletěli populistům“.
Jestli je, nebo není vláda populistická, se dozvíme na konci volebního období. Dozvíme se, jestli a jak splnila své sliby a ano, občan bude mimo jiné a s velkou pravděpodobností hodnotit položky, které se týkají predevším jeho vlastní existence v tomto státě.
V tu chvíli málokoho bude zajímat, který z politiků se s kým spřátelil v bezvýznamné zemi, kam si vyrazil na hezký výlet, ale bude ho pálit zrušení pošty v jeho vesnici. Bude hodnotit, že k lékaři povleče dítě místo deseti kilometrů třicet, že bez auta nemá šanci dostat dítě do školy.
Když se politik celé volební období sápe po jeho peněžence, či účtu, způsobí svou vládou krizi domácností, může klidně tvrdit, že svým slibům dostál z 93 % a že za čtyři roky budeme mít německé platy.
Prozatím je pro občana výsledek takový, že si co do výše platu moc nepolepšil, většinou vůbec, významně se zhoršila dostupnost služeb, inflace sežrala větší část úspor, bydlení se stalo takřka nedostupnou položkou, nastala krize školství a zdravotnictví a politici se hádají o tom, kdo bude platit kuchařky a školníky.
Stát zkrouhne důchodce na důchodech, když je připraví o nárůst penze v souladu s inflací, aby jim posléze vyplácel sociální dávku v podobě doplatku na bydlení.
Ne, páni politici, nebýt populistický je málo, jestě musíte umět vládnout. Umět vládnout neznamená, že občané zaplatí za vaše chyby, ani doslova, ani přeneseně. Umět vládnout znamená i to, že vezmete na vědomí, že pořád ještě nemáme ty „německé platy“.
Nejde totiž o to, jaké máme příjmy, ale jestli jsou podmínky k životu přiměřené těmto příjmům. Není možné donekonečna dotovat nízké příjmy ze státního rozpočtu sociálními dávkami a nemít poté prostředky na důstojné zabezpečení příjmů vlastních zaměstnanců, hádat se s odbory o pár stokorun pro státní zaměstnance, přinutit obce zaměstnávat školníky a kuchařky a poté jim doplácet nízký příjem formou sociálních dávek.
Vyhazovat finance oknem a pak si stěžovat, že nejsou, určitě není populistické, ale je to špatně. Když někdo vládne špatně, není zvolen.
Pro zvolení sice může být populismus určitou položkou na vahách voliče, ale nakonec vždy přijde účet bez ohledu na počáteční ne/populismus. Tím, jestli je politik populista, nebo není, není třeba se vůbec zabývat, podstatné u vládní strany, či koalice je to, co ukázala ve svém volebním období.
Když v průběhu vládnutí ignoruje, že existují občané a že se jim nedaří dobře, těžko se dočká spropitného v podobě hlasů voličů. Pravda, do mínusu nikdo nepůjde, bude tedy příležitost zamyslet se nad tím, kde se stala chyba.
Pane Fialo, vaše sako je mi ukradené, klidně si ho nechte na sobě, ale ta zrušená pošta mi vadí. Jo a… na úřad práce chodí pro ty sociální dávky i ti staří lidé, nemocní a tak podobně, takže když jim zrušíte poštu i pobočku, lépe jim nebude. Mají volební hlas. Tak jen pro jistotu, jestli jste nezapomněl.
Nemusíte být populistický, musíte být populární a ať se vám to líbí, nebo ne, popularita se nezískává jenom v Praze.
