Článek
Vypadá to lákavě, být tři roky doma s dítětem, ideálně ještě porodit druhé dítě „na čas“ a mateřskou dovolenou si prodloužit dokonce na šest let.
Ideál je takový, že matka se bude moci věnovat dítěti, aniž by musela podstupovat honbu mezi dítětem, prací a domácností, dítě nebude příliš brzy odloženo do kolektivu, kde by mohlo trpět traumatem z odloučení od matky a náporu na imunitu, v podobě různých viróz.
Je to však skutečně tak? Není právě v tomto ohledu dlouhá mateřská dovolená kontraproduktivní?
Stále častěji čteme o matkách, které na mateřské dovolené podléhají frustraci z izolovanosti od toho, co doposud musely a mohly. Chybí jim práce a především pracovní kolektiv, kamarádky, koníčky. Iluze, že manžel pohlídá, vezme brzy za své, protože žena je přece doma, nemusí se dřít v práci, na rozdíl od něj a otec dítěte nechápe, od čeho vlastně chce odpočívat.
Stále častěji matky na mateřské sahají po alkoholu, jako po jediné útěše v jinak neutěšeném životě, motajícím se v uzavřeném kruhu přebalování, krmení, tvoření a uklízení. Ve skutečnosti je jen málo žen, kterým by to opravdu vyhovovalo, jen se „obětují“ dítěti, nebo dětem. Obávám se, že tuto oběť nikdo neocení. V čase obětování se matkám často nenávratně ujede poslední profesní vlak a po návratu z mateřské jsou často vystaveny tlaku na odchod, protože za dlouhé tři roky se záskok natolik zapracoval a osvědčil, že není valná chuť ho propustit ve prospěch někoho, kdo je v tu chvíli na úrovni absolventa.
Ženy, které se na mateřské dovolené snaží udržet krok se svou profesí, jsou vystaveny extrémním tlaku na výkon nejen v práci, ale i doma. Prakticky nemají šanci si odpočinout, protože mají problém se zajištěním hlídání po čas práce, natož k tomu, aby si odpočinuly. Sotva matka přiběhne z práce, okamžitě přebírá dítě a všechny povinností. Jen velmi dobře situované ženy si mohou dovolit chůvu.
Práce z domova je snad ještě horší, protože rušivé vlivy jsou neustálé, kdykoliv je nutné přerušit práci a minimálně se postarat o potřeby dítěte.
Matky, které nemají velmi vysoké výdělky, aby se jim vyplatilo zaplatit chůvu, jsou v pasti. Nemají možnost volby, jestli si „užívat“ mateřskou pseudodovolenou, nebo pracovat.
Stále se nedaří vybudovat dětské skupiny, které by dokázaly nahradit stávající instituce, jako jsou jesle, kterých je extrémní nedostatek, kdo by také budoval jesle, když má matka sedět doma na zadku a starat se o děti. Nedostatek míst je i v mateřských školách. Proč by se tím někdo zabýval, když stačí počkat, až to „vyhnije“, což znamená čekání na slabší ročníky.
Dětské skupiny přes všechny sliby politiků narazily na limity byrokracie a nesmyslných požadavků, takže nikdo není ochoten za účelem pohlídání několika dětí přestavět si dům na mateřskou školku. Jistě, jde to i „na černo“, ale pak to většina matek zase nezaplatí, pokud nemá dostatečný výdělek.
Pak se dočteme provokativní nesmysly o tom, jak moderní matky chodí na kávičky a vínečko s kamarádkami a cvičit a kdo ví, co ještě a jak na to mají právo a všechno to hezky stíhají. Některé jistě ano a není pochyb o tom, že právo na to mají. Právo pracovat však snad nemají?
Mají, ale nemají k tomu podmínky. Pak se snadno stane, že manžel, frustrovaný ze snížení výdělku v domácnosti začne mít potřebu hlídat rodinné finance a kontrolovat matku na mateřské, nutí ji doslova žebrat o peníze a vystavuje ji dalšímu stresu.
Poté mnohé matky běhají po večerech a nocích někam za mizerným výdělkem, místo toho, aby normálně pracovaly. Jistě, jsou matky údernice, které to všechno zvládnou a rády se tím i pochlubí. Tím hůř ovšem pro ty ostatní, kterým nikdo nepomůže s hlídáním, protože nejsou obklopeny spoustou ochotných hlídacích tet, babiček a chápajícím manželem.
Myslím, že rok na mateřské dovolené je tak akorát, zároveň by bylo nutné zajistit možnost umístění dětí a skutečně se zasadit o reálnou možnost existence dětských skupin tak, aby mohly flexibilně začít fungovat ve chvíli poptávky.
Jistě, některé matky radikálně odmítnou „opustit“ dítě v jednom roce. Pak by mohla přijít na řadu nějaká nepřímá podpora takových rodin. Proč ne. Jde o to, jak silně jsou momentálně znevýhodněny matky, které pracovat chtějí.
Většina dětí pobyt v malém kolektivu dobře zvládne a o to snazší pak pro ně bude přechod do mateřské školy.
Kde kdo se zabývá právem matek na odpočinek, vlastní realizaci v podobě zmíněných nicotných kratochvílí, jako by všechny „maminy“ měly potřebu se realizovat v sezení na kávě a občasném samostatném odchodu do kina, když je manžel, či tchyně milostivě pustí. Jsou v tomto ohledu totiž zcela závislé na libovůli rodiny.
Kampaň za umožnění „oddechových káviček“ nic nezmění, pokud matka nemá možnost volby mezi mateřstvím na plný úvazek, nebo prací. Mnohdy je to totiž volbou mezi svobodou a závislostí. Manžel může milostivě pohlídat, ale také nemusí. Jestli to matkám přeje, nebo nepřeje společnost, na věci nic nemění.
Nikdo, kdo strká nos do toho, co matky mohou, nebo nemohou, ve skutečnosti v tomto ohledu nemá žádný vliv na to, jestli matka malých dětí někam půjde, nebo nepůjde. Stejně tak nebude mít žádný vliv to, že všichni jednotně matkám na mateřské dovolené odpočinek bez dětí schválí.
Matky musí mít především prostor k rozhodování o tom, kdy a za jakých okolností budou pracovat. Je opravdu jen jejich věcí, jestli pro výdělek, nebo pro kariéru. Momentálně je systém nastaven tak, že dveře ke svobodě mají zabouchnuté.
https://www.hlidacky.cz/inspirace/syndrom-vyhoreni-na-materske
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/alkoholickou-na-materske-proc-petina-zen-propadne-na-rodicovske-piti.A110112_160213_spolecnost_abr
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-vyhlaska-zprisnuje-podminky-pro-detske-skupiny-rada-z-nich-skonci-235309
