Článek
Plechovky měly být rucně malované a nainstalované ve výtahu, nu, člověk, neznalý tohoto konkrétního uměleckého díla, patrně neměl šanci toto mistrovské dílo rozeznat od odpadků.
Jistě, můžeme zatleskat umělci a autorovi tohoto díla, protože předvedl ukázku, jak recyklovat. Zřejmě se i nadšeně vyřádil a znalé okolí mu potvrdilo, že teď už se jedná o umění. Nu dobrá, umělci mají být tvůrčí, inovativní a inspirativní.
Jen nevím, jak já chudinka neznalá, kdybych, čistě teoreticky, chtěla investovat do moderního umění, rozeznám plechovku od umělce, od plechovky, kterou stvořila nějaká ta tvořilka v rámci domokutění. A co kdybych to chtěla prodat? Rozezná to znalec, správně ocení a vystaví certifikát?
Co kdybych si v rámci recyklace a umění začala umělcovat sama doma? Umělcovat je řádný jazykový patvar, ale jak se jinak dá nazvat podobné tvoření? Vezmu plechovku, lehce omaluji, lehce zmuchlám a hodím na zem. Nebo naopak, lehce zmuchlám a pomaluji? Však na to přijdu. Jen mi na to nesmí přijít manžel, ten každou plechovku poskládá do velikosti krabičky zápalek. Nu, možná bych mohla inovativně tvořit z těch manželem složených plechovek. Nebo ne, to by byl spoluautor a chtěl by se dělit o slávu a o peníze. To tak.
Bohužel u nás doma jsou samí ignoranti umění, takže mohu předpokládat, že by mé výtvory skončily v popelnici. Patrně by tam skončilo i veledílo z muzea. Jak je vlastně vůbec možné, že potenciálních veleděl jsou plné popelnice a jen někomu je takový počin uznán jako umění? Jak je možné, že umělec není každý?
Navíc použití plechovek není žádná novota, jak jsme si svého času vážili plechovek od jisté značky nealko nápojů, které byly nedostupné a pokud se nám je podařilo získat, hrdě jsme je vystavovali na psacích stolech jako držák na tužky. Vůbec by nás nenapadlo ji znehodnotit vlastní malbou. Teď jsou prázdných plechovek plné odpadkové koše, někdy i plné parky a ulice. Přesto, nebo právě proto si myslím, že je užitečnější plechovky recyklovat, než z nich vytvářet evidentně nepochopitelná rádoby umělecká díla.
Nu, Monu Lisu by asi nikdo do popelnice nehodil, tady rozpozná umění i úplný ignorant. Neznamená to, že se musí každému líbit, ale nikdo nemá pochybnosti. O plechovkách, jakkoli zpracovaných a opracovaných, bude mít v jisté chvíli neznalosti naopak pochybnosti každý.
Nemám nic proti modernímu umění, ale nejsem si jistá tím, že umění má vyvolávat pochybnosti o sobě samém. Staří klasičtí umělci zřejmě nasadili laťku příliš vysoko a není tak snadné ji překonat. Pochybuji, že se to podaří s pomocí plechovek od piva. Možná, kdyby byly vlastnoručně vykované, ale něco pořádného, estetického vykovat, je také umění. Takže ať dělám, co dělám, nemohu uznat plechovky od piva jako umění.
Kopii starých mistrů si doma nenamaluji, ale kopií plechovek si stvořím, kolik budu chtít. A kdo co pozná?
Umění nemá děsit, tedy pokud to není horor. Nemusí se také každému líbit, ale nemělo by vytvářet dojem odpadu, už proto, že umělecké ztvárnění skládky mi na zahradě neprojde. V muzeu ještě budiž, tam nemusím jít, ale na veřejném prostranství by se občas umění mělo držet zpátky a neděsit a neznechucovat nevinné kolemjdoucí. Obří růžový králík, svačící člověka,vážně není to, co by potěšilo oko.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-zamestnanec-muzea-vyhodil-plechovky-od-piva-do-smeti-slo-ale-o-umelecke-dilo-40492146#utm_content=freshnews&utm_term=Um%C4%9Bn%C3%AD%20plechovky%20od%20piva&utm_medium=hint&utm_source=m.search.seznam.cz
https://www.denik.cz/plzensky-kraj/socha-kralika-u-severky-panoptikum-20151110-4×ke.html
