Článek
Můžete si takového koně i koupit, ale …má to několik úskalí. Málokdy se někdo vůbec odhodla takového koně prodat, pokud není v akutní nouzi, ať už finanční, zdravotní, nebo jiné. Takový kůň ovšem umí dobře číst svého majitele a on jeho. Vás číst neumí a vy neumíte číst jeho. Čeká vás práce, protože když dva dělají totéž, není to totéž.
Jsou mistři oboru horsemanchip, jako Pat Parelli, Clinton Anderson, Monty Roberts, ale vy se do toho pustíte sami a tito pánové vám budou vzorem, protože pro běžného českého koňáka jsou nedostupní. Těch několik lidí, kteří se tím v ČR zabývají na potřebné úrovni, je tak vytížených, že můžete čekat měsíce, roky. Hromadné kursy a tzv. kliniky pomohou, ale pravidelný výcvik nenahradí. Navíc se musí cvičit kůň i majitel.
Naučíte se z videa různé triky, načtete si teorii a statečně se do toho pustíte. Zjistíte, že kůň to neviděl a nečetl a neví, že se má chovat přirozeně, protože přirozená komunikace je přirozená. Když vás má kůň následovat, jde se pást. Když má za vámi překročit překážku, obejde ji. Vás osobní prostor ho nezajímá, protože si o vás chce podrbat nos.
Může se stát, že někomu vedle vás to bude fungovat mnohem líp a rychleji než vám. Budete si připadat jako nemehlo, jako se to stalo mně. Všeobecně se totiž dá říct, že americká plemena koní jsou ke spolupráci s člověkem daleko lépe uzpůsobena než ti naši evropští sporťáci. Takže zatímco manželův Jackie šlapal jako hodinky, Grace že všeho měla psinu. Tedy spíše koninu.
Přiznávám, že jsem to vzdala a začala s ní fungovat sama za sebe. Ukazovala jsem jí to po svém, mnohdy „proti pravidlům“, a ono to kupodivu zafungovalo. Pořád má svou hlavu a když se jí něco nechce, tak se jí nechce. V klidu to nechám být, co nejde dneska, půjde zítra. Jedem prostě na pohodu.
Stejně tak jsem postupovala s její dcerou Gajou. Je to milý koníček a já se nemusím bát, že mě koně převálcují, pokopou, když jim stojím za zadkem, nebo zašlápnou, či pokoušou. Na volném prostranství pod nimi klidně podlezu. Vím, že se pro tu chvíli udrží, aby nekopli ani po mouše.
Ve finále jsem spokojená se sebou i se svými koňmi. To je nejvíc, co by měl koňák chtít, ať už k tomu dojde prošlapanou cestou, nebo svou vlastní.
