Článek
Článek, na který reaguji, dávám jako odkaz na zdroj. Tyto články, napadající seniory, důchodce, mi vadí, proto na ně reaguji, ale nemám potřebu se na někoho „lepit“ se svým názorem.
Prý poukázka na výplatu penze zdražila v hodnotě 15 rohlíků. Já nevím, jak kdo, ale já 15 rohlíků rozhodně nekoupím proto, abych je vzápětí hodila do koše. Těch 15 rohlíků není pro poměrně velkou část důchodců bezcenných.
Dále by bylo dobré uvážit, že bez přístupu k internetu a možnosti zřízení účtu budou převážně chudí a nejstarší důchodci, často i osamělí. Zrovna pro tuto část lidí, pobírajících důchod, může vyhození 15 rohlíků znamenat prohloubení nouze.
Kéž by se ovšem počítaly jen rohlíky, tedy jídlo. Také ceny energií jsou vysoké a ceny nájemného se řítí do neúnosných výšin.
Autor článku dokonce zmiňuje „kulturní válku“. Musím mu dát za pravdu, válčíme za důstojnost lidských bytostí, které jsou „kulturně“ napadány, kdykoliv si dovolí postěžovat si.
Stěžuje si totiž kde kdo a oprávněně. Stěžují si zaměstnanci, kterým mzda nepokryje základní životní potřeby a musí potupně žádat o sociální dávky. Stěžují si rodiče, samoživitelé, stěžují si rodiny s dětmi i ty, které by rády měly dítě, ale ekonomická a bytová situace jim to nedovolí.
Mám vážné obavy, že kdyby si lidé, nepatřící k ekonomickým elitám, nestěžovali, neprotestovali a dokonce nerebelovali, stále ještě robotujeme na panském a chudí senioři bez příbuzných by žebrali v ulicích.
Takový okázale nestěžující si člověk se obvykle sám má dobře a nevidí dál než do vlastního talíře. To je v podstatě správný společenský postup, nač se trápit cizím neštěstím, nebo nepohodlím. Vystrkovat nos ze své blahobytné bubliny není dobré, přináší to spoustu negativních informací o tom, že zdaleka ne pro všechny je život procházka po růžovém obláčku.
Sice nám tu řádí energetická chudoba, která postihuje nízkopříjmové skupiny obyvatel, zvyšují se nájmy, potraviny stále „nenápadně“ zdražují. On totiž i ten „pitomej“ rohlík zdražil, o dalších položkách nemluvě. K tomu přihodíme ještě „15 rohlíků“, hozených do tunelu, zvaného Česká pošta a co teď? Mají se ti, které to postihlo, snad radovat? Zatleskat, aby projevili dostatečnou pokoru?
Dnešní důchodci už mají odpracováno a za sebe toho už moc nevybojují. Jejich stížnosti mnohem více směřují k důchodcům budoucím. Kdyby nereptali, příští důchodci by se pod různými záminkami stali snadnou kořistí politiků.
Možná se autoři podobných článků vlastního stáří nebojí a nepočítají s tím, že respekt, který nyní mají, se v okamžiku odchodu do důchodu ztratí do nenávratna. Budou stejné „nicky“, jako všichni ostatní. Všichni jsou v práci snadno nahraditelní.
Přílišná pokora, nestěžování si, neprotestování, se zkrátka nevyplácí. Jistě, přesně to je vroucím přáním všech politiků, mít poddajné a pokorné obyvatelstvo. I když některé politiky člověk volí, neznamená to přece, že jim bude poklonkovat a bezmezně věřit. Nebo snad ano?
Pokud někdo musí, tak musí, ale z dobrých důvodů je lepší protestovat dříve než později. Proč by neměli protestovat a stěžovat si zrovna důchodci? Proč by se nikdo neměl důchodců zastávat? Existuje k tomu snad nějaký relevantní důvod? Tak nač ten křik okolo?
Každý má právo na důstojný život, senioři, pobírající důchod také, na tom se snad všichni shodneme.
https://medium.seznam.cz/clanek/vojtech-kadlec-ceska-republika-jako-vlajkovy-stat-duchodcu-zdrazeni-slozenky-o-15-rohliku-vyvolava-kulturni-valku-110609
