Článek
Hledači pokladů. Pečlivě pročtou celý text a bez ohledu na obsah se soustředí na chyby jako na zlatý poklad. Ještě štěstí, že nemohou použít červenou propisku. Jsou pozorní a objeví i zapomenutou čárku nad písmenkem. Uznávám, že ani chybka by se vloudila neměla, ale stane se. O obsahu textu samozřejmě ani zmínka. Škoda, od tak pozorného čtenáře by to jistě autor přivítal.
Ulevovači. Hledají slabé místo oběti, ať už autora, nebo ostatních diskutujících. Rádoby neomylně se do „odhaleného“ bolavého místa trefí a ještě přidají „nenápadnou“ urážku. Předpokladám, že to dělají proto, aby si ulevili od vlastních frustrací.
Hltači písmenek.Jsou takoví, kteří text označí za zbytečný a „o ničem“. To je v pořádku, ale slušelo by se připojit, proč. Zas tak upřímný, aby napsal, že se mu zachtělo naštvat autora, nikdo není. Já tedy „zbytecné“, tedy pro mne nezajímavé, texty nečtu, případně, když už se nechám nachytat na poněkud zavádějící titulek a text neodpovídá mému zájmu, jednoduše to nedočtu. Proč zbůhdarma hltat písmenka.
Hlásači. Ohlásí svou jedinou pravdu, někdy ještě stihnou urazit oponenty a zmizí. Argumen žádný, diskusi se vyhnou. Někdy se dokonce ta „jediná pravda“ doslovně dá najít v cizích textech. Bez odkazu, samozřejmě.
Každý, kdo něco napíše tam, kde je možnost diskuse, se s tím setká. Také se s tím musí buď vypořádat, nebo, je li ta možnost, diskusi vypnout.
Proč ne, každý má právo se chránit před duševní újmou. Některé komentáře jsou opravdu ostré a opravdu zacílené k tomu urazit nebo zasáhnout autora. To není diskuse.
http://www.slovnik-cizich-slov.cz/diskuse.html
Toto je diskuse. Tedy vyměňujeme si názory, ideálně vlastní, ke kterým jsme dospěli čtením nebo posloucháním ostatních a použili argumenty, kterými svůj názor podpoříme. To mimo jiné znamená, že ty argumenty máme „na skladě“ a můžeme je použít v diskusi.
Diskusní oponent není nepřítel.
http://www.slovnik-cizich-slov.net/oponent/
V internetové diskusi jistě nikdo neočekává oponenturu na úrovni vědecké práce, stačí, že si něco myslíme a proč si to myslíme. Když opravdu diskutujeme, nemůže se nám nic stát. Buď nás někdo přesvědčí o své pravdě, což znamená, že ta naše stála na vratkých nohách, nebo my přesvědčíme oponenta. Případně nastane situace nejčastější, každý si ponecháme tu svou pravdu, protože jsme si ji vydatně podpořili argumenty v diskusi.
Když si o někom myslím, že je blbec, není důvod mu to rovnou napsat. Existují jiné, mnohem sofistikovanější způsoby, jak mu to dát najevo. Zesměšňování také není ideální způsob, nic to neřekne. Leda že si ulevíme, ale na to je lepší procházka v lese a kopnout do pařezu.
Když létají urážky a nadávky sem a tam, je to nuda. Diskutujeme snad pro zábavu a někdy i poučení. Proto diskuse nevypínám. Je dobré vědět, co si o věci myslí ostatní. Taky je fajn vědět, že jsem vyrobila botu. Není to úplně příjemné zjištění, ale mohu se z něj poučit. Chybami se člověk opravdu učí, i když to není milé poučení.
