Článek
Okolo už stála auta, nemělo smysl zastavovat. Myslela jsem na to ubohé zvíře dost dlouho. Cestou k místu nehody nám proběhlo přes cestu srnek několik, manžel vždy stihl přibrzdit tak, aby zvíře mohlo přeběhnout silnici.
Já vím, někdy to jednoduše nejde, ale možná by stačilo dodržovat rychlost. Jezdím tudy často, taky se nevláčím jako šnek, ale dodržuji rychlost, přesto mě mnozí musí nutně předjíždět. Taky se snažím vnímat okolí, většinou si všimnu, že se v blízkosti silnice pohybují zvířata a zvýším pozornost.
Pod koly zahyne mnoho zvířat, nejen divokých, ale i domácích. Často by se tomu dalo zabránit.
Vážně mě udivuje, s jakou lhostejností vůči okolí někteří řidiči jezdí. Jako by neexistovalo nic a nikdo, jen oni a jejich auto. Srazit člověka by pro ně zřejmě bylo jen nepříjemné, protože s tím jsou opletačky se zákonem, ale co ostatní živí tvorové?
Je tu skupina lidí, která zachraňuje žáby a přenáší je přes silnici, zastavuje a odnáší ježky, a dokonce hlemýždě ze silnice a jiní, kteří je naopak lhosteně přejedou. Nedokážu pochopit, proč.
Ano, jistě do srnky, nebo jiného většího zvířete nikdo nenarazí schválně, přece jen je to riziko. Nejde jen o zbytečně zabité zvíře, ale o ohrožení dalších lidí v autech okolo. Často jezdím po úzkých silnicích v kopcích, kde je samá zatáčka, mnohdy mám co uhýbat, když někdo žasne, že v protisměru jede auto. Často se zde pohybují lidé i zvířata. Trochu ohleduplnost by to chtělo, nejen vůči zvířatům, ale i k sobě navzájem.
Po těchto silnicích jezdíme i na koních. Někdo projede pomalu a opatrně, to vždy poděkuji a je jich, bohudík, víc, než těch druhých frajerů, kteří pořádně šlápnou na plyn, abychom viděli, jak jsme jim ukradení.
Buďme prosím ohleduplní k lidem i zvířatům a nakonec i sami k sobě, když už není jiná motivace, alespoň si neroztřískáte vlastní auto.
