Článek
Ve stejnou dobu byla představena kampaň „Dětství bez násilí“, kterou iniciovalo centrum Locika společně s Úřadem vlády a Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Cílem je poukázat na to, že děti v české společnosti nejsou dostatečně chráněné před násilím a násilí je vysoce tolerováno i jako výchovná metoda. Hned na začátek předestřu, že nikdo nemá v plánu trestat rodiče za to, jak vychovávají svoje děti. Sama jsem rodič a vím, jak je často obtížné udržet nervy na uzdě.
Záměrem je v občanském zákoníku deklarovat, že tělesné tresty nejsou přijatelnou výchovnou metodou. Stejně jako deklarujeme, že si manželé mají být věrni, stejně jako říkáme, že rodiče mají být svým dětem všestranně příkladem a stejně jako v občanském zákoníku říkáme, že děti mají dbát svých rodičů a podřídit se jejich výchovným opatřením. Tím je zároveň jasně řečeno, že se na nedodržení této deklarace neváže žádná sankce, tedy ani trest pro rodiče, kteří se někdy uchýlí k tělesnému trestu. Smyslem úpravy je apelovat na rodiče, aby si sami uvědomili, že je vhodnější používat jiné výchovné prostředky.
Odborníci jsou ve shodě, že tělesné tresty ve výchově nejsou efektivní. Dlouhodobé studie nedokazují žádný pozitivní efekt tělesných trestů na změnu chování dětí. Děti se učí vzory a nápodobou, je proto víc než pravděpodobné (a v praxi popsané), že ten, kdo je i byť jen mírnému násilí v dětství vystaven, ten ho jako výchovnou metodu pravděpodobně bude používat i dál.
Úmluva o právech dítěte, kterou jsme vázáni, hovoří vcelku jasně. Dovolím si odcitovat zásadní pasáže z komentáře č. 8:
V preambuli Úmluvy stojí, že rodina je: „základní jednotka společnosti a přirozené prostředí pro růst a blahu všech členů a zejména děti“. Úmluva vyžaduje, aby státy rodiny respektovaly a podporovaly. Neexistuje tedy žádný konflikt s povinnosti státu zajistit plnou ochranu při dodržování lidské důstojnosti a fyzické integrity v rámci rodiny dětem i všem jejím členům.
Výbor pro práva dítěte OSN sice odmítá jakékoliv omlouvání násilí a zesměšnění jako formy trestů pro děti, ale v žádném případě neodmítá pozitivní koncept kázně. Zdravý rozvoj dětí závisí na rodičích a dalších dospělých, kteří musí dítěti poskytnout potřebné vedení a směr v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi, a pomáhat mu tak s růstem vstříc zodpovědnému životu v rámci společnosti.
Výbor uznává, že mohou nastat výjimečné situace, ve kterých učitele a ostatní, například lidé pracující s dětmi v institucích a lidé pracující s dětmi v konfliktu se zákonem, mohou být konfrontováni s nebezpečným chováním, které omlouvá použití přiměřených donucovacích opatření. I zde je patrná jasná hranice mezi použitím síly motivované potřebou chránit dítě nebo další lidi a použitím síly k trestání. Vždy ale musí platit zásada použití minimální účinné síly po nejkratší účinnou dobu.
Výbor uznává, že rodičovství a péče o děti, obzvláště v případě miminek a malých dětí, vyžaduje v rámci ochrany časté fyzické zásahy. To je velký rozdíl od úmyslného a trestajícího použití síly ke způsobení určitého stupně bolesti, nepohodlí nebo ponížení. Jako dospělí lidé jsme schopni velice dobře rozeznat rozdíl mezi ochranným fyzickým zásahem a trestajícím útokem. Není o nic těžší tento rozdíl poznat ve vztahu k dítěti.
Tělesné tresty a další ponižující formy trestů mohou způsobit závažné poškození fyzického, psychologického a sociálního rozvoje dětí, které pak bude nutné odborně řešit z lékařského či pečovatelského hlediska.
Zásada rovné ochrany dětí a dospělých před útokem včetně útoku z rodiny neznamená, že by všechny případy tělesného potrestání dětí ze strany rodičů, které vyjdou najevo, měly skončit před soudem. Princip de minimis, že se zákon nezabývá triviálními záležitostmi, zaručuje, že se potyčky mezi dospělými dostanou před soud jen za velmi výjimečných okolností. To samé bude platit pro případy trestáni dětí ze strany rodičů.
Tolik to nejpodstatnější z Úmluvy o právech dítěte.
Neumím si představit, že bychom jako dospělí mezi sebou komunikovali fackami a šťouchanci – proč to tedy považujeme za normální u dětí?
