Článek
Na Myjavu jezdíme rádi, pro její čistotu hudebního projevu, schopnost se radovat a udržovat hudební tradici.
Doba „covidu“ znamenala přerušení návštěv. Bylo velkým potěšením pro nás, že jsme opět na zaplněném náměstí potkali myjavské heligonkáře, navíc ještě ve větším počtu než v minulosti. Objevili se i mladí a s mechanickým ozembuchem. Vedoucí skupiny se nezměnil, jen mu přibylo několik šedin, to ovšem neubralo nic na jeho elánu. Svoji heligonku občas vyměnil za klarinet, inu kdo umí, ten umí.
Hudebníci mají svoje posluchače (již mnoho let), kteří se k nim se zápalem přidávají ve zpěvu a přinášejí radost všem , kdo si přišli heligonky a zpěváky poslechnout a taky zatancovat , přímo v myjavském kroji.
Náměstí pod myjavskou věží je zaplněné stánky, můžeme se přesvědčit, že stará řemesla stále žijí – kováři, šperkaři, zpracovatelé dřeva, výrobce fujar, hrnčíři.
Odpoledne se Myjava „odstěhuje“ do areálu Trnovec, kde probíhají festivalová vystoupení. Letos jsme mohli vidět cizokrajné skupiny až z Indie, ale také zástupce menšin, žijících na Slovensku.
Pořad věnovaný Malým Karpatům a jejich obyvatelstvu připomněl německé obyvatelstvo, které horskou oblast osídlilo ve 13. století a bydlelo zde až do konce 2. světové války. Komunita po sobě zanechala jazyk a zvyky, které oživují folklorní skupiny z malokarpatských vesnic.
V hlavním sobotním pořadu festivalového areálu vystoupil mimo jiných i FS Technik a Gymnik.
Těšíme se na shledanou v příštím roce !