Článek
Komunikovat svoje preference a hranice lidem, kteří nás mají rádi a chtějí pro nás to nejlepší je asi jedna z nejtěžších věcí na mezilidských vztazích.
Takže nejdříve chci shrnout pár důvodů, proč je to tak náročné:
- Máme pocit, že nejednáme fér a ubližujeme.
- Máme pocit, že ohrožujeme vztah, který je pro nás nejdůležitější.
- Nerozumíme tomu, proč je to pro nás vlastně tak důležité.
Abychom svoje potřeby komunikovali s klidem a s láskou se podle mě stačí soustředit na ten poslední bod: 1. poctivě pochopit proč chci, to co chci. A proč je důležité to obecně kounkovat a respektovat.
Hranice základní stavební blok každého vztahu. Proč?
- Protože nikdo nechce být ve vztahu s vyumělkovanou a zmanipulovanou kopií člověka, která se bojí projevit. Všichni chceme v téhle naší simulaci interagovat se skutečnými hráči, kteří mají svoje preference, hodnoty a priority. A i když NE od ostatních vždycky trochu zraní, nakonec se určitě shodneme, že mít vedle sebe skutečného člověka za to stojí.
- Pokud říkám ne, dá se na mě spolehnout. Znamená to například, že se nevyčerpám na jedné akci, kde jsem nechtěla být, nezačnu mít zášť a postupně se přestanu úplně ozývat.
- Pokud si myslím, že odmítat a mít hranice je špatné, stejně to udělám, ale hrozně. Nakonec nikdy moc dlouho nevydržíme dělat co nechce, i když máme ty nejcnostnější důvody. Dopadne to tak, že po dlouhé době přemítání mě ovládnou emoce a ve chvíli komunikace budu naštvaná, že mě vůbec druhá strana postavila do téhle situace. A je oheň na střeše. Pokud vím, že je to jenom logistická záležitost - tentokrát to nejde - a neznamená to nic o mě, a ani nic o druhé straně - komunikuju s lehkostí a klidem a druhá strana má mnohem větší šanci, aby je to nesebralo.
Jak poctivě pochopit, proč chci ne vlastně říct.
Naše nejlepší šance být emociálně v klidu s tím, že neděláme, co by si ostatní přáli, je poctivě pochopit naše proč. Slovo poctivě používám proto, že si často myslíme, že tomu rozumíme a že je to vlastně jasné.
Tady chci nabídnout, že čím ‚otravnější‘ a protivnější je nám otázka proč - protože, je to přece jasné - tím méně známe opravdové důvodu. Náš mozek je dost defenzivní, když se vrtáme tam, kam se mu nechce.
Abychom znali pravé důvody, musíme se trochu poznat - především naše emoce, myšlenky a preference a vědět, že jsou všechny v pořádku.
Tohle je trochu komplexnější téma, které si zaslouží více pozornosti později. Pro dnešek chci sdílet jednoduchou techniku - 7 proč.
Technika 7 proč
Díky 7 proč zjistíte pravé důvody naprosto čehokoli.
Jednoduše se jako dítě pořád dokola ptáte proč -
1. proč tam nechci jít? - protože bude nuda
2. proč vadí, že bude nuda? - protože to nevydržím
3. proč to nevydržím? - protože nevím co se svými myšlenkami, ani normálně, natož s nimi kolem
4. …
a tímhle způsobem se pomalu a postupně dostate až k jádru pudla.
Vrstev proč nemusí být právě 7, jenom je to průměrný počet, který obvykle stačí. Poslední ‚proč‘ poznáte tak, že najednou máte pocit klidu a pochopení, možná trochu dojetí, či smutek, ale nikdy ne vztek. (Vztek a otrávení cítíme většinou kolem 3.-4. proč, protože se dostáváme tam, kam mozek prostě nechce jít.)
Až budete opravdu dobře chápat, proč chcete svoje ne říct, budete jednoduše vědět co dělat a při komunikaci budete v klidu.
Budete totiž vědět, že to neděláte z nějakého rozmaru a že tím ani nechcete nikomu ublížit. Že se prostě děje život.
Nejdůležitější je tedy vědět, že máme dobré důvody. Pokud se bojíte do svých proč šťourat, abyste neobjevili nějakou svou sobeckou, zlou nebo monstrózní podstatu, naštěstí vám můžu rovnou dát spoiler. Vaše poslední proč bude vždycky krásný, smysluplný, empatický důvod, který vychází z vaší pravé podstaty - vždycky.
Zatím přeji všem krásný předvánoční čas! 🎄🎄🎄
