Někdy stačí jeden vhled. 5 způsobů, jak najít překvapivé informace ve vaší hlavě

‚Já medituju?!‘ Bylo uvědomění mé klientky, když jsme probíraly její pocit viny, že při delší jízdě na kole nad ničím důležitým nepřemýšlí.

Nejenom, že se uvědoměním zbavila nepříjemného pocitu, který nosila všude sebou. Ale ještě ho přímo nahradila dobrým pocitem z toho, že už dávno a automaticky dělá něco, co je logické a zdravé.

Přijme mi to jako krásný příklad toho, jak někdy stačí jenom ten nový vhled, bez jakékoli další práce, a změní se nám život k lepšímu.

Je fascinující, že žijeme v době, kdy se cítíme provinile i za to, že neustále nepřemýšlíme nad něčím ‚důležitým‘, ale vnímám to jenom jako malý zlomek zbytečné tíhy, kterou s sebou všichni nosíme.

Limitující přesvědčení, chronická vina a hanba, nízká sebehodnota, strach a další dárečky, jsou navázány na všechny aspekty našeho života.

Vznikly většinou do šesti let našeho věku, kdy je náš mozek super houba na učení a informace neodmítá.

A i když tyhle věci nevnímáme a považujeme za součást nás, sakra ovlivňují naše rozhodnutí a celkový zážitek ze života.

Tady sdílím moje oblíbené způsoby, jak tyhle naše vnitřní koule na noze objevovat:

Kdykoli se necítím zrovna šťastně, sednu ke klávesnici nebo papíru a frčím. Všechny myšlenky na papír, tak jak leží a běží. (Nejtěžší je napsat první větu, pak už to skáče samo.)

Vždycky mě něco překvapí, najdu úlevu a další krok. Psaní považuju za nedocenitelnou terapii zdarma.

Jedním nebo dvěma slovy dám nálepku na emoci, kterou zrovna cítím (vždycky nějakou cítíme), anebo na situaci, která se děje.

Mám vztek. To mě zklamalo. Nestíhám. Bojím se. Nenávidím to/ ho.

Kvalitní pojmenování může trvat pár vteřin až minutu (hlavně poprvé), ale investice se bohatě vrátí. Začnou se vám objevovat souvislosti napříč celým životem. A budete vnímat opakující se vzorce.

Vnímám co se děje, uvnitř i venku. Poslouchám myšlenky, pojmenovávám emoce. Všímám si jaké situace spouští jaké emoce. Neberu nic osobně, hledám souvislosti a jsem zvědavá.

Pokud se soustředím na jednu věc v jednu chvíli, ať už je to tekoucí voda na rukou, příroda, nebo moje oblíbená hudba, myšlenky utichnou. A ve chvíli kdy utichnou klasické hlučné myšlenky o ničem, má prostor přijít brilantní nápad.

Typicky delší procházka bez mobilu. Mozek se začne nudit a bum.

Ať už máte kouče / terapeuta nebo ne, tak doporučuji dělat i předchozí body. Vhledů je v tomhle životě před námi všemi fůra a na spoustu z nich stačíme sami.

Často jsem si ale všimla, že u komplikovanějších situací je mozek dost proti tomu, abych si dvě a dvě spojila. Možná protože se bojí, že by to znamenalo velké změny, nebo další bolest. A tady je nestranná a zkušená třetí strana k nedocenění.

Tak jako tak, já jsem obrovský fanoušek všech vhledů, jakkoli ošklivé se na začátku zdají. Ne každý vhled je ale příjemný.

Vlastně bych řekla, že ty nejcennější vhledy s sebou nejdříve přinesou nějakou tu bolest. Někdy i obrovskou. Typicky vinu, hanbu, nebo strach.

Nicméně na konci je vždycky trochu větší svoboda.