Článek
V Německu a nově vzniklém Československu stejný rok - 1918 - zavedl volební právo pro všechny dospělé občany bez ohledu na pohlaví. V USA následoval 19. dodatek ústavy o dva roky později. Nové právo se týkalo milionů lidí, kteří do té doby neměli možnost ovlivnit politiku. Poprvé měla polovina společnosti legální hlas. Událost změnila strukturu demokracie v několika státech současně.
Britský zákon z roku 1918 udělil volební právo ženám starším třiceti let, pokud měly určitý majetek nebo vzdělání. Stejný parlament přijal o deset let později zákon Equal Franchise Act, který srovnal věkovou hranici s muži na 21 let. Spojené státy potvrdily plné volební právo žen v roce 1920 po dlouhé kampani sufražetek vedené National American Woman Suffrage Association. Německo zahrnulo rovné volební právo do ústavy Výmarské republiky. Československý volební zákon z roku 1919 výslovně stanovil, že „všichni občané bez rozdílu pohlaví“ mají hlasovací i pasivní volební právo. Francie přiznala ženám tento status až v roce 1944, Švýcarsko až po federálním referendu v roce 1971.
Pouze pro ženy starší 30 let?!
Veřejná debata kolem roku 1918 se opakovala v mnoha zemích. Politické elity se obávaly nepředvídatelnosti nových voliček. Dosavadní modely politického chování vycházely z třídní příslušnosti, kterou bylo možné statisticky sledovat. U žen taková data chyběla. Tisk psal o „emocionálních voličkách“ a „domácích andělech“, kteří prý nerozumějí státním záležitostem. Archivní články z britských deníků The Times a Daily Mail ukazují opakující se argumenty o ohrožení řádu. V pozadí stál strach z narušení mocenské rovnováhy – podobný jako při rozšíření volebního práva na dělníky o generaci dříve.
Věkové omezení britského zákona mělo společenský důvod. Tehdejší politická teorie vycházela z předpokladu, že hlas má zastupovat rodinu, nikoli jednotlivce. Mladé ženy často žily v domácnosti rodičů nebo manželů a zákonodárci je považovali za „nezralé pro veřejnou odpovědnost“. Parlamentní rozpravy z února 1918 uvádějí, že vyšší věk měl zaručit, že volička žije samostatně. Podobné argumenty se objevily v rakouských a německých debatách, i když bez formálního omezení. Záznamy z amerických senátních jednání ukazují obavy, že mladé ženy budou podporovat „radikální“ reformní hnutí.
První volby s účastí žen proběhly v Británii v prosinci 1918. Účast dosáhla přibližně 58 %, což bylo jen o několik procent méně než u mužů. V Československu se ženy účastnily voleb do Národního shromáždění v dubnu 1920. Zvoleny byly čtyři poslankyně, mezi nimi Božena Viková-Kunětická. V Německu získalo mandát 37 žen, což představovalo 9 % parlamentu. Statistické rozbory ukazují, že volební výsledky se výrazně nelišily od předchozích let. Neobjevily se žádné známky politického chaosu ani „ženského bloku“.
Dopad na politiku
Rozšíření volebního práva vedlo k postupné změně témat, ne k převratu. Do veřejné debaty vstoupily otázky školství, zdravotní péče a sociálních služeb. V československém parlamentu se poprvé řešila mateřská dovolená a postavení učitelek. V Británii vznikly ženské sekce politických stran, které prosazovaly zlepšení pracovních podmínek v textilním a zdravotnickém průmyslu. V USA začal růst počet zákonů zaměřených na ochranu dětí a zaměstnankyň. Archivní údaje ukazují, že v prvních deseti letech po roce 1918 bylo přijato více než dvojnásobné množství sociálních reforem než v dekádě předchozí.
Navzdory formální rovnosti trvalo v mnoha státech desítky let, než se ženy skutečně dostaly do rozhodovacích funkcí. Ve Francii bylo v roce 1945 zvoleno jen 33 poslankyň ze 586. Švýcarské kantony povolovaly volební právo ženám postupně, poslední z nich Appenzell Innerrhoden až v roce 1991 po zásahu federálního soudu. V Saúdské Arábii získaly ženy právo volit a kandidovat až v komunálních volbách roku 2015. V mnoha zemích se tedy symbolický krok z roku 1918 proměňoval v realitu ještě po celé století.
První účast žen ve volbách v roce 1918 nepřinesla rozvrat demokracie ani změnu režimu. Výsledky ukázaly stabilitu politických institucí a rozšíření témat veřejné diskuse. Poslední stát Evropy, Švýcarsko, zavedl všeobecné volební právo žen až v roce 1971. Tím se uzavřela éra, která začala roku 1893 na Novém Zélandu a trvala téměř osmdesát let.
Zdroje: https://www.smithsonianmag.com/smart-news/what-happened-when-british-women-voted-in-a-general-election-for-the-first-time-180985607/; https://www.theguardian.com/politics/from-the-archive-blog/2018/dec/14/women-vote-uk-general-election-first-time-1918; https://fivethirtyeight.com/features/women-won-the-right-to-vote-100-years-ago-they-didnt-start-voting-differently-from-men-until-1980/
