Článek
Nejde jen o módní či jazykové zkratky, ale o pojmy, které dlouhodobě odrážejí napětí mezi třídami, regiony a představami o „správném“ životním stylu. V obou případech se jedná o karikatury – zjednodušené obrazy skutečných lidí – které se zrodily v konkrétním historickém a mediálním kontextu a postupně se staly součástí běžného jazyka.
Pojem chav se začal masově používat koncem 90. let a na počátku 21. století. Označuje stereotypního mladého člověka z nižší nebo dělnické třídy, často z okrajových sídlišť (council estates). Typický „chav“ je v médiích zobrazován ve značkovém sportovním oblečení, s kšiltovkou, zlatým řetězem a agresivním nebo alespoň hlučným vystupováním. Často se k tomu přidává obraz nezájmu o vzdělání, sklony k drobné kriminalitě nebo sociálním dávkám. Tyto rysy se opakovaly v novinových článcích, televizních skečích i bulváru, až vytvořily téměř karikaturní figuru.
Důležité je, že „chav“ není neutrální popis, ale třídní nálepka. V praxi se používal jako způsob, jak se střední třída distancovala od chudších vrstev. Typickým příkladem je mediální obraz „chav mum“ – mladé matky s kočárkem, cigaretou a telefonem v ruce, která je prezentována jako symbol „selhání sociálního systému“. Takové obrazy ignorují strukturální příčiny chudoby a nahrazují je morálním soudem jednotlivce. V akademických debatách se proto často zdůrazňuje, že slovo „chav“ funguje podobně jako dřívější hanlivá označení chudých, jen v moderním kabátě.
Silnou roli v popularizaci sehrála televize, například satirické pořady typu Little Britain, kde postava Vicky Pollard ztělesňuje extrémní podobu „chav“ stereotypu: mluví rychlým slangem, neustále popírá odpovědnost a chová se chaoticky. Humor zde funguje, ale zároveň fixuje představu, že určitý typ lidí je „směšný sám o sobě“.
Podobně, i když s jiným důrazem, funguje stereotyp Essex girl. Ten se objevil už v 80. letech a je spojen s hrabstvím Essex, které leží v dosahu Londýna a zaznamenalo rychlý ekonomický růst i suburbanizaci. „Essex girl“ je tradičně vykreslována jako hlasitá, výrazně nalíčená, sexuálně otevřená a nepříliš inteligentní mladá žena s typickým estuary accentem. Vtipy o „Essex girls“ se dlouho šířily jako jakési moderní blond jokes, jen lokalizované do konkrétního regionu.
Typickým příkladem je mediální obraz dívky v bílých lodičkách, s umělým opálením a silným make-upem, která pracuje v kosmetickém nebo zábavním průmyslu a tráví večery v klubech. Mužský protějšek, „Essex boy“, bývá líčen jako sebevědomý, lehce arogantní mladík posedlý vzhledem, rychlými auty a nočním životem, ale tento termín nikdy nezískal takovou sílu jako ženská varianta – i to je často uváděno jako příklad genderové nerovnováhy ve stereotypech.
Moderní popularizaci Essex identity výrazně ovlivnila reality televize, zejména pořad The Only Way Is Essex. Ten sice některé stereotypy posílil, ale zároveň přispěl k jejich částečné „normalizaci“: účastníci zde nejsou jen terčem posměchu, ale také podnikají, budují osobní značky a otevřeně mluví o emocích. Část obyvatel Essexu proto začala stereotyp obracet naruby a používat ho ironicky nebo s jistou hrdostí.
Společným jmenovatelem obou fenoménů je to, že fungují jako zkratky pro sociální soud. Když někdo použije slovo „chav“ nebo „Essex girl“, často tím nepopisuje konkrétní chování, ale vyjadřuje postoj: „tohle není náš svět, tohle je někdo jiný, méně hodnotný“. Právě proto se v posledních letech objevují snahy tyto pojmy kriticky přehodnotit. Některé slovníky odstranily hanlivé definice „Essex girl“ a část britské veřejné debaty se snaží upozornit, že humor založený na třídním či regionálním ponižování není neškodný.
V pozdější recepci se objevuje ještě jeden významový posun. Část mladých lidí, kteří jsou zvenčí označováni jako „chavs“, tento stereotyp do určité míry internalizovala a začala jej používat jako identitní rámec. V tomto kontextu se skladba M to the B od Millie B pro některé posluchače proměnila v neoficiální hymnu. Nejde o vědomé politické gesto ani o programový manifest, ale o přijetí postoje, který píseň ztělesňuje: hlasitost, přímost a odmítnutí potřeby legitimace vůči normám konzervativní střední třídy. To, co bylo původně lokálním diss trackem, je tak čteno jako potvrzení vlastní existence bez omluv, často s ironií a nadsázkou, a jako způsob, jak obrátit stigmatizovanou nálepku ve zdroj sebevědomí.
Z hlediska kulturní historie jsou „chavs“ a „Essex girl“ cenné nejen jako zrcadlo britské společnosti. Ukazují, jak silně je jazyk propojen s třídou, regionem a médii, a jak snadno se z popisu stává stigma. Přestože se tyto pojmy stále objevují v běžné řeči, jejich význam se mění: od samozřejmého posměchu k předmětu kritické reflexe.
Zdroje: Little, C. (2020). The Chav Youth Subculture and Its Representation in Academia as Anomalous Phenomenon. M/C Journal, 23(5). https://doi.org/10.5204/mcj.1675; https://aesthetics.fandom.com/wiki/Chav; https://www.bbc.com/news/uk-england-essex-39125171
