Článek
Její vzhled nevyjadřoval profesi, nýbrž sociální původ, někdy ani to ne. Domácí služba byla natolik běžnou záležitostí, že nevyžadovala zvláštní vizuální označení.
Tento stav se během století zásadně proměnil. Na jeho konci je již služka okamžitě identifikovatelná: tmavé, často černé šaty, bílá zástěra, čepička a škrobený límeček. Z obyčejného pracovního oděvu se stala uniforma. Tento posun však nebyl výsledkem praktické potřeby služebnictva, nýbrž společenské ambice jejich zaměstnavatelů.
V první třetině 19. století využívala služebnictvo široká škála domácností. Služku zaměstnával nejen aristokrat nebo bohatý měšťan, ale i řemeslník, nižší úředník či vdova s omezenými prostředky, nešlo o luxus. Domácí služba byla tehdy jedním z hlavních zdrojů obživy pro ženy přicházející z venkova a zároveň přirozenou součástí městského života.
V tomto prostředí neexistoval důvod, aby služka vizuálně vyčnívala. Nebyla reprezentativním prvkem, ale funkční součástí chodu domácnosti. Oděv byl prostý, často složený z obnošených šatů paní domu, bez ambice cokoli sdělovat okolí. Sociální hierarchie sice existovala, ale byla i tak srozumitelná.
S industrializací, urbanizací a proměnou rodinného života se v průběhu 19. století počet služebnictva v poměru k obyvatelstvu začal snižovat. Domácnosti se zmenšovaly, práce se profesionalizovala mimo domov a zaměstnávání personálu přestávalo být samozřejmostí, tím spíš, že čím dál větší podíl práce na sebe braly domácí spotřebiče, které nevyžadovaly tolik času a obsluhujících osob.
Právě v tomto okamžiku se domácí služba proměnila ve významný společenský signál. Mít služku začalo znamenat, že si ji rodina může dovolit. Bylo proto žádoucí, aby tato skutečnost byla patrná nejen uvnitř domu, ale i navenek. Uniforma se stala nástrojem této demonstrace; neříkala nic o samotné služce, ale vypovídala vše o statutu rodiny, které sloužila. Čím méně byla domácí služba rozšířená, tím důležitější bylo její vizuální potvrzení.
Barevná strohost uniforem konce 19. století nebyla náhodná. Černá barva potlačovala individualitu a zdůrazňovala kázeň, zatímco bílá symbolizovala čistotu a řád. Ostrý kontrast obou barev zajišťoval okamžitou rozpoznatelnost role. Služka měla být vnímána jako funkce, nikoli jako osoba. Uniforma současně vytvářela jasnou hranici mezi paní domu a tou, která jí slouží. Tam, kde dříve mohl být rozdíl vyjádřen spíše chováním a jazykem, jej nyní fixoval oděv. Hierarchie se stala pevnou součástí každodenního obrazu měšťanské domácnosti.
V Anglii se tento vývoj projevil nejdříve a nejdůsledněji, ruku v ruce s detailní hierarchií rolí (od komorných po kuchařky). Ve střední Evropě, včetně českých zemí, byl proces pomalejší a ještě dlouho přežívaly domácnosti, kde personál jednotnou uniformu nenosil.
Zajímavým důsledkem této proměny je způsob, jakým služebnictvo zobrazuje moderní popkultura. Typická černobílá uniforma se ve filmech často objevuje i v dějích zasazených do dob, kdy by byla anachronismem. Většinou jde o vědomou vizuální zkratku. Tvůrci využívají srozumitelný symbol, aby divák okamžitě pochopil sociální postavení postav. Uniforma zde neslouží historické přesnosti, ale srozumitelnosti vyprávění. To, co dnes považujeme za „typický vzhled služky“, je produktem konkrétní a velmi krátké éry – doby, kdy služba přestala být samozřejmostí a stala se deklarací úspěchu.
Zdroj:
https://socialhistory.org.uk/shs_exchange/black-and-white-dress-and-identity-in-france-and-britain-1900-1939/; https://en.wikipedia.org/wiki/French_maid
