Článek
Ve své knize Muž jako evoluční inovace píše o maskulinitě a přitom kritizuje gender studia. Zaobírá se historickými tématy a projevuje přitom neuvěřitelně černobílé vidění, snaží se poukázat na extrémy, které jsou ale spíš produktem senzacechtivých bulvárních článků než seriózní historické práce, jež by měla ukázat problematiku z různých úhlů pohledu a ve vší složitosti a nejednoznačnosti.
Například o masturbaci jako o činnosti, která byla kdysi „naprosto zavržena“ a dnes je údajně téměř doporučována jednou denně. Starší lékaři navíc nepozorovali vždy jen smyšlené problémy. Znali kompulzivní masturbaci, narušení párového sexuálního života i veřejné sexuální chování u psychicky nemocných. Jejich omyl často spočíval v záměně příčiny a následku: z toho, že se určité chování objevovalo u nemocných lidí, vyvodili, že právě masturbace jejich nemoc způsobila. Historický vývoj tedy není jednoduchou cestou od absurdního zákazu k dnešnímu bezvýhradnému schvalování.
Podobně nevěrohodně působí jeho tvrzení, že v mnoha měšťanských domácnostech manželky běžně tolerovaly mužovy návštěvy nevěstinců a dokonce mu na ně dávaly peníze. Pro manželku se tu spojovala nevěra, utrácení rodinných prostředků, zdravotní riziko i možnost poškození pověsti celé rodiny. Muž hodný respektu měl být navíc rozumný, disciplinovaný a schopný ovládat vlastní vášně. Doboví mravokárci mohli kritizovat právě skutečnost, že deklarovaný standard se ve výjimečných případech neuplatňoval na všechny stejně důsledně. Jejich rozhořčení nelze zpětně převést na důkaz, že společnost mužskou nevěru schvalovala - naopak, oni věřili, že jediný standard je možný a je třeba jej uplatňovat bez výjimek. Úplně stejně radikální liberálové tehdy žádali pro muže i ženy naopak stejnou sexuální svobodu.
Vyloženě absurdní je Komárkův povzdech nad tím, že homosexuálové údajně příliš konzervativně přijali celoživotní partnerství a nevytvořili nějakou novou životní formu. Homosexuální muži přitom žijí v otevřených či jinak konsenzuálně nemonogamních vztazích častěji než heterosexuálové - a je to podloženo studiemi. Naopak mnozí redukují homosexuály na stereotypní obraz promiskuitního uživatele seznamovacích aplikací typu Grinder a pravidelné návštěvníky gay saun. Proč tedy Komárek tvrdí, že žádná alternativa nevznikla, když právě v této skupině existuje větší pluralita partnerských modelů? Není jeho kritika monogamních gayů stejně homofobní jako slovní výpady vůči těm, kteří preferují pestrost partnerů, ale dodržují zásady bezpečného sexu?!
Myslím, že jakékoliv vztahy (mono, poly) by se měly snažit přiblížit ideálu, kdy všichni partneři jsou rovnocenní a spokojení. Problematický a toxický vztah může být jak monogamní, tak nemonogamní. Třeba když je postaven na zneužívání autority. Citovat klasiky neznamená přejímat jejich životní styl - a ne každý antický myslitel vyznával pederastrii - například matematička Hypatia hlasitě prosazovala (na vlastním příkladě) celibát.
Historie i současnost je nekonečně složitá a pestrá.
Zdroje:
Komárek, Stanislav: Muž jako evoluční inovace. Eseje o maskulinitě, její etologii, životních strategiích a proměnách. Academia, Praha, 2012
Hoff CC, Beougher SC, Chakravarty D, Darbes LA, Neilands TB. Relationship characteristics and motivations behind agreements among gay male couples: differences by agreement type and couple serostatus. AIDS Care. 2010 Jul;22(7):827-35. doi: 10.1080/09540120903443384. PMID: 20635246; PMCID: PMC2906147.
Cominos PT. Late-Victorian Sexual Respectability and the Social System. International Review of Social History. 1963;8(2):216-250. doi:10.1017/S0020859000002303
Savage, Gail. „‘The Wilful Communication of a Loathsome Disease’: Marital Conflict and Venereal Disease in Victorian England.“ Victorian Studies, vol. 34, no. 1, 1990, pp. 35–54. JSTOR, http://www.jstor.org/stable/3828429.
Zachar P, Kendler KS. Masturbatory insanity: the history of an idea, revisited. Psychol Med. 2023 Jul;53(9):3777-3782. doi: 10.1017/S0033291723001435. Epub 2023 May 29. PMID: 37246586.
