Článek
Podle teorie historika Owena Emmersona totiž tento obraz z konce 16. století není autentickou podobiznou popravené královny, ale promyšleným dílem, ve kterém malíř použil obličej její dcery, královny Alžběty I.
Tato hypotéza vychází z toho, že portrét vznikl přibližně padesát let po Annině smrti, tedy v době vrcholné vlády Alžběty I. Malíř v té době nemohl Annu znát a pravděpodobně neměl k dispozici ani věrohodné dobové předlohy, které nechal Jindřich VIII. po popravě zničit. Emmerson tvrdí, že umělec záměrně vtiskl matce rysy její dcery, aby vizuálně zdůraznil jejich pokrevní pouto.
V praxi to znamená, že zatímco šperky (ikonický náhrdelník s písmenem B) a šaty identifikují Annu Boleynovou, samotná tvář odpovídá portrétům Alžběty I. Emmerson k tomuto závěru došel srovnáním s portrétem Alžběty ze sbírky Compton Verney – oba obrazy sdílejí specifické rysy, zejména tvar očních víček a linii čelisti.
Cílem tehdejších umělců nebyla historická věrnost, ale politické sdělení. Alžběta I. byla dcerou ženy popravené za vlastizradu a po popravě své matky byla prohlášena za nelegitimní. Po nástupu na trůn proto potřebovala svou matku rehabilitovat. Tím, že se matka na obrazech začala dceři podobat, se symbolicky smazalo stigma „cizoložnice“ a posílil se obraz legitimní tudorovské linie. Podle Emmersona nešlo o ojedinělý tah; podobně se s rodovou podobností pracovalo i u portrétů jiných panovníků té doby.
Tuto interpretaci podporují i další experti, jako je Lawrence Hendra. Ten upozorňuje, že tyto portréty vznikaly v dílnách, které chrlily celé sady obrazů anglických panovníků pro šlechtická sídla. Tyto dílny nehledaly historickou pravdu, ale pracovaly s ustálenými vizuálními šablonami, které byly pro kupce snadno rozpoznatelné.
Dlouho se věřilo, že po roce 1536 nezůstalo vůbec nic. Dnes víme, že pár stop přežilo: poškozená medaile „The Moost Happi“ z roku 1534, skica Hanse Holbeina mladšího nebo dřevořez z British Library. Zajímavé je, že tato skutečně dobová vyobrazení ukazují Annu s jinými rysy a často i světlejšími vlasy, což kontrastuje s pozdější tradicí, která z ní vytvořila černovlasou ikonu.
Právě tuto proměnu – od skutečné ženy k dynastickému symbolu – mapovala i významná výstava na hradě Hever Castle. Nová teorie tedy neříká, že v galerii visí „omylem“ někdo jiný. Říká, že se díváme na Annu Boleynovou záměrně upravenou do podoby její dcery, aby sloužila jako nástroj královské propagandy.
Zdroje: https://news.artnet.com/art-world/anne-boleyn-portrait-elizabeth-i-2736805; https://www.independent.co.uk/news/uk/home-news/anne-boleyn-painting-elizabeth-i-national-portrait-gallery-b2899544.html
