Článek
Tyto obrazy jsou silné, dramatické a snadno zapamatovatelné. Jenže všechny patří až k druhé fázi událostí. K tomu, co lidé viděli, když už bylo rozhodnuto.
Skutečný začátek okupace byl mnohem méně nápadný. Chladný, technický, téměř úřední. Neodehrával se v centru města, ale na jeho okraji. Nezačal střelbou ani výbuchem, ale přistáním letadel. A právě proto byl možná děsivější než cokoli, co následovalo.
V noci z 20. na 21. srpna 1968 se rozhodovalo nikoli na Václavském náměstí, ale na betonové ploše pražského letiště v Ruzyni.
Rozhodnutí o vojenském zásahu proti Československu padlo o několik dní dříve v Moskvě. Sovětské vedení dospělo k závěru, že reformní vývoj v Československu – známý jako pražské jaro – se vymyká kontrole a představuje nebezpečný precedens pro celý sovětský blok. Jednání, nátlak ani výhrůžky podle Moskvy nefungovaly. Armáda dostala politický rozkaz situaci „vyřešit“.
Vojenský plán, známý jako Operace Dunaj, byl postaven na jednoduché, ale zásadní logice: obsadit stát dřív, než se stihne bránit. To neznamenalo okamžitý útok tanků do ulic hlavního města. Tanky jsou pomalé, viditelné a vyvolávají odpor. První fáze proto musela být nenápadná, rychlá a právně „čistá“. A právě tady vstupuje do hry letiště.
Pražské letiště v Ruzyni bylo ideálním cílem. Bylo civilní, mezinárodní, technicky vybavené pro velká letadla a leželo jen několik kilometrů od centra Prahy. Civilní letiště nemá protiletadlové zbraně, nerozhoduje o politice a řídí se mezinárodními pravidly leteckého provozu. Přesně na tom byl celý plán postaven.
Sovětská letadla byla nahlášená, komunikovala s řízením letového provozu a přicházela ze spojeneckého státu, který byl oficiálním partnerem Československa ve Varšavské smlouvě. První z nich bylo navíc kryto záminkou technické poruchy a nutnosti nouzového přistání. Podle mezinárodních pravidel takové přistání nelze odmítnout. Dispečer nemá právo řešit politické důsledky – jeho povinností je zajistit bezpečný provoz.
Pro letištní personál nešlo o útok. Šlo o mimořádnou, ale formálně správnou situaci.
Krátce po druhé hodině ranní 21. srpna 1968 začala na Ruzyni přistávat další transportní letadla Antonov An-12. Nešlo o chaotický sled náhodných příletů, ale o přesně načasovanou operaci. Z letadel nevjížděly tanky ani těžká děla. Vystupovali výsadkáři s lehkou výzbrojí, jednotky určené právě pro rychlé obsazení strategických bodů.
V transportních letadlech přiletěly jednotky sovětských vzdušně-výsadkových vojsk určené pro první fázi operace Dunaj. Šlo především o příslušníky 7. gardové výsadkové divize spolu se spojovacími a velitelskými skupinami, jejichž úkolem bylo okamžitě převzít kontrolu nad letištěm, jeho řídicí věží, dispečinkem a radiokomunikačními uzly a vytvořit tak funkční logistické a řídicí centrum pro obsazení Prahy.
Tito vojáci se po přistání přesouvali v malých skupinách k přesně určeným bodům, zajišťovali plynulé navazující přistávání dalších letadel a připravovali přesun jednotek do centra města k vládním budovám, rozhlasu a dalším strategickým objektům, čímž umožnili, aby hlavní město bylo fakticky ovládnuto ještě před příjezdem pozemních jednotek. Civilní zaměstnanci byli odsunutí stranou, nikoli zatčení, nikoli napadení, ale zbavení možnosti zasahovat. Vše probíhalo bez výstřelů, československá armáda měla přísný rozkaz neklást ozbrojený odpor.
Ve stejnou dobu, kdy na Ruzyni přistávala letadla, překračovaly tankové a mechanizované jednotky Varšavské smlouvy hranice Československa. Letadla měla zajistit Prahu zevnitř, tanky měly obsadit zbytek země. Ruzyně byla první otevřenou bránou. Jakmile bylo letiště pod kontrolou, bylo rozhodnuto. Další jednotky mohly přilétat bez omezení, výsadkáři se začali přesouvat do centra města, k vládním budovám, rozhlasu a klíčovým křižovatkám. Vše ještě dřív, než se většina obyvatel Prahy probudila.
Když lidé ráno vyšli do ulic a spatřili tanky, měli pocit, že okupace začala právě v tu chvíli. Ve skutečnosti už trvala několik hodin. Začala tiše, bez výstřelů, bez davů, bez kamer. Začala na místě, které mělo symbolizovat spojení se světem, a místo toho se stalo bodem, kde Československo znovu ztratilo kontrolu nad vlastním územím.
Zdroje: https://www.praha6.cz/zpravodajstvi/okupace-prahy-6-v-roce-1968-2021-08-21_1719.html; https://www.idnes.cz/praha/zpravy/okupace-srpen-1968-letiste-ruzyne-vojaci-prilet.A180809_100536_praha-zpravy_jan; https://cs.wikipedia.org/wiki/Invaze_vojsk_Var%C5%A1avsk%C3%A9_smlouvy_do_%C4%8Ceskoslovenska
