Článek
Publikum sleduje dramatické scény – sobi na sněhových pláních, lední medvědi na kře a především legendární „sebevražedný pochod lumíků“. O dvacet čtyři let později se ukáže, že právě tento slavný záběr byl zinscenován. Zvířata nebyla zachycena v přirozeném prostředí, ale odvezena stovky kilometrů od severního pobřeží a donucena skočit ze skály do řeky.
White Wilderness byl součástí dokumentární série True-Life Adventures, kterou Disney natáčel mezi lety 1948 a 1960. Film byl vydáván za autentické pozorování arktické fauny. V jedné z nejznámějších scén se skupiny lumíků údajně v panice vrhají do moře, kde hynou. Záběr měl dokládat přírodní „cyklus přelidnění a sebevraždy“. Po premiéře roku 1958 se tato scéna stala celosvětově známou a vytvořila dlouhotrvající mýtus o masových sebevraždách lumíků.
Natáčení probíhalo nikoli v Arktidě, ale v kanadské provincii Alberta – stovky kilometrů od přirozeného výskytu lumíků. Filmaři čelili tlaku studia na dramatické záběry, které by udržely divácký zájem. V době před rozvojem etických pravidel pro přírodopisné snímky byla inscenace běžnou praxí. Produkční tým nakoupil lumíky od místních dětí, dopravil je na místo natáčení a použil rotující platformu, která je nutila běžet směrem ke kameře a následně spadnout z útesu do řeky Bow River.
Záběry vznikly na jaře 1957 poblíž města Calgary. Kamera byla umístěna nízko, aby vytvořila iluzi rozlehlého arktického prostoru. Lumíci byli házeni z útesu mimo záběr, aby to působilo, že „dobrovolně“ skáčou do moře. Ve skutečnosti dopadali do vody, kde se většina utopila. V postprodukci byl přidán zvuk vln a komentář o „instinktivní migraci, která končí smrtí“. Film byl vydán v roce 1958 a okamžitě uspěl v amerických kinech i v mezinárodní distribuci.
Snímek získal v roce 1959 Oscara za nejlepší dokumentární film. Mýtus o „sebevraždě lumíků“ se následně rozšířil do učebnic a populárně-naučných knih o přírodě. Až v roce 1982 investigativní pořad kanadské stanice CBC The Fifth Estate zveřejnil archivní záběry z natáčení a výpovědi svědků, kteří potvrdili manipulaci. Po odvysílání reportáže Disney studio přiznalo, že scéna byla „rekonstrukcí“ a nikoli autentickým pozorováním.
Dnes je White Wilderness považován za varovný příklad neetické dokumentaristiky. Záběr lumíků je běžně citován ve výuce mediální gramotnosti a environmentální etiky. Případ vedl k revizi produkčních standardů pro přírodopisné filmy, které nyní vyžadují doložení pravosti záběrů a omezení manipulace se zvířaty. V roce 2012 vydal National Geographic obsáhlý článek, který mýtus definitivně vyvrátil – lumíci nemají žádný kolektivní instinkt k sebezničení, pouze migrují v závislosti na potravních cyklech.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/White_Wilderness_(film)
