Článek
Tohle si kladou environmentální historici, když sledují, jak se krajina, klima, zvířata a bakterie podílely na formování civilizací. V jejich pohledu není příroda pouhou kulisou, ale hlavní postavou.
Příroda jako historik
Termín environmentální historie se objevil v USA v 60. letech, kdy se část historiků inspirovala ekologickým hnutím a protesty proti industrializaci.
Donald Worster rozdělil obor do tří rovin:
- zkoumání samotné přírody a jejích proměn,
- sledování vztahu člověka a prostředí,
- a studium myšlenek, mýtů a náboženství, které určovaly, jak přírodu chápeme.
Jenže právě tady začíná spor. Mnozí domorodí badatelé – třeba Potawatomi filozof Kyle Whyte nebo Inuitka Sheila Watt-Cloutier – upozorňují, že pojem „příroda“ sám o sobě je koloniální konstrukce. V mnoha kulturách totiž žádné oddělení „člověk versus příroda“ neexistuje. Západní civilizace si ho vytvořila už od Aristotela a Bible, kde člověk dostává nad světem „vládu“. A právě tahle myšlenka nadřazenosti, tvrdí kritici, stojí u kořenů dnešní klimatické krize.
Ekofeministky jako Greta Gaard nebo Lori Gruen proto spojují ničení přírody s potlačováním žen. „Když ovládáš Zemi, ovládáš i její tělo,“ napsala Gaard v 90. letech.
Když povodně píšou dějiny
Podle Richarda Jonese z Leicesterské univerzity je vztah člověka a prostředí „zpětnou smyčkou“: my měníme Zemi, ona mění nás. Britové dnes často mluví o „bezprecedentních“ záplavách – jenže to není pravda. Středověcí obyvatelé ostrovů dobře znali rytmus vody a stavěli domy mimo záplavová území. Mnoho vesnic nese varování přímo ve jméně – Averham znamená „osada u záplav“, Broadwas „místo, které se rychle zatopí a zase vyschne“. Dnešní urbanisté tato varování ignorovali – a dostavily se tragické následky.
Americká historička Erin Stewart Mauldin sleduje třeba to, jak občanská válka v USA změnila samotnou půdu. Armády ničily lesy, vyvolaly epidemie a přetvořily krajinu. Válka, tvrdí Mauldin, je nejextrémnější forma lidské interakce s přírodou – a její ekologické následky často trvají déle než politické.
Timothy Cooper z Exeterské univerzity připomíná, že „velké bouře si pamatujeme víc než velké revoluce“. Když roku 1987 zasáhl Anglii ničivý cyklon, noviny mluvily o „přírodní katastrofě“. Ale pro lidi v průmyslově zničeném severu šlo spíš o symbol – jakoby se sama příroda mstila za ekonomickou bouři Thatcherismu. Podle Coopera to byl zlomový okamžik: od té doby si uvědomujeme, že klima není stabilní kulisa, ale živý protivník.
Zdroje:
https://www.historytoday.com/archive/head-head/what-environmental-history; Isenberg, Andrew C., ‚Introduction: A New Environmental History‘, in Andrew C. Isenberg (ed.), The Oxford Handbook of Environmental History, Oxford Handbooks (2014; online edn, Oxford Academic, 2 Oct. 2014).
