Článek
Skupinu nazývá Tasaday. Tvrdí, že žijí bez zemědělství, bez kovových nástrojů, bez znalosti moderní společnosti. První fotografie ukazují muže a ženy v rostlinných oděvech, s kamennými noži a dětmi spícími na zemi. Filipínský prezident Ferdinand Marcos okamžitě vyhlašuje území rezervací a zakazuje do něj vstup. Novináři i antropologové mluví o „ztraceném kmeni z doby kamenné“. O několik let později se však ukáže, že právě tato tvrzení tvoří jádro jednoho z největších antropologických podvodů 20. století.
Po červnovém oznámení byl do oblasti přiveden malý tým novinářů a vědců. V jeskyních našli skupinu asi 26 lidí, kteří mluvili dosud neznámým jazykem a živili se sběrem plodů. Elizalde zajistil, že přístup k nim bude umožněn pouze prostřednictvím jeho úřadu PANAMIN, odpovědného za menšiny. Do tisku pronikly snímky a krátké filmy, které líčily Tasaday jako přímý obraz pravěku. V roce 1972 vyhlásila vláda chráněné území 6 500 hektarů a vybudovala v okolí kontrolní stanoviště. Zájem světových médií byl obrovský; National Geographic publikoval reportáž, která přinesla Elizaldemu mezinárodní slávu.
Filipíny tehdy procházely obdobím politického napětí. Marcosův režim se připravoval na vyhlášení stanného práva a potřeboval pozitivní symbol jednoty a výjimečnosti. Elizaldeho agentura PANAMIN byla přímo napojena na prezidentskou kancelář a financována ze státních i soukromých prostředků. Projekt Tasaday vytvářel dojem národní hrdosti a pokroku: vláda se „starala“ o nejstarší obyvatele země. Současně přinášel výhody Elizaldemu osobně – mediální pozornost, kontrolu nad přístupem badatelů a možnost čerpat prostředky z veřejných i zahraničních fondů.
Po prvních letech zájmu se území uzavřelo. Od roku 1976 měli přístup pouze úředníci PANAMINu. Všichni návštěvníci museli odevzdat záznamy a fotografie ke schválení. Až v roce 1986, po pádu Marcose, se na místo vydal švýcarský novinář Oswald Iten. Objevil, že údajně „pravěcí“ Tasaday žijí v běžných chatrčích, nosí oblečení a někteří pracují na okolních farmách. Lidé, které ukazoval Elizalde v jeskyních, přiznali, že byli k inscenaci přinuceni. Bylo jim slíbeno jídlo a ochrana výměnou za účast na představení pro návštěvníky.
Zjištění vyvolalo mezinárodní rozruch. V tisku se objevila slova „podvod století“ a „největší antropologická mystifikace“. Část badatelů se domnívala, že Elizalde manipuloval s fakty, ale že Tasaday jako etnická skupina existovali – pouze nebyli izolováni tisíce let, nýbrž jen několik generací. Lingvista Lawrence Reid později doložil, že jazyk Tasaday patří do širší rodiny Manobo, což svědčí o dlouhodobém, byť omezeném kontaktu s okolím. Po série šetření v roce 1988 filipínská vláda uznala Tasaday jako legitimní domorodou skupinu, nikoli však jako „ztracený kmen z doby kamenné“.
Tasaday dnes žijí v oblasti Mount Ayomo, mají základní školu a používají filipínštinu i angličtinu. Několik z nich pracuje v turistickém ruchu a v projektech ochrany pralesa. Antropologická komunita případ považuje za varování před zneužitím vědy pro politické cíle. Diskuse se přesunula od otázky „podvodu“ k otázce práv původních obyvatel a reprezentace jejich kultury.
Zdroje:
https://www.esquiremag.ph/long-reads/features/tasaday-hoax-a00293-20200803-lfrm
https://newslab.philstar.com/31-years-of-amnesia/tasaday
