Článek
Ve stejné době se v Kanadě začaly ozývat první bývalé pacientky montrealské psychiatrické kliniky Allan Memorial Institute, které zjistily, že jejich „léčba“ byla financována americkou CIA. Teprve tehdy se jednotlivé příběhy z USA i Kanady začaly skládat do jednoho rámce, který dodnes představuje nejvýraznější příklad propojení tajných služeb s medicínou během studené války.
Program MKUltra vznikl v roce 1953 v reakci na obavy amerických úřadů z „vymývání mozku“ sovětskými a čínskými bezpečnostními složkami. Podle pozdějších senátních zjištění získal projekt desítky milionů dolarů a stovky subprojektů, jež byly financovány přes krycí nadace, aby nebylo možné vystopovat roli CIA. Do výzkumu byly zapojeny známé univerzity, soukromé laboratoře, armádní psychiatrická zařízení i civilní nemocnice. Experimenty měly zkoumat účinky psychedelik, elektrošoků, dlouhodobé izolace, hypnotických technik nebo senzorické deprivace na chování člověka.
Jedním z nejčastěji připomínaných případů je smrt biologa Franka Olsona, který zemřel v listopadu 1953 po pádu z newyorského hotelu. Archivní dokumenty zveřejněné v 70. letech potvrdily, že Olson dostal několik dní před smrtí na interním setkání CIA dávku LSD bez vlastního vědomí. Případ vyvolal první velký politický skandál a později vedl k odškodnění rodiny. Ještě před tím však probíhaly další experimenty, které se staly známými až o desetiletí později.
V New Yorku zemřel tenista Harold Blauer po injekcích látky testované armádní laboratoří, přičemž jeho rodina byla desítky let ujišťována, že šlo o nešťastnou náhodu během léčby deprese. Soudní spisy odhalené v 80. letech doložily, že experiment proběhl bez informovaného souhlasu a v rámci vojenského výzkumu. Vědci z několika univerzit přitom ve stejné době publikovali studie o psychedelikách, které vznikaly na základě dat získaných z testů, o nichž jejich účastníci neměli plné informace.
V Kanadě se pozornost soustředila na psychiatrickou kliniku Allan Memorial Institute, kde mezi lety 1957 a 1964 působil psychiatr Donald Ewen Cameron. Ten získal financování přes nadaci, kterou CIA využívala jako zprostředkovatele. Cameron u desítek pacientů kombinoval dlouhodobou sedaci, opakované elektrošoky, psychedelické drogy a techniku „psychic driving“, tedy pouštění tisíckrát opakovaných vět během umělého spánku. Výsledkem byla často rozsáhlá ztráta paměti, dezorientace a dlouhodobé kognitivní potíže. Případy jako Val Orlikow, Jean Steel nebo Linda MacDonald se staly symbolem toho, jak málo kontrolní mechanismy tehdejší psychiatrie bránily zneužití pacientů.
Novou pozornost přinesla i výpověď Lany Ponting, která byla jako šestnáctiletá v roce 1958 krátce hospitalizována v Allan Memorial Institute. Podle současných soudních dokumentů a sekundárních zpráv byla během léčby vystavena LSD, rajskému plynu i opakovaným sugestivním nahrávkám. Ponting se nyní účastní hromadné žaloby, která v Quebecu postupuje k soudu. Podobné žaloby se opakují od 80. let, kdy kanadská vláda poprvé vyplatila odškodnění několika desítkám pacientů, aniž by však uznala právní odpovědnost.
V Kanadě se od roku 2019 diskutuje další rozsáhlá kolektivní žaloba, která míří proti McGill University, Royal Victoria Hospital a kanadské i americké vládě. Soudy řeší i to, zda je možné žalovat Spojené státy za události, které předcházejí zákonu o imunitě cizích států z roku 1982. Quebecský odvolací soud v roce 2023 rozhodl, že nikoli, ale řízení proti ostatním institucím pokračuje. Ve stejném období se objevily i spory o možné neoznačené hroby na pozemcích kolem bývalé nemocnice, což vedlo k dočasnému zastavení stavebních prací a k archeologickému průzkumu pod dohledem soudu.
V USA zůstala řada případů nevyřešena hlavně proto, že velká část dokumentace MKUltra byla v roce 1973 zničena na příkaz tehdejšího ředitele CIA Richarda Helmse. Vyšetřovací komise Kongresu proto vycházely jen z fragmentů archivů, výpovědí bývalých zaměstnanců a dokumentů, které se zachovaly omylem v účetních zásilkách. Přesto se podařilo doložit, že experimenty probíhaly na vězních, vojácích, studentech i psychiatrických pacientech, často bez jejich informovaného souhlasu.
Dnešní debata se soustředí na otázku, zda mají vlády a instituce nést odpovědnost za eticky problematické experimenty, které probíhaly před více než půl stoletím. Spory pokračují zejména v Kanadě, kde se soudy zabývají stovkami bývalých pacientů a jejich rodin. Poslední velké rozhodnutí padlo v létě 2025, kdy quebecký Nejvyšší soud povolil hromadnou žalobu proti nemocnici a univerzitě spojené s Allan Memorial Institute. Rozsudek o odpovědnosti zatím nepadl.
Zdroje: https://www.cbc.ca/news/canada/manitoba/mkultra-allan-winnipeg-cameron-1.5410817; https://www.bbc.com/news/articles/cvgdngkxedzo; https://www.theguardian.com/news/2002/oct/24/guardianobituaries.haroldjackson;
