Článek
Již v antice vznikaly exkluzivní mužské prostory, které sloužily k upevňování ctností a hodnot spojených s mužstvím. Řecká symposia byla místem intelektuálních diskusí, pití a posilování mužské solidarity, zatímco římské legie formovaly ideál disciplinovaného a loajálního vojáka. Ve středověku tuto roli převzaly rytířské řády, jako templáři či johanitští rytíři, spolu s cechovními organizacemi a univerzitními kolejemi. Tyto instituce nejen sdílely normy chování, ale také vytvářely ideál „pravého muže“ – ctnostného, odvážného a věrného společenským ideálům. Například rytířské kodexy zdůrazňovaly čest, odvahu a ochranu slabších, což formovalo mužskou identitu na několik staletí.
Krize živitele
S nástupem průmyslové revoluce v 19. století došlo k zásadní proměně společenských struktur. Tradiční vazba muže na půdu či řemeslo byla narušena urbanizací a tovární výrobou. Z muže-hospodáře se stal muž-živitel, jehož role spočívala v zajištění rodiny prostřednictvím placené práce. Současně první vlny ženského hnutí začaly prosazovat rovnost v rodinném i veřejném životě, což vyvolalo u některých mužů pocit ohrožení. Reakcí bylo zakládání mužských spolků – od sportovních klubů, jako byly boxerské či fotbalové asociace, přes skautské organizace až po branné spolky, například střelecké kluby v Německu či Sokoly v českých zemích. Tyto spolky posilovaly disciplínu, fyzickou zdatnost a kolektivní mužskou identitu v době nejistoty.
První světová válka (1914–1918) ztělesnila obraz muže-vojáka jako symbolu oběti a heroismu, ale zároveň odhalila jeho zranitelnost a psychické dopady války. V meziválečném období a po druhé světové válce se v západních společnostech ustálil model muže-živitele a ženy-hospodyně, zejména v 50. letech. Tento model však narušil feminismus druhé vlny a sexuální revoluce 60. a 70. let, které zpochybnily tradiční genderové role. Reakce mužů byly různorodé: někteří se přiklonili ke konzervativní obhajobě tradičních hodnot, jiní hledali „novou citlivost“ v mužských hnutích inspirovaných psychology, jako byl Carl Gustav Jung. Na přelomu 80. a 90. let získala popularitu kniha Iron John: A Book About Men (1990) od Roberta Blye, která navrhovala duchovní obnovu mužství prostřednictvím mýtů a archetypů. Tato „mytická“ vlna oslovila zejména střední třídu v USA a Evropě, hledající smysl v době rychlých společenských změn.
Digitální obrat: Vznik manosféry
Na počátku 21. století, zejména v letech 2005–2010, se mužské komunity začaly přesouvat do digitálního prostoru. Tradiční kluby a spolky nahradila internetová fóra, blogy a sociální sítě, kde anonymita umožnila otevřenější vyjádření frustrací. Vznikly různé proudy manosféry, jako MRA (Men’s Rights Activists), kteří se zaměřují na otázky práv mužů v rodinném právu a společnosti, PUA (Pick-Up Artists), kteří se soustředí na techniky svádění žen, nebo MGTOW (Men Going Their Own Way), kteří odmítají tradiční vztahy s ženami a volí nezávislost. Společným rysem těchto skupin je pocit, že moderní společnost podkopává mužské postavení – ať už skrze feminismus, změny v rodinném právu, nebo ekonomické tlaky. Například MRA často kritizují zákony o rozvodech a péči o děti, které považují za zvýhodňující ženy, zatímco PUA hledají strategie, jak získat kontrolu nad mezilidskými vztahy.
Manosféra však není jednotná. Zatímco některé její části se omezují na diskuse o mužských výzvách, jiné sklouzávají k radikalizaci a misogynii, což vyvolává kritiku ze strany feministických hnutí i širší veřejnosti. Sociální sítě jako Reddit, 4chan nebo YouTube tuto dynamiku zesílily tím, že umožnily rychlé šíření obsahu a vytváření globálních komunit.
Historicky se mužská společenství objevovala vždy, když byly tradiční role mužů zpochybňovány – ať už industrializací, válkami, nebo emancipací žen. Manosféra je pokračováním této tradice, avšak s klíčovými odlišnostmi. Globalizace a digitální technologie umožnily propojení mužů napříč kontinenty, což zesiluje pocit sdílené „krize mužství“. Zároveň rychlost online komunikace a algoritmy sociálních sítí podporují šíření polarizujících názorů, což někdy vede k radikalizaci diskusí. Například hnutí jako MGTOW, které původně vzniklo jako filozofie osobní nezávislosti, se v některých kruzích proměnilo v platformu pro vyjádření antipatie vůči ženám.
Dalším novým prvkem je role influencerů a obsahových tvůrců, kteří na platformách jako YouTube či X šíří myšlenky manosféry širokému publiku. Postavy jako Jordan Peterson nebo Andrew Tate oslovují miliony mladých mužů, kteří hledají návod, jak se orientovat v moderním světě. Jejich popularita ukazuje, že manosféra není jen okrajovým fenoménem, ale má potenciál ovlivňovat mainstreamovou kulturu.
Manosféra není pouhým výstřelkem internetové éry, ale pokračováním dlouhé historie mužských reakcí na společenské změny. Od antických symposií přes rytířské řády až po digitální fóra se muži snaží nacházet smysl a solidaritu v dobách, kdy jsou jejich tradiční role zpochybňovány. Manosféra však přináší nové výzvy – díky globalizaci a rychlosti digitální komunikace může jak inspirovat, tak polarizovat. Ukazuje, že krize mužské identity je cyklickým jevem, který se vrací s každou vlnou společenských změn, a vždy hledá nové cesty, jak se vyrovnat s rychle se měnícím světem.
Zdroje:
https://news.un.org/en/story/2025/03/1160876
Lisa Sugiura: The Incel Rebellion: The Rise of the Manosphere and the Virtual War Against Women, Emerald Publishing Limited, 2021
Hermansson, Patrik, David Lawrence, Joe Mulhall, a Simon Murdoch. From Anger to Ideology: A History of the Manosphere. In The International Alt-Right, 1st ed., 18. London: Routledge, 2020.
