Článek
Rodiče i studenti by chtěli, aby učebnice obsahovaly pandemii, válku na Ukrajině nebo politické zvraty posledních let. Argument zní jasně: mladí lidé potřebují rozumět světu, ve kterém vyrůstají. Jenže dějepis, potažmo historie, je obor, který vyžaduje odstup.
Události, které se odehrály nedávno, ještě nejsou historií v pravém slova smyslu. Aby se jimi dějepis mohl seriózně zabývat, musí být jasné, jak je zařadit do širšího kontextu. To lze poznat až s odstupem let, kdy vidíme jejich dlouhodobé důsledky. To, co dnes vypadá jako přelom, se zítra může ukázat jen jako epizoda bez většího dopadu. Historie potřebuje archivní dokumenty, různé úhly pohledu a čas. Jen tak ji lze popsat fakticky, bez emocí, ale se všemi souvislostmi. Pokud by učitelé přebírali do výuky současnost, stali by se spíš politickými komentátory.
Emoce a propaganda
Opravdu to chceme? Představte si, že vaše dítě učí člověk s opačnými politickými názory, než máte vy. Pořád to zní jako dobrý nápad? Propaganda a tendenční výklad jsou přesný opak toho, co má dějepis dělat – nabízet kritický přehled, který není svázán aktuálními náladami.
Historici se opírají o dokumenty a archivní materiály. Ty se ale zpřístupňují často až po desetiletích, někdy i po padesáti letech. Teprve pak lze sestavit vyvážený obraz událostí. Do té doby existují jen mediální zprávy a oficiální prohlášení – zdroje neúplné, často účelové. Pokud by se z nich rovnou tvořily učebnice, studenti by dostali zkreslený výklad, který by se musel neustále přepisovat. Přitom dobře zpracované dějiny by se měly v ideálním případě jen rozšiřovat, ne zásadně měnit.
Dějiny v přímém přenosu
Rusko ukazuje, kam vede spojení aktuální politiky s dějepisem. Nové učebnice už obsahují oficiální verzi války na Ukrajině, která invazi ospravedlňuje a využívá rétoriku oslavující sovětský imperialismus. Studenti se neučí dějiny chápat a analyzovat, ale memorovat státem definovanou „pravdu“.
Abychom byli spravedliví, i na Ukrajině se do učebnic dějepisu dostaly události téměř v přímém přenosu. Z hlediska posílení identity a soudržnosti společnosti to dává smysl. Jenže z pohledu dějepisu jde o podobný problém. Procesy jsou čerstvé, otevřené, archivy nepřístupné a výklad se opírá hlavně o aktuální emotivní narativ. S kritickým přístupem k historii to nemá mnoho společného.
Aktuální události mohou mít ve škole své místo, ale nepatří do klasického dějepisu. Dají se začlenit do občanské výchovy, hodin mediální gramotnosti nebo projektových seminářů. Úkolem dějepisu je něco jiného: dát rámec, do kterého se současné události jednou – za mnoho let – zařadí.
Zdroje
www.reuters.com/world/europe/russia-issues-school-textbook-saying-it-was-forced-march-into-ukraine-2025-01-27
www.hrw.org/news/2024/06/20/ukraine-forced-russified-education-under-occupation
