Článek
Místo, které do té doby nepoutalo zvláštní pozornost, se promění v jednu z nejdůležitějších lokalit lotyšské archeologie a otevře otázky o dávném osídlení celé oblasti.
V Pobaltí má archeologie mimořádnou váhu, protože se zde moderní státy formovaly často pod tlakem cizích mocností. Když je identita národa relativně mladá, minulost získává symbolickou roli. Každý nález může pomoci ukázat, jak staré je určité osídlení, kdo zde žil a jak se jednotlivé komunity vyvíjely.
Výzkum Zvejnieki, zahájený právě v červnu 1964, postupně odhalil více než tři stovky hrobů z období středního neolitu a mladší doby kamenné. Archeologové zde popsali různé způsoby pohřbívání – od prostých jam po hroby s bohatou výbavou z jantaru, kostí a kamenných nástrojů. Materiál ukazuje na dlouhodobé osídlení a na kontakty mezi různými komunitami lovců, sběračů i raných zemědělců. Podobné je to i v Estonsku či Litvě, kde nálezy na pobřeží nebo na ostrovech odhalují kulturní okruhy, které se překrývaly a měnily. Přesto nelze pouhý soubor artefaktů bez dalšího označit za „důkaz přítomnosti národa“ — spíše jde o mapu kulturních vztahů, které dnešním hranicím ani etnikům neodpovídají.
Archeologie tak v Pobaltí funguje jako spojnice mezi vědou a veřejnou debatou. Nálezy často vstupují do diskusí o původu a historických právech, ať už jde o Balty, ugrofinské skupiny nebo pozdější osadníky. Výzkumy ukazují, že veřejná interpretace může být mnohem jednoznačnější než opatrné vědecké závěry. Materiální kultura totiž odráží spíš způsoby života než etnické hranice, a kulturní kontinuita nemusí znamenat přímé napojení na moderní národy. Proto se stále více prosazuje interdisciplinární výzkum, který spojuje archeologii, genetiku a lingvistiku, aby poskytl přesnější a méně ideologicky zatížený obraz minulosti
Archeologické vrstvy v Lotyšsku a Estonsku neobsahují typické slovanské artefakty ani sídlištní struktury, a proto se přítomnost Slovanů v regionu nedá doložit. Naopak v Litvě se slovanské prvky objevují až v pozdním středověku v souvislosti s kontakty s Kijevskou Rusí, což naznačuje spíše kulturní výměnu než posun obyvatelstva. Archeologie tak ukazuje, že hranice slovanského osídlení v raném středověku sahají západně a jižně od jádra Pobaltí a do regionu nezasahují dříve než na úrovni politických a obchodních vztahů, což se v moderních diskusích někdy interpretuje jako podpora historické kontinuity současných pobaltských států.
Zdroje: https://en.wikipedia.org/wiki/Zvejnieki_burial_ground; https://www.cambridge.org/core/journals/archaeological-dialogues/article/abs/archaeology-and-the-nation-state-the-case-of-eastern-europe/01C089E4725224BCDCDEA834FD655E0A; https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/20518196.2021.1988210
