Článek
Z panovníka, který vládl pouhé dva roky (1483–1485), se stal symbol temné, bezohledné touhy po moci a jeden z nejslavnějších padouchů světového dramatu.
Richard III. byl posledním králem z dynastie Plantagenetů a posledním anglickým panovníkem, který padl v bitvě. Pocházel z rodu Yorků a k moci se dostal v době, kdy Anglie byla zmítána občanskými válkami známými jako válka růží. Po smrti svého bratra Eduarda IV. se ujal vlády jako poručník nezletilého syna – krále Eduarda V. Krátce poté však chlapec i jeho mladší bratr zmizeli z Toweru a nikdy se už neobjevili. Dodnes se předpokládá, že byli zavražděni, pravděpodobně na Richardův rozkaz, aby mu nestáli v cestě k trůnu. Tento čin, ať už skutečný nebo domnělý, trvale poškodil Richardovu pověst.
Jeho vláda trvala jen krátce. V roce 1485 se postavil v bitvě u Bosworthu proti Jindřichu Tudorovi, který měl podporu nespokojené šlechty i části bývalých yorkistů. Richard padl v boji – podle dobových kronik byl zabit v přední linii, „bojoval jako lev“, ale přesto byl poražen. Jeho smrt ukončila válku růží a otevřela cestu nové dynastii Tudorovců.
Shakespearův padouch
O sto let později se Richard III. znovu zrodil na jevišti. Shakespeare, který psal své hry za vlády Tudorovců, vykreslil Richarda jako ztělesnění zla: zmrzačeného, zlomyslného, geniálně lstivého muže, který bez výčitek vraždí všechny, kdo mu stojí v cestě. Jeho slova „I am determined to prove a villain“ – „Rozhodl jsem se být padouchem“ – vyjadřují vědomé přijetí zla jako cesty k moci. Tato postava se stala jedním z archetypů světového dramatu. Richard není pouhý tyran, ale i fascinující psychologická studie člověka, který je chytrý, vtipný a přesně chápe slabosti ostatních. Divák v něm vidí nejen zločince, ale i tragickou postavu – člověka, který zničil všechny kolem sebe i sám sebe.
Shakespearova interpretace měla obrovský vliv. Po staletí určovala, jak lidé Richarda III. vnímají – jako zloducha s pokřivenou páteří a pokřivenou duší. Teprve moderní historici se pokusili tento obraz korigovat a ukázat, že skutečný Richard mohl být schopný, i když tvrdý vládce, který se stal obětí propagandy vítězných Tudorovců.
Objev pod parkovištěm
Osud Richarda III. dostal překvapivé pokračování až v 21. století. Po porážce u Bosworthu byl jeho těžce zohavené tělo pohřbeno v klášteře Greyfriars v Leicesteru. Když Jindřich VIII. o půlstoletí později kláštery zrušil, hrob zmizel a místo se postupně zastavělo. Po staletí se předpokládalo, že jeho ostatky jsou nenávratně ztraceny.
V roce 2012 se však skupina britských historiků a archeologů vedená Philippou Langleyovou rozhodla provést vykopávky na místě, kde podle starých map stál klášter Greyfriars – dnes obyčejné parkoviště v centru Leicesteru. Už první den výzkumu narazili na lidskou kostru s výrazným zakřivením páteře, které odpovídalo popisům Richardovy skoliózy.
Následné analýzy potvrdily, že jde skutečně o ostatky Richarda III. – genetické testy DNA byly porovnány s potomky jeho sestry, Ann z Yorku. Na kostře byly patrné stopy po smrtelných ranách mečem i po ponižujícím zacházení po bitvě.
V roce 2015 byl Richard III. po více než pěti stoletích znovu slavnostně pohřben v katedrále v Leicesteru. Pohřeb sledovaly tisíce lidí a přenášela ho televize po celém světě. Pro Brity se stal nejen historickou událostí, ale i symbolickým aktem smíření s minulostí – pohřbem krále, jehož jméno bylo po staletí očerňováno.
Zdroje:
https://www.birmingham.ac.uk/research/perspective/richardiii-michael-dobson2
https://www.historic-uk.com/HistoryUK/HistoryofEngland/King-Richard-III/
https://richardiii.net/richard-iii-his-world/his-life-and-death/biography/
https://www.stoplusjednicka.cz/jedna-poprava-za-druhou-skutecne-byl-richard-iii-nicema-bez-skrupuli
