Článek
Elizabeth Bowdenová vstoupila do britského námořnictva v mužském oblečení a vystupovala pod jménem John Bowden. V dobových popisech je uváděna jako přibližně čtrnáctiletá.
Námořní služba nebyla ženám běžně přístupná. Mužské jméno a oblečení proto mohly být především prostředkem, jak získat práci a možnost obživy. Z dochovaných informací nelze spolehlivě určit, jak Elizabeth sama chápala svou identitu.
Její skutečné pohlaví bylo sice během služby odhaleno, kapitán ji však z lodi nevyhnal a Elizabeth na Hazardu zůstala. Když později vystupovala před vojenským soudem jako žena, nešlo tedy zřejmě o první okamžik, kdy se o její totožnosti dozvědělo velení lodi. Podrobnosti o jejím dřívějším životě a přesném postavení na palubě se v pozdějších vyprávěních liší.
První důstojník a mladý člen posádky
Prvním důstojníkem Hazardu byl William Berry, mladý muž ve věku přibližně dvaadvaceti let. V srpnu 1807 došlo v jeho kajutě k sexuálnímu jednání s Thomasem Gibbsem, který na lodi sloužil jako „boy“, tedy jako mladý člen posádky.
Dne 2. října 1807 byl Berry postaven před námořní vojenský soud. Proces se nekonal na Hazardu, ale na lodi Salvador del Mundo, zakotvené v oblasti Hamoaze u Plymouthu. Obvinění proti němu vznesl kapitán Charles Dilkes. Dobová veřejná zpráva popisuje skutek velmi opatrně. Hovoří o „hrozném a odporném zločinu, který nám jemnocit nedovoluje pojmenovat“. Berry čelil obvinění z porušení 2. a 29. článku námořních válečných předpisů. Právě 29. článek stanovoval za sodomii trest smrti.
Gibbs proti Berrymu vypovídal a další svědci jeho výpověď podporovali. Stručná veřejná zpráva však neuvádí Gibbsův přesný věk a neposkytuje dost informací k posouzení toho, zda bylo jednání vynucené, nebo do jaké míry se mu mohl bránit. Jistá je výrazná mocenská nerovnost. Berry byl první důstojník, zatímco Gibbs patřil mezi mladé a níže postavené členy posádky.
Svědkyně za klíčovou dírkou
Mezi svědky se objevila také Elizabeth Bowdenová. Podle zprávy v časopise The Naval Chronicle ji zvědavost přiměla podívat se klíčovou dírkou ve dveřích Berryho kajuty. Právě tak měla spatřit část toho, co se mezi Berrym a Gibbsem odehrálo. Před soud předstoupila v dlouhé námořnickém kabátě a modrých kalhotách. Dobová zpráva ji označila za mladou ženu, která na Hazardu sloužila už několik měsíců.
Elizabeth však případ pravděpodobně sama neoznámila. Veřejná zpráva uvádí jako hlavního svědka Gibbse, zatímco Elizabeth patřila mezi osoby podporující jeho výpověď. Nevíme, zda se o tom, co viděla, někomu zmínila už před zahájením vyšetřování.
Její svědectví přesto mohlo být pro soud významné. U skutku odehrávajícího se v uzavřené kajutě bylo obtížné získat nezávislého svědka. Jestliže Elizabeth dění skutečně zahlédla, mohla potvrdit alespoň část Gibbsova příběhu.
Berry dostal čas připravit si obhajobu. Vojenský soud nakonec označil obvinění za prokázaná a odsoudil ho k smrti oběšením na ráhně válečné lodi. Rozsudek byl vykonán 19. října 1807 přímo na HMS Hazard. Poprava neproběhla rychle. Podle dobové zprávy se uzel ocitl pod Berryho bradou a jeho umírání trvalo přibližně čtvrt hodiny.
Také Gibbsovo postavení mohlo být nebezpečné. Dobové právo netrestalo pouze některé původce sexuálního jednání mezi muži, ale mohlo postihovat i dobrovolné účastníky. V tomto procesu však Gibbs vystupoval jako svědek obžaloby, nikoli jako obžalovaný.
„Trans člověk a gay na jedné lodi?“
Takové shrnutí je lákavé, ale historicky příliš jednoduché.
Elizabeth sloužila pod mužským jménem a v mužském oblečení. Nevíme však nic jistého o tom, jak sama chápala svou genderovou identitu. Její vystupování jako John Bowden mohlo být především praktickou strategií, která jí umožnila získat práci ve světě, kde ženy námořní kariéru téměř neměly.
Berry byl odsouzen za sexuální jednání s mužským členem posádky. Z jediného případu však nelze určit jeho celoživotní sexuální orientaci. Navíc neznáme přesnou povahu vztahu mezi oběma muži a nemůžeme přehlédnout zásadní rozdíl v jejich věku, postavení a moci.
Příběh HMS Hazard je pozoruhodný i bez současných nálepek. Ukazuje svět, v němž se dospívající dívka vydávala za chlapce, aby mohla sloužit na válečné lodi; mladí členové posádky podléhali téměř absolutní moci důstojníků; sexuální jednání mezi muži mohlo skončit popravou a výpověď hlavního svědka mohla podpořit mladá žena, která dění zahlédla klíčovou dírkou.
Zdroje: https://thedearsurprise.com/breaking-the-29th-article/; Arthur N. Gilbert, Buggery and the British Navy, 1700–1861, Journal of Social History, Volume 10, Issue 1, Fall 1976, Pages 72–98, https://doi.org/10.1353/jsh/10.1.72
