Článek
Slánský se narodil v Nezvěsticích v židovské obchodnické rodině. Už během studií na obchodní akademii v Plzni se začal radikalizovat a v roce 1921 patřil k zakládajícím členům Komunistické strany Československa. Na rozdíl od mnoha jiných, kteří k ideologii dospěli skrze dělnickou profesi, byl Slánský od počátku typem intelektuálního organizátora a věrného „vojáka strany“.
Ve 20. letech se stal jedním z tzv. „karlínských kluků“ – skupiny mladých radikálů kolem Klementa Gottwalda, kteří stranu podřídili Moskvě (bolševizace). Během druhé světové války působil v exilu v Moskvě a aktivně se účastnil Slovenského národního povstání, což upevnilo jeho pozici v poválečném vedení.
Vrchol Slánského vlivu nastal po únoru 1948. Jako generální tajemník ÚV KSČ ovládal stranický aparát, který byl v totalitním státě nadřazen i vládě. Nebyl pouhým pasivním vykonavatelem rozkazů; byl klíčovým architektem mechanismů, které systematicky likvidovaly opozici, prosazovaly sovětskou linii a budovaly základy monolitické diktatury. Právě zde leží jádro jeho osobní tragédie: Slánský nepomáhal budovat pouze systém moci, ale přímo represivní stroj, který se později obrátil proti němu.
Rodinná tragédie začíná: ztracená dcera
Slánského rodinný život byl poznamenán ranami osudu dávno před procesem. Jeho manželka Josefa Slánská byla oddanou komunistkou, která s ním prožila i válečný exil v Moskvě. Právě tam v roce 1943 došlo k záhadné události: jejich tříměsíční dcera Naďa byla unesena z kočárku přímo na ulici. Přes Slánského vysoké postavení a zapojení sovětských tajných služeb se dítě nikdy nenašlo. Spekuluje se, že mohlo jít o akt KGB, který měl sloužit jako pojistka k ovládání Slánského.
Po Slánského zatčení v roce 1951 se jeho blízcí ze dne na den stali vyvrheli. Manželka Josefa byla několik měsíců vězněna v Ruzyni (kde onemocněla svrabem a čelila brutálním výslechům), zatímco děti byly internovány.
- Rodina byla nuceně vystěhována do vybydlené chalupy v Razové na Bruntálsku.
- Žili pod neustálým dohledem StB a v naprosté izolaci.
- Nejmladší dcera Marta (nar. 1949) se o popravě otce dozvěděla až s velkým zpožděním; matka jí původně tvrdila, že otec odjel pracovat do Číny.
Bod zlomu nastal v listopadu 1952 v procesu s tzv. „vedením protistátního spikleneckého centra“. Název samotného procesu, v jehož čele Slánský stanul, odráží absurdní logiku doby. Pod tlakem Sovětského svazu a v atmosféře paranoidního hledání „vnitřního nepřítele“ byl vykonstruován proces postavený na smyšlených obviněních ze „sionisticko-titoisticko-imperialistického“ spiknutí. Ačkoliv se jednalo o čistou justiční vraždu, v níž bylo vyneseno jedenáct trestů smrti, nelze na Slánského nahlížet pouze jako na nevinnou oběť.
Při reflexi jeho postavy je nutné vnímat dvě roviny, které se navzájem doplňují. Na jedné straně stojí Slánský jako oběť vykonstruovaného politického divadla, které neznalo spravedlnost a důkazy nahrazovalo mučením vynucenými přiznáními. Na straně druhé však figuruje Slánský jako aktivní aktér moci, který po léta spoluvytvářel aparát schopný takové zrůdnosti provádět. Tato „macbethovská“ tragédie ukazuje, jak se revoluční ideál v rukou radikálů proměňuje v systém, který likviduje elementární lidskost a nakonec i své vlastní tvůrce.
Děti v disentu: Rudolf a Marta
Zdánlivě nejpozoruhodnějším obratem v rodinné historii je fakt, že obě Slánského přeživší děti se nakonec postavily proti režimu, který jejich otec pomáhal stvořit.
Rudolf Slánský mladší (1935–2006):Ačkoliv byl synem zakladatele režimu, stal se jedním z významných disidentů a signatářů Charty 77. Působil v nezávislém hnutí, podílel se na vydávání samizdatu a udržoval kontakty se zahraničními novináři. Po sametové revoluci paradoxně nastoupil na diplomatickou dráhu a v 90. letech sloužil jako československý velvyslanec v Rusku (tedy v zemi, která kdysi nařídila smrt jeho otce).
Marta Slánská (1949): I ona byla sledována StB a její byt se stal místem setkávání disentu (koncertoval zde např. Jaroslav Hutka). Marta se však po pádu komunismu proslavila především jako úspěšná podnikatelka. V 90. letech založila jednu z největších realitních kanceláří v zemi, čímž symbolicky uzavřela rodinný kruh – z dcery komunistického funkcionáře, který soukromé podnikání potíral, se stala tvář českého kapitalismu.
Josefa Slánská napsala o osudu rodiny mrazivou knihu Zpráva o mém muži, ve které se snažila Slánského očistit (i když sama zůstala věrná komunistické ideologii až do smrti). Teprve v roce 2024 pražský soud pravomocně rehabilitoval Josefu i Rudolfa mladšího za nezákonné věznění a omezování svobody, čímž stát definitivně uznal bezpráví páchané na celé rodině.
Zdroje: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-soud-rehabilitoval-manzelku-a-syna-slanskeho-kvuli-zbaveni-osobni-svobody-255548; https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Sl%C3%A1nsk%C3%BD_mlad%C5%A1%C3%AD; https://cs.wikipedia.org/wiki/Josefa_Sl%C3%A1nsk%C3%A1; https://medium.seznam.cz/clanek/honky-tonky-dite-ukradli-z-kocarku-bylo-to-varovani-sovetu-popraveny-komunista-slansky-uz-dceru-nevidel-158064
