Článek
Skutečnost je však mnohem složitější. Převážná část Evropy zůstala po většinu 19. století zemědělská a jen málo zemí zažilo skutečnou industrializaci v měřítku, které si dnes s touto epochou spojujeme. Jistou výjimkou byla Velká Británie a s časovým odstupem ji následovala Francie, kde se počet dělníků už během 19. století přiblížil nebo překročil počet zemědělců. Většina ostatních států – od Rakouska přes Itálii až po mimořádně konzervativní Rusko – vstupovala do 20. století stále s dominantním podílem práce na poli. „Věk páry“ tak v praxi zasáhl jen část společnosti a jen v omezeném geografickém prostoru.
Právě na tomto pozadí lépe vyniká, jak pomalu se prosazovala i technologie, která se stala symbolem celé epochy. Historické práce připomínají, že i v pokrokové Anglii se začal parní stroj všeobecněji používat až přibližně 68 let po svém vynalezení, tedy kolem roku 1837, a na evropské pevnině se jeho plošné rozšíření objevuje teprve po zhruba 110 letech, až v 70. letech 19. století. K pomalému nástupu výrazně přispívala i patentní práva, která po dlouhou dobu uměle zvyšovala cenu nových zařízení a tím brzdila jejich zavádění do provozu. Výsledkem bylo, že moderní stroje fungovaly desítky let jen v omezeném počtu dílen a odvětví, zatímco většina regionů pokračovala v tradiční práci beze změny.
Podobný obraz nacházíme i u dalších technických inovací 19. století. Železnice nevytlačily koňskou dopravu během několika let a mechanické stavy nevymizely vedle ruční práce přes noc. Ještě ve 40. letech 19. století byla spíše vzácností a do většiny míst nevedla jiná cesta než dostavníkem, a to i v těch neprůmyslovějších oblastech. Městská centra se měnila rychle, venkov spíš pomalu, některá místa byla téměř identická v roce 1800 i 1900. Teprve pozdější vyprávění a ikonické obrazy z průmyslových oblastí vytvořily dojem, že technická revoluce byla rychlá a všeprostupující. Ve skutečnosti i v Evropě trvala od poloviny 18. století až zhruba do poloviny 20. století. Po druhé světové válce pak přešla spíš do fáze, kterou nazýváme vědeckotechnologickou revolucí.
Zdroje: https://www.gilderlehrman.org/history-resources/essays/rise-industrial-america-1877-1900; Williamson, Jeffrey G. „Why Was British Growth So Slow During the Industrial Revolution?“ The Journal of Economic History 44, no. 3 (1984): 687–712. http://www.jstor.org/stable/2124148.; https://notesfrombelow.org/article/history-farmworkers-struggles
