Článek
Právě vzduch, pokud je uzavřený v drobných kapsách a nemůže proudit, je jeden z nejlepších tepelných izolantů.
Umělá kožešina je tvořena hustým porostem syntetických vláken, nejčastěji z polyesteru nebo akrylu. Tato vlákna jsou relativně dlouhá, pružná a objemná, takže mezi nimi vzniká velké množství drobných vzduchových kapes. Když je kožešina součástí mikiny – například v kapuci, na vnitřní straně nebo jako lem – vytvoří kolem krku, hlavy nebo trupu další izolační vrstvu. Oproti hladké pletenině mikiny, kde se vzduch snadno pohybuje a rychle se ochlazuje, kožešina proudění výrazně zpomaluje. Tělesné teplo se tak hromadí blízko pokožky a subjektivní pocit tepla je výrazně vyšší. Tento princip odpovídá základním zákonům přenosu tepla v textiliích a je dobře popsaný v textilní fyzice i oděvním inženýrství .
Další výhodou umělé kožešiny oproti běžné mikinové látce je její objem. I když samotné syntetické vlákno neizoluje lépe než bavlna nebo fleece, jeho prostorová struktura vytváří silnější „vzduchový polštář“. Mikina bez kožešiny může být teplá, pokud je silná nebo vrstvená, ale tenká mikina s kožešinovým vnitřkem často izoluje lépe než silnější, avšak hladký materiál. Umělá kožešina navíc částečně tlumí vliv větru, který je jedním z hlavních důvodů rychlého prochladnutí – proudící vzduch totiž odvádí teplo mnohem efektivněji než stojící .
Historie umělé kožešiny sahá více než sto let zpět a je úzce spjata s módou, technologií i společenskými změnami: už v 10. letech 20. století se na americkém trhu objevily první imitace drahých kožešin, zpočátku vyráběné z tzv. vlasových (pile) tkanin podobných sametu či manšestru, jejichž rozmach podpořily vysoké ceny pravých kožešin i válečné daně na pravý kožich po první světové válce; ve 40. a 50. letech pak technologický pokrok a nástup syntetických vláken (např. Orlon či Dynel) umožnily vyrábět stále přesvědčivější napodobeniny norků, lišek či činčil, které už nebyly jen levnou náhražkou, ale samostatným módním fenoménem; od 60. a zejména 70. let se umělá kožešina začala prosazovat také z etických důvodů v souvislosti s kampaněmi ochránců zvířat, přičemž se z ní stal politický a kulturní symbol odmítání pravých kožichů.
Ve srovnání s pravým kožichem však umělá kožešina stále zůstává technickou náhražkou. Pravá srst se v průběhu evoluce vyvinula jako mimořádně účinný izolační systém. Skládá se z dlouhých krycích chlupů, které odvádějí vlhkost a brání pronikání větru, a z velmi husté podsady, která zachycuje velké množství vzduchu těsně u těla. Díky této kombinaci dokáže pravý kožich udržovat teplo i v extrémních mrazech, kde už syntetické materiály ztrácejí účinnost. Z hlediska čistě fyzikální izolace má proto pravá kožešina obvykle nižší tepelnou vodivost než umělá .
Umělá kožešina má ale jiné výhody. Je lehčí, jednodušší na údržbu, nenasáká vodu tak jako přírodní srst a při běžném nošení v městském prostředí poskytuje dostatečný tepelný komfort. Moderní varianty jsou navíc navrhovány tak, aby co nejvíce napodobovaly strukturu přírodní srsti, a jejich izolační schopnosti se tak výrazně zlepšily oproti starším syntetickým materiálům. Zároveň odpadá etický problém spojený se získáváním pravé kožešiny, což je důvod, proč se umělá kožešina v současném oděvním průmyslu používá stále častěji.
Shrnuto jednoduše: mikina s umělou kožešinou hřeje víc než mikina bez ní proto, že kožešina dokáže zadržet více vzduchu a omezit jeho proudění. Oproti pravému kožichu sice umělá kožešina obvykle zaostává v extrémních podmínkách, pro běžné nošení ale představuje účinný, lehký a dostupný způsob, jak zvýšit tepelný komfort oblečení.
Zdroje: https://www.smithsonianmag.com/history/history-faux-fur-180953984/; https://en.wikipedia.org/wiki/Fake_fur
