Článek
Bylo, nebylo, v české zemi, kde se všechno točilo kolem papírování, právníků a rozhodnutí, která většinou spravedlivě jen vypadala, žila spousta maminek. V jejích srdcích bylo jen jedno jediné přání: aby jejich děti vyrůstaly v bezpečí, klidu a v lásce.
Až jednoho dne, bez varování, se stalo něco, co změnilo životy jejich dětí. Do životů dětí vstoupil OSPOD, Odporná Služba pro Poradenství o Dětech, úřad, který měl původně děti chránit. Ve skutečnosti tento úřad začal podporovat byznys. Byznys s dětmi. OSPOD začal devastovat životy malých lidí. Děti neměly nikoho, kdo by je ochránil.
Byznys v opatrovnickém řízení totiž začínal být pořád větší a větší. Právníci, kteří hájili maminky a děti, si účtovali desetitisíce za to, co by mělo být bezplatné, samozřejmé: postavit se za nejlepší zájem dětí. Stalo se něco, co si maminka ani neuměla představit – její děti, které milovala, se staly čistě obchodním artiklem. Děti totiž nejsou voliči. Jsou to věci, ne lidské bytosti. Vláda české země prý investovala 200 milionů korun do školení OSPODu. Školení prováděl jeden pán, tatínek, Ing. Chlapeček, který neměl rád ženy. Tatínek Ing. Chlapeček školil o tom, jak muži také nosí devět měsíců pod srdcem dítě, jak muži umí porodit a jak umí také, stejně jako ženy, kojit, tedy školení o rovnosti, o mateřském poutu mezi mužem a dítětem. Školení o rovnosti, která se ale, jak se ukázalo, naprosto zvrhla. Školení o rovnosti, ve kterých se učilo, že si kdokoli mohl jednoduše koupit poradce z OSPODu, aby mu poradili, jak si vzít děti do výhradní nebo střídavé péče. Mnozí tvrdili, že zástupkyně OSPODu měly své živnosti, protože jinak by si nemohly legálně vydělávat za úplatu na tom, jak poradit a pomoci otcům, aby získali děti do své péče.
OSPODy tedy zapříčinily, že děti nebyly doma, nemohly být se svými maminkami, najednou se k nim nemohly přitulit, když to i jako velmi malé potřebovaly, zhoršil se jim prospěch ve škole, začaly mít psychické potíže, některé začaly docházet k psychiatrům, zdravotní stav dětí se zhoršil, některé museli žít tam kde jim nebylo dobře, i tam, kde jim ubližovali.
Maminky začaly děti bránit, většinou však marně. A peníze začaly plynout. Peněženky OSPODu, sociálních pracovnic, pěstounů, neziskovek byly najednou plné, právníci si účtovali pořád víc. Byznys byl v plném proudu. Děti se staly věcmi, zbožím, které bylo potřeba přeposílat tam, kde se za ně platí nejvíc. A to vše bylo schováno pod rouškou „nejlepšího zájmu dětí“, „rovnosti“ a „spravedlnosti“. Za rouškou nejlepšího zájmu dítěte byly zdevastované, traumatizované děti, které byly svěřovány od matek komukoli, svěřovány i těm, kteří dětem ubližují, ubližovali, těm, kteří ubližovali jejich matkám, nebo jsou schopni nevidět děti jako prioritu. Děti tak ve zvýšené míře, než kdy jindy, končí u psychologů, psychiatrů, v péči „odborníků“, krizových center, které jsou ale opět navázány na OSPODy a plní jejich „zadání“. Tito „zadání“ plnící psychologové, psychiatři a neziskovky, krizová centra, jsou samozřejmě financovány a aby byly financovány i nadále, „zadání“ prostě plnit musí. Vše v nejlepším zájmu dítěte. Generace za generací je devastována, až si v zahraničí začali psát, že psychické zdraví českých dětí se zhoršuje. Pokud se matka ocitla v nouzi (třeba i v důsledků podvodů v opatrovnickém řízení), aparát zajásal, děti matce místo poskytnuté pomoci sebral, oddělil je. To, že byla v nouzi proto, že ji partner vyhodil na ulici, nebo ztratila práci a hledání nové zabralo delší čas, než plánovala… Pomoc ženám není nikde. Hlavní je, že děti od matek oddělíme! A je vyřešeno. Maminky pak řeší nejenom existenciální potíže, jsou navíc, stejně jako děti, traumatizované oddělením od jejich dětí, které jim „systém“ nechce vrátit, protože jsou prostě „byznys“ artiklem. Co by jinak pěstounka dělala, čím by se živila?
Ale jak to vlastně vypadalo z pohledu těch, které to všechno museli prožívat? Maminky, které bránily svá práva a lásku k dětem, se setkávaly s neúprosným systémem, kde čas hrál proti nim. Byznys potřeboval čas (čenokněžníky od pana Ing. Chlapečka), protože čím více času to trvalo, tím více se plnily účty, tím víc stát dotoval podporu tohoto kolabujícího systému. A čas, jak to bývá, byl neúprosný. Matky musely platit za každé právní poradenství, za každý pokus o obranu, a děti se ztrácely v systému, kde se o nich rozhodovalo bez ohledu na to, co pro ně bylo nejlepší, děti byly zavírány do ústavní péče, předávány pěstounům proto, aby i ti měli kousek toho penízku.
Děti, které byly zvyklé být s hodnými, láskyplnými matkami, plakaly a protestovaly. Ale jaká byla odpověď? „Nemáš na to peníze, tak se prostě nemůžeš bránit,“. Děti se začaly stěhovat od jednoho rodiče k druhému, z jedné školy do druhé, ztratily domov, ztratily rodiče, kamarády, vše stabilní, co doposud měly a co horšího – ztratily své vlastní já. Byly oddělovány od sourozenců, aby se ještě víc zkomercializovaly, byly ovladatelnější, při rozhovorech s OSPOD se nemohly podporovat. Sourozenci, kteří se milovali, byli odděleni, protože byznys potřeboval, aby byly děti co nejvíce ztracené, a tím pádem snáze manipulovatelné, aby matky ještě více platily za advokáty za marné pokusy o nápravu situace.
A kde se všechno tohle byznysování vlastně dělo? No přece v soudních síních, kde za několik hodin se rozhodovalo o tom, jaký osud čeká dítě, které za nic nemohlo. Děti byly prodávány na základě úplatků, na základě toho, kdo měl více peněz na to, aby si mohl koupit rozhodnutí, na základě toho, kdo měl více podplacenou zástupkyní z úřadu OSPOD (z Odporné Služby pro Poradenství o Dětech).
Ale proč? Proč to všechno? Odpověď byla jednoduchá: peníze. Byznys v opatrovnickém řízení byl obrovský. Peníze tekly směrem k ospoďačkám, advokátům, k soudcům, pěstounům, pracovníkům ústavní péče i k neziskovým organizacím, ti všichni ale s OSPODem spolupracovali, vytvářeli na matky lživé zprávy, aby soudci měli jednodušší odůvodnění, proč svěřit dítě komukoli, jen ne matkám. Když se platilo, byly rozhodnutí tak snadná. Když ne, děti byly dál manipulovány a odtrhovány od těch, kteří je milovali, systémově týrány.
A tak maminka seděla a plakala. Viděla, jak dětství dětí a jejich bezpečí byly zničeny systémem, který vypadá spravedlivě, ale je to byznys, kde jsou děti pouze obchodními komoditami, které mění své majitele na základě toho, kdo má hlubší kapsu.
A jak to dopadlo? Byznys v opatrovnickém řízení vzkvétal dál, a děti, které byly ztraceny, nikdy nepochopily, proč je ten svět takto zrazuje. Malý klouček nikdy nepochopil, proč nemohl být s maminkou a sourozenci, když sourozenci s maminkou být mohou, holčička nikdy nepochopila, proč musela k otci, který si do pokoje, kde spala, vodil opilý milenky, jiným zase nikdy nedojde, že matka, od které byli odděleny, musela prodat byt, aby o ně marně bojovala, jiné dítě si až za pár let uvědomí, že ty obrázky na videích, které mu otec pouští za požehnání OSPODu, že se na papír kreslit nedají, dalšímu chlapečkovi nikdy nedojde, že si bití opravdu nezaslouží, jak mu otec - opět s požehnáním OSPODu, tvrdí. A to miminko, co bylo bezdůkazně ukradeno matce přímo z porodnice, se možná nikdy nedozví, že má maminku, která by položila život za to, aby mohla být s ním a jeho sourozenci, kteří jsou na základě bezdůkazného obvinění v ústavní péči… Penězům se dařilo, ale dětem nikoliv.
A co nakonec? Pohádka o byznysu pokračuje, děti se ztrácejí v systému, který je prý pro jejich dobro. Ale v skutečnosti? Má Vaše „ospoďačka“ také IČO? :-)
Šťastné a veselé Vánoce a do nového roku spoustu rychlých a efektivních opatrovnických řízení, která nepoškozují děti a nezatahují je do konfliktů mezi rodiči!
VÝZVA:
Pokud jste byli jako děti poškozeni opatrovnickým soudem, průběhem řízení nebo přístupem OSPODu, vyjádřete se! Vaše zkušenosti jsou klíčové pro změnu tohoto nefunkčního systému. Sdílejte je v komentářích k této petici (Jste nebo jste byli jako děti poškozeni rozhodnutím opatrovnického soudu? OZVĚTE SE!) a připojte se k naší snaze o spravedlnost pro všechny děti v České republice.
Autorky Petice za ochranu práv a psychického zdraví českých dětí prosí o pozornost a případně o vyjádření vašeho názoru podpisem této petice, ke kterému můžete přidat komentář s vaší zkušeností s opatrovnickým řízením.
VÝZVA II:
Prosíme poškozené OSPODem Černošice, kteří by se chtěli k trestnímu oznámení na OSPOD Černošice přidat, aby se ozvali na tel. číslo 774848814.
PROSBA O PODPORU:
Petice za ochranu práv a psychického zdraví českých dětí: Petice za ochranu práv a psychického zdraví českých dětí
PROSBA O PODPORU FINANČNÍ (natočení dokumentu o systémově týraných dětech, zveřejňování případů):
Transparentní účet: 5512612003/0800
