Článek
- Bílé paní z Děviček
- Dominantou pálavských vrchů na jižni Moravě je zřícenina gotického zeměpanského hradu zvaná Divčí hrady nebo li Děvičky na vrchu Děvín. Od počátku sloužil jako zeměpanský ochranný hrad. Jeho úkolem bylo strážit důležitou obchodní cestu vedoucí z Rakouska, přes Mikulov do Dolních Věstonic a dále na sever k Olomouci.
- Vydáme li se cestou z Dolních Věstonic kolem Anděla lásky, čeká nás zhruba 2,5 km dlouhá trasa do kopečka. Po jejím zdolání stojím před tím, co kdysi bývalo mohutným stražním hradem vystavěným na skalním útesu asi v roce 1222.
- Je znám pod různými jmény. slovansky Dewiczky nebo německy Maidenburg, zkráceně Maydberk.
- Dnešní gotické pozůstatky hradu pocházi z prvni poloviny 14 století,kdy patřil rodu Lichtenštejnů, a to až do roku 1560, kdy jej značně zadlužený Kryštof z Lichtenštejna musel prodat.
- Dalšími stoletími procházel nejrůznějšími stavebními úpravami a posilováním opevnění,střídal majitele aby byl během třicetileté války obsazen švédskými vojsky a poté vypálen.
- Ditrichštejnové se postarali o nejnutnější opravy a hrad byl používán jako stražní pevnůstka a potom jako strážnice k hlášení požárů. Na začátku 19 století byl definitivně opuštěn a postupně začal chátrat.
- V současné době patří pod křídla dobrovolniků Památky Pálavy, který si pronajali od Lesů Česke republiky a pomalu provádí nezbytné záchranné stabilizační práce.
- S Děvičkami je také spjata cela řada pověstí. Jednu z nich se Vám teď pokusím převyprávět.
- Bylo nebylo.... V dávných dobách žil byl tatarský král, který se jmenoval Chán. Měl překrásnou dceru Bereniku, která ač žila v královském paláci obklopená přepychem, tak měla natolik neklidnou krev, že se ze všeho nejraději toulala. Když do královského paláce zavítali třeba kupci nebo zbloudilý námořníci, zahrnula je dobrým jidlem, pitim a drahokamy a oni jí za to museli dnem i nocí vyprávět,kde byli a co tam všechno viděli.
- Jako perličky si navlékala slova a slovíčka až z nich byly dlouhé šňůrky příběhů, v kterých pak byla za dlouhých nocí hlavní hrdinkou. Snila s otevřenýma očima. Všechny ty příběhy jí dávaly ten dar, že mohla na chvilku prožívat cizí životy.
- Jednoho dne se rozhodla. Uprosila svého otce a začala se chystat na dlouhou cestu.
- Král nelibě sledoval všechny ty přípravy na cestu. Svíralo se mu srdce, když viděl zabalené truhlice s krásně vyšívanými oděvy, šperky, drahým kořením,zlatem
- a vzácnými drahokamy. To vše si vezla princezna sebou aby měla čím platit drobné laskavosti pomoc při obtížích.
- A byl tu den odjezdu. Král se loučil s Berenikou jako by ji už nikdy neměl vidět. Tiskl ji na hruď a snažil se zapamatovat každičky rys její tváře.,, Zůstaň se mnou"šeptal ji do vlasů se slzami v očích.
- Ještě dlouho poté co odjela z rodného hradu, stál na hradním ochozu a viděl jenom prach zvedající se od kopyt koní.
- Berenika vyrazila na svou první velikou výpravu do světa v doprovodu dvou přítelkyň, dívek s nimiž vyrůstala na otcovském hradě. Mládí, které se ničeho nebojí a před ničím neuhýbá, je hnalo vpřed. Čas ukrajoval dny a pomalu se dostávaly přes hory a nižiny, přes řeky a údolí. Potkaly mnoho lidí, některé dobré, některé zlé a ponejvíce lhostejné.
- Projížděly Moravou, krásným krajem se zemi černou jako noc a úrodnou jako ženský klín. Lány obilí zlátly v odpoledním slunci, ryby jakoby sami skákaly rybářům do sítí a hrozny na vinicich byly krásně do růžova vymalované. Člověku se nechtělo jít dál.
- Dívky byly celé bolavé od sedel koní, špinavé od prachu cest a oči se jim kližili únavou. Zpomalily koně a pozvolna se kolébaly po cestě. Dohadovaly se, kde přenocují. Krajina se před nimi náhle otevřela a objevilo se návrší s hradem.
- Berenika byla z královské krve, proto ji vůbec nepřipadalo divné zaklepat na hradní bránu a za chvíli už seděla v hodovní síni, kde sladce hrála loutna a stůl se prohýbal pod jídlem a pitím.
- Hrad se jmenoval Dewiczky a hradní pán Chudoň byl hřmotný chlap s divokým vousem a neurvalým chováním. Naoko se tvářil mile, ale pod tou maskou vlídnosti a porozumění začala probublávat jeho násilnická povaha. Pohled na truhlice se zlatem a šperky mu úplně zatemnil mysl. Pár číší vína a bylo rozhodnuto.
- Když se Berenika s divkami zvedla od stolu a chtěly jít spát, přiskočili k nim Chudoňovi pohůnci s dýkami v rukách a všem třem podřízli hrdlo. Dívky jedna po druhé padaly se široce otevřenýma očima k zemi a život z nich pomalu vyprchal.
- Chudoň je přikázal schodit z hradeb a dal vydrhnout podlahu v síni. Do rána se pak kochal pohledem na drahokamy a zlato.
- Za svítání chvíli zdříml. Probudil ho vzrušený šepot sloužících,kteří stáli namačkaní ve výklencích u oken. Chudoň se prodral k oknu a krve by se v něm nedořezal. Před hradem jako němé výčitky, vypínaly se tři skály. Temné připomenutí zmařených dívčich životů mělo obrys jejich postav s tváří otočenou k hradu a jejch sepnuté ruce se zdvíhali do výšky.
- Chudoň běhal jako šílený ve dne v noci po hradě. Nespal, nejedl a zbláznil se. Zemřel za jedné deštivé a větrné noci pod jednou ze skal.
- Po čase došli zvěsti o té hrůzné vraždě až ke králi Chanovi. Zaslepený zoufalým vztekem, vypravil se na válečné tažení na Moravu,které ale přerušila smrt králova bratra a on se vratil domů kvůli dědictví.
- Ty skály tam stojí dodnes a místní lidé tvrdí, že se od nich čas od času ozývá tichý nářek.
- Tak končí mé vyprávění. Doufám, že pokud jsem Vas nenadchla, tak aspoň neurazila. Každopádně Děvičky a Pálava vubec jsou krásný kout naší země a rozhodně stojí za návštěvu❤️❤️❤️
