Článek
Bílá paní část l
Perchta z Rožmberka
Kdo z nás by alespoň jednou nevyslechl historku o Bílé paní. Já sama, když se toulám po hradnich a zámeckých chodbách pri návštěvách našich hradů a zámků, tak bych ráda zahlédla ženskou postavu bíle oděnou, s vysokým čepcem a svazkem klíčů za pasem, jak pomalu a důstojně kráčí chodbami a němým úklonem hlavy odpoví dá na zdvořilé pozdravy. Odemyká a zamyká komnaty aby s prvním kohoutím zakokrháním zmizela v obraze s tajemným nápisem.
Její legendě dalo vznik neštěstí ženy, buď nešťastně provdané a trpicí v hrozném svazku nebo prokleté a zavražděné,… Každopádně za svého života milé a vlídne k poddaným a dobré skutky pachající.
Jednou takovou je paní Perchta z Rožmberka. Narodila se roku 1429 za soumraku husitských válek Oldřichu ll z Rožmberka a Kateřině z Vartemberka. Ti měli celkem sedm dětí a vychovávali je v přísné katolické víře a na rodovém hradě v Českém Krumlově.
Ve dvaceti letech její bezstarostné dětství a mládí skončilo zásnubami a následným sňatkem s Janem z Lichtenštejna, pánem z Valtic a Mikulova.
Jako každé domluvené manželství ani tohle nemohlo mít šanci na úspěch. Jan byl o dost starší, neurvalé povahy a Perchtě dýchala na záda Janova matka a sestra, které s nimi žili. Navic její otec slíbené a dohodnuté věno vyplácel Janovi v nepravidelných splátkách, což Perchtu postavilo do role trpěné služky.
Porodila dvě děti, syna a dceru, které ještě v dětském věku zemřeli. Jedinou útěchou jí byly dopisy, které si vyměňovala s rodinou. Prosila otce a bratra o nějaké peníze pro sebe a na své věci. Právě časté návštěvy v rodném Českém Krumlově ji držely nad vodou. Pobývala rovněž velmi často i ve Vídni, kde ji v roce 1473 dostihla zpráva o Janově smrti.
Sama si ale relativní svobody dlouho neužila. Zemřela o tři roky později 2.května 1476 ve věku 47 let a je pohřbena v hrobce Lichtenštejnů ve Vídni.
V legendách a pověstech se objevuje buď v bílém šatě a bílých rukavicích, což věstí radostnou událost jako je svatba nebo narození dítěte. Naopak, když je oděna v černé, je na blízku nějaké neštěstí nebo tragedie.
Barokní učenec jezuita Balbin se Perchtiným osudem velmi zabýval a dostalo se mu velkého ohlasu i přes značné nesrovnalosti. Dával ji do spojitosti s Jindřichovým Hradcem, to byla ale jiná Perchta(Markéta z Hardeggu).
Pověst praví, že Perchta v noci pečovala o malinkého Petra Voka z Rožmberka. Zjevovala se s odbytou půlnocí aby hošíka přebalila, konejšila ho a hýčkala. Jedné noci ji však přistihla chůva a chlapce jí vytrhla z náručí. Perchta se rozlobila zmizela ve zdi. Když Petr vyrostl, vyprávěli mu tuto historku. On pak šel a v tom samém místě prokopal zeď a objevil velký poklad.
Žena, které osud nepřál, přesto i po své smrti koná dobro a bdi nad životy druhých. Až ji potkáte, zdvořile ji pozdravte.
