Článek
Pověst z Křemešníku
Voják a havran
Strašná válka, která trvala bezmála třicet roků, skončila stejně tak rychle a tiše jako začala. Zůstala po ni zpustošená zem, spousta mrtvých vojáků, válečných vdov a sirotků. Mrtvé nešlo ani spočítat,natož je identifikovat a uvědomit jejich rodiny.
Ti co přežili mnohdy záviděli mrtvým. Táhli se zemí nasáklou krví svých kamarádů a na mezích vystavovali své rány slunci, jež se raději schovalo za mraky. Jen neunavné a dotěrné mouchy jim dělaly věrnou společnost, když hodovaly na hnisu z ran a na jejich špinavých tělech. Válka skončila, ať žije mír.
Lesem klopýtá voják. Království za hlt vody, šeptají jeho okoralé rty. Obrací oči k nebi jako by němě prosil Pána Boha o pomoc. Padá k zemi a směje se nahlas.,, Ty přece nejsi. Dávno nejsi. Nejsi…,, Pláče ležíc na břiše a zatíná prsty do jehličí. Pokouši se zvednout, ale jeho tělo ho odmítá poslouchat..Zaslechne nad sebou šum křídel. Zvedá hlavu a v tom ho spatři. Černý havran. Vidí ho tak zřeltelně, jakoby stál proti němu. Havran slétá k zemi a sedá do mechu.Upřeně se dívá očima jak korálky. Otáčí se jakoby říkal,, Pojď,, Voják se těžce zvedá a vrávoravě jde za ním.
Dojdou na velkou mýtinu. Havran poletuje před ním až se zastaví a usedne na zem. Dlouho se na sebe dívají. Muž a havran. Potom pták roztáhne křídla a odlétá. Voják nevěří svým očím. Na místě kde seděl ze země prýští voda. Muž padá k zemi a pije. Voda chutná tak sladce a zvláštně. Válí se v ni, nabírá jí do dlaní, nechává ji stékat po rukách kapku za kapkou. Voda se leskne, barevně světélkuje a voní. Voják si umyje obličej a rány. I tu podebranou, bolestivou v boku. Potom usíná tvrdým spánkem pod hvězdnou oblohou.
Nevěděl,jak dlouho spal a nevěděl ani, co je za den. Když se probudil, slunce stálo již vysoko. Díval se kolem sebe a něco bylo jinak. Nevěděl přesně co to znamená, ale jakoby se uklidnil a smiřil sám se sebou. Už mu před očima nedefilovaly zástupy mrtvých kamarádů, nezněly mu v uších výbuchy děl. Viděl jen slunce a slyšel zpívat ptáky.
Natáhl před sebe ruce a oněměl úžasem. Tam, kde byly ještě včera zahnisané rány, byly dnes růžové jizvy, pokryté pavučinkou nové kůže. To samé na nohách. Vyhrnul si potrhanou košili a nahmatal ránu na boku. Nic. Jen malá jizva.
Dlouho seděl u pramene vody, která tiše vytékala ze země a hledala si drobné prohlubinky, které zaplňovala. Ještě jednou se omyl tou zázračnou vodou, naplnil láhev a vydal se na cestu. Potkal ještě spoustu lidí, zažil mnohé než se dostal domů. Každému vyprávěl o zázračné vodě, která ho zachránila a vyléčila. Jen o svém setkání s podivným havranem pomlčel. Věděl totiž, že to nebyl obyčejný pták.
Časem lidé postavili nad pramenem přistřešek, a v roce 1689 kapli. která ho"střeží" dodnes. Pramen, který dosud vyvěrá, protéká stříbronosnými rudami a je slabě radioaktivní.V červenci se ztrácí aby se kolem Vánoc znova ukázal. Říká se, že když se znovu objevi na podzim, přijde válka.V roce 1938 tekl nepřetržitě.
Tohle zázračné poutní místo se jmenuje Křemešník a leží asi 10km od Pelhřimova. Areál nabízí poutníkům krásný kostel Nejsvětější trojice s ambity a dvěma kaplemi. Dále křižovou cestu s Božím hrobem, rozhlednou Pipalkou a velkým hotelem. V neposlední řadě nedokončeným Větrým zámkem, na jehož průčelí je sedm zkamenělých havranů. ❤️❤️❤️
