Článek
Příběh Pražského Jezulátka
Na Malé straně v Karmelitské ulici stoji kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského. Je významnou stavební památkou raného baroka a místem kam denně proudí tisíce návštěvníků. Důvodem jejich zájmu je 47 cm vysoká soška ditěte s výraznými maurskými rysy a zvláštním a nenapodobitelným výrazem v obličeji.
Soška je dřevěná s povrchem modelovaného vosku. Má španělský původ o čemž svědčí již zmíněné maurské rysy a tmavé, kudrnaté vlásky.
Jeji šatník číta kolem 300 oděvů a činí je většinou dary od věřících z vděčnosti za uzdravení či splněni jiných proseb. Jedno skvostné vyšívané roucho věnovala sama Marie Terezie. Úkol převlékat Jezulátko připadá sestrám karmelitkám Dítete Ježíše, které pomáhají s péčí o kostel bratřím bosým karmelitánům.
Barva jeho roucha značí jeho kněžský a královský majestát. Takže pro období slavností dobu vánoční a velikonoční je to barva bílá. Pro období svatodušních svátků a svátků svatého kříže je to barva červená a postní a adventni čas se nese ve fialové a pro liturgické mezidobí je to barva zelená.
Sošku přivezla do Čech kolem poloviny 16.stoleti španělská šlechtična Marie Manrique de Lara Mendoza, která byla dvorní dámou španělské královny. Přivezla ji i s legendou, jak se Ježiš ve své dětské podobě zjevil potulnému mnichovi a nařídil mu, vyřezat sošku. Další legenda vypráví o tom, že sošku vlastnila svatá Terezie od Ježíše zakladatelka bosých karmelitek, jež jí darovala dceři své přítelkyně,která se chystala do Čech. Jak to bylo doopravdy dnes už asi nezjistíme.
Do kláštera karmelitánů se soška dostala v roce 1628 darem Polyxeny z Lobkovic, dcery Marie Mendozy. Netrvalo dlouho a byla jí přisuzována zázračná moc a,v roce 1648 prý dokonce zachránila klášter před drancováním švédských vojáků.
1.srpna 1961 se při loupežném přepadení ztratila aby se za čas záhadně zase objevila.
Nejcennějším klenotem pražského Jezulátka byla dnes již ztracená kopie řádu Zlatého rouna.
26.září 2009 navštívil chrám Panny Marie Vitězné papež Benedikt XVI a daroval Jezulatku třetí zlatou korunku. Prvni je z roku 1767 a druhá z let 1810-1820 se ztratila.
Pražské Jezulátko není jediné. Jeho kopií jsou na světě stovky. V Mnichově, Salcburku,Louvru, a dokonce i na Filipinách nebo v Buenos Aires.
Branou kostela takřka nepřetržitě proudí poutníci aby se poklonili Pražskému Jezulátku a svěřili mu své bolesti a trápení a modlili se za své blízké. Nebo se vrací aby mu poděkovali. A že jich není málo, svědčí nejrůznější vzkazy a poděkování věřících.
