Hrátky s čertem: Tragédie Káči, pád anděla a jedovaté kulisy

Pohádková komedie Hrátky s čertem vznikla v roce 1956. Režisérovi Josefu Machovi se podařilo vytvořit nadčasové dílo, které dodnes baví diváky všech generací. Film, natočený podle divadelní hry Jana Drdy, vypráví příběh bodrého vysloužilého vojáka Martina Kabáta, kterého nerozhodí ani setkání s loupežníkem Sarkou Farkou, ani samotné peklo plné rohatých čertů.

Příběh začíná, když princezna Dišperanda, toužící po vdavkách, a její služebná Káča podepíšou vlastní krví smlouvu s čertem Luciusem, aby získaly vysněného ženicha. Obě smlouvy pak nedopatřením skončí v rukou Martina Kabáta. To je pro Luciuse problém, se kterým si neumí poradit. Martin navíc s oblibou hraje karty, a tak si s čerty rozdá ve starém mlýně partičku mariáše. Lstivý Solfernus nakonec úpisy získá, a tak se Martin musí vydat do pekla, aby díky své chytrosti a odvaze zachránil dvě ženské.

Vizuální stránka filmu je jedinečná. Celý film se odehrává ve studiu s papundeklovými kulisami podle kreseb Josefa Lady. Filmový kritik to vystihl slovy: „Oživlé Ladovy figurky a figury, stromy a stromečky, děsivě studiový vzhled a naprostá krása.“ Málokdo ale ví, že tyto kulisy byly namalovány jedovatými anilinovými barvami, které hercům během natáčení způsobovaly zdravotní potíže.

Josef Bek ztvárnil Martina Kabáta jako zosobnění typicky české přímočaré povahy. Jeho nebojácný chlap si poradí s každou nástrahou. Původně měl tuto roli hrát Karel Höger, ale sázka na tehdy populárního Beka se tvůrcům vyplatila. Jeho zvučný hlas a mohutná postava z něj udělaly ideálního kandidáta pro souboj s peklem. Josef Bek byl známý svým přátelským a veselým vystupováním, ale také slabostí pro ženy. Dvořil se podle pamětníků téměř každé sukni, přestože byl ženatý. Jeho manželkou byla Eva Nováková, sólová tanečnice olomouckého divadla. Děti spolu neměli.

Loupežníka Sarku Farku ztvárnil Jaroslav Vojta, doktora Solferna Vladimír Ráž a o komické chvíle se postarali František Filipovský a Stanislav Neumann jako Karborund a Omnimor z Čertova mlýna. Postavy čertů Karborunda a Omnimora vytvořili František Filipovský a Stanislav Neumann.

Princeznu Dišperandu si zahrála Alena Vránová, která tehdy okouzlila svou krásou i šarmem. Původně byla tato role nabídnuta Janě Rybářové, tehdy mladé herečce s velkým talentem. Nabídku ale odmítla. Krátce nato, 11. února 1957, si kvůli nešťastné lásce a psychickým potížím sáhla na život — otrávila se plynem. Kdyby přežila o jediný den déle, dozvěděla by se, že ji režisér Jiří Weiss vybral do hlavní role schovanky Jany ve filmu Vlčí jáma.

Eva Klepáčová jako rázná Káča byla pro pohádku skvělou volbou. Svou životní roli ztvárnila s neodolatelnou energií. Její průpovídky jako „Já chci pořádnýho ženicha, sic vás tu střískám všecky na jednu hromadu!“ se staly legendárními. Za kulisami pohádky se ale skrýval dramatický životní příběh. Eva vyrůstala v rodině, která byla úzce spjata s uměním. Otec Antonín působil jako tanečník v Národním divadle, zatímco matka Kamila byla rovněž tanečnicí a herečkou. Po studiích na DAMU začínala v libereckém divadle, ale brzy zakotvila v pražském Realistickém divadle.

Eva se v roce 1958 provdala za Josefa Zímu a společně se stali jedním z nejoblíbenějších párů českého šoubyznysu. Jejich štěstí ale netrvalo dlouho. Během jízdy dostal Zíma mikrospánek a narazil do stromu. Při nehodě zemřel spolujezdec, režisér Jiří Jungwirth, těžce se zranila zpěvačka Judita Čeřovská a Zíma sám nehodu přežil. Z této události se psychicky zhroutila. Pokusila se i se svou několikaměsíční dcerou Zuzanou o sebevraždu, ale její matka jí na poslední chvíli vytrhla dítě z náručí. Pak vyskočila z okna a život jí zachránil pád do elektrického vedení tramvaje. Po zbytek života se potýkala s následky zranění a maniodepresivní psychózou. S Josefem Zímou zůstala až do své smrti v roce 2012. On na ni nikdy nezapomněl: „To byla moje celoživotní láska. Bez jednoho roku jsme se málem dožili diamantové svatby. Častokrát se v noci nad něčím zamyslím, vidím ji před sebou a říkám si, co by na to či ono asi řekla.“

Antonín Šůra ztvárnil kudrnatého dobráckého anděla Theofila. Jeho příběh začíná skromně. Narodil se 25. srpna 1929 v Praze do sociálně slabší rodiny. Jeho otec byl invalidní a matka prodávala květiny v pouličním stánku. Mladý Antonín toužil po divadle odmalička. Vyučil se lakýrníkem a písmomalířem pro případ neúspěchu v herectví. Štěstí mu přálo. Díky svému talentu začal být obsazován v rozhlasových hrách. V roce 1947 se stal elévem Národního divadla. Postupně natočil kolem padesáti filmů. Mezi významné patří role starostova syna Miša v Čapkových povídkách nebo vodáka Edy ve filmu Na dobré stopě. V roce 1968 se jeho život změnil, když přijal nabídku vystupovat v americkém Las Vegas. Co zpočátku vypadalo jako splněný sen, se brzy proměnilo v noční můru. Americké publikum jeho estrádní program nepřijalo. Zůstal bez honorářů, nemohl se vrátit domů a propadl hazardu. Nakonec si vydělával prací v partě malířů pokojů mezi krajany, kteří v Americe stavěli rodinné domy.

Antonín se už domů nevrátil. Jeho život předčasně ukončila dopravní nehoda na kanadské dálnici. Některé zdroje uvádějí jako datum úmrtí 30. listopadu 1968, jiné rok 1969. Přesný rok úmrtí talentovaného herce zůstává nejasný, přestože nejde o tak vzdálenou minulost.

Film obsahuje alegorie a narážky, které můžeme číst jako kritiku tehdejších poměrů, zejména pokrytectví. Martin Kabát při konfrontaci s pekelnými silami říká: „V tom je celej ten váš kumšt, zpitomět lidi, udělat z nich hloupý, ustrašený zvířata, mučit je tak dlouho, až ztratí všechny smysly. Vy si myslíte, že i já hned zpitomím a zradím ty dvě nevinný holky?“ Podobně i poustevník Školastykus, který se chlubí: „Já, pokud vím, 30 let jsem ani myšlenkou nezhřešil, tělesné žádosti modlitbami řádně umrtvoval.“ I on má své slabosti.

Kouzelné ladovské kulisy, mistrné herecké výkony a nadčasový příběh o dobru a zlu dělají tuto pohádku jedinečnou. Jeden divák to vystihl slovy: „Pohádkový svět, kde dobro není jen dobré a i zlo má svůj lidský rozměr.“ Pohádka Hrátky s čertem byla natočena v roce 1956 podle stejnojmenné divadelní hry. Vysloužilý dragoun Martin Kabát, rázná Káča a princezna Dišperanda se díky svým představitelům stali nesmrtelnými filmovými postavami. Hrátky s čertem se dodnes pravidelně objevují na televizních obrazovkách a patří ke zlatému fondu české kinematografie.

Zdroj: www.filmovyprehled.cz, www.csfd.cz, www.fdb.cz, cs.wikipedia.org, www.fdb.cz, cs.wikipedia.org, www.extra.cz, cs.wikipedia.org, www.extra.cz, cs.wikipedia.org, www.lifee.cz, www.super.cz