Článek
Celý případ se začal odvíjet v roce 2014, kdy matka závislá na drogách přivedla na svět chlapečka. Lékaři po porodu odhalili v jeho těle amfetamin, problém, který bohužel není ojedinělý. Třeba jen v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem porodí každý rok kolem třiceti dětí právě ženy užívající drogy, jak uvedl primář tamního novorozeneckého oddělení.
Kvůli drogám v těle putoval novorozenec do dětského centra. Po několika týdnech se ho ujala rodina s úmyslem ho osvojit. Chlapcova biologická matka zpočátku s osvojením souhlasila, jenže po pár měsících si to rozmyslela. Soud proto rozhodl, že chlapec zůstane u této náhradní rodiny v pěstounské péči, a právě tam nakonec prožil téměř sedm let svého života. Mezitím se o chlapce začala soudit jeho biologická matka a do hry vstoupili také jeho prarodiče. Znalkyně, která případ posuzovala, jasně doporučila ponechat dítě u pěstounů. Ve svém posudku zdůraznila, že právě tam našel potřebné citové i vývojové zázemí. K pěstounce si vytvořil vztah jako k matce, přestože chápal, že jde o náhradní rodičovství.
„Změna výchovného prostředí by měla na nezletilého výrazný vliv, byl by zasažen jeho pocit bezpečí a jistoty, ztratil by ze své blízkosti nejbližší vztahovou osobu,“ varovala znalkyně. V posudku také uvedla, že si dítě přeje zůstat u pěstounů.
Obvodní soud pro Prahu 6 však na tato doporučení nedal. V roce 2021 chlapce svěřil do péče prarodičů s tím, že má právo vyrůstat v biologické rodině. Městský soud v Praze pak toto rozhodnutí označil za zásadní pochybení, podle zákona totiž takové svévolné změny v péči o dítě vůbec nejsou možné. Překvapivě ale odvolací soud původní rozhodnutí ponechal v platnosti s argumentem, že dítě by nemělo být vystaveno tomu, co nazval „soudním ping-pongem“.
Soudní síň
Pěstouni se s tím nesmířili a podali stížnost k Ústavnímu soudu. Poukázali na to, že se o chlapce starali téměř od narození, že k nim přilnul jako k rodičům a vytvořil si u nich skutečný domov. Na jejich stranu se postavil i soudní opatrovník chlapce, který kritizoval nepřípustnou libovůli soudu, po níž chlapec přišel o mateřskou osobu, ke které byl silně citově připoután.
Senát Ústavního soudu vedený soudcem Davidem Uhlířem jejich stížnosti v mnohém dal za pravdu. Ostře zkritizoval, že se justice ani neobtěžovala zeptat se chlapce na jeho vlastní názor, přestože ze školy měli zprávu, že jde o bystrého a komunikativního žáka. Soudce Uhlíř zdůraznil, že už jen toto pochybení by samo o sobě stačilo ke zrušení napadeného rozsudku. Postup obvodního soudu označil soudce Uhlíř za svévolný: „Obvodní soud vedl řízení necelé čtyři roky, přičemž jej prodlužoval se zjevným cílem, totiž aby si nezletilý na základě faktické střídavé péče ‚zvykl‘ v prostředí prarodičů, které soud preferoval. Toto činil zjevně proto, aby vytvořil potřebné podmínky a mohl následně rozhodnout tak, jak od počátku zamýšlel.“
„Nezletilý se stal objektem svévolného rozhodování, nikoliv plnoprávným subjektem řízení, kterým by měl být. Obvodní soud vytvořil takový skutkový stav, který, byť byl dosažen protiústavním postupem a rozhodnutím, již Ústavní soud nebude v nejlepším zájmu nezletilého měnit,“ stojí v rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2023.
Navzdory jasnému porušení ústavních práv jak dítěte, tak i pěstounů, se Ústavní soud nakonec rozhodl do případu nevstoupit a rozhodnutí obvodního soudu ponechat v platnosti. Důvodem bylo, aby chlapec nemusel znovu procházet traumatem ze stěhování a změny prostředí. Soudce Uhlíř ve svém vyjádření alespoň důrazně vyzval prarodiče, aby chlapci umožnili pravidelný kontakt s bývalými pěstouny, přičemž naznačil, že na dodržování tohoto kontaktu by měl dohlížet i soud.
„Vzhledem k tomu, že v důsledku postupu obvodního soudu navázal nezletilý velmi silné citové vazby jak s prarodiči, tak s bývalými pěstouny, je žádoucí, aby byl jeho styk s těmito pro něj důležitými osobami zajištěn právně závazným výrokem,“ zdůraznil Uhlíř.
Tento případ, kterým se obvodní soud opravdu nemůže chlubit, ukazuje, jak složitá je někdy cesta ke spravedlnosti, zvlášť když je v sázce osud malého dítěte. Pěstouni, kteří chlapci věnovali téměř sedm let péče od jeho nejútlejšího věku, si od Ústavního soudu odnesli jen morální zadostiučinění. Dítě, o které přišli, jim to ale vrátit nemůže.
Ústavní soud ve svém nálezu z roku 2023 potvrdil, že Obvodní soud pro Prahu 6 porušil ústavně zaručená práva stěžovatelů na spravedlivý proces a ochranu rodinného života. Zároveň konstatoval, že bylo porušeno i právo dítěte účastnit se řízení, které se ho přímo týká. Přestože se rozhodl do věci nezasahovat, zdůraznil, že vztahy dítěte s prarodiči i bývalými pěstouny musí být právně chráněny a zajištěny. Celý tento příběh ukazuje, že i při dobré vůli všech zúčastněných může soudní systém dítěti ublížit. Jak se chlapci daří dnes, není veřejně známo. Můžeme jen věřit, že u prarodičů našel chlapec klid a bezpečí a že se dál může vídat s těmi, které si zvykl brát jako svou rodinu.
Zdroje:
