Článek
Bylo časné ráno 30. listopadu 1922 a celý Peking sledoval svatební průvod, který mířil k Zakázanému městu. Šestnáct nosičů neslo nosítka potažená žlutým brokátem, na střeše zářil zlatý drak. Uvnitř seděla sedmnáctiletá dívka z rodiny Gobulo. Americký cestovatel Richard Halliburton, který celou scénu sledoval, později napsal: „Zamýšlel jsem se nad tím, co prožívá ta malá dívka uvnitř. Mířila přímo do vězení a právě se chystala navždy se vzdát svobody, které se až dosud těšila.“ Dívka se jmenovala Wanrong a za několik hodin se měla stát poslední čínskou císařovnou.
Dcera progresivního úředníka
Wanrong přišla na svět 13. listopadu 1906 v Pekingu jako dcera úředníka Rongyuana. Matka jí zemřela, když jí byly dva roky. Otec patřil k mužům, kteří podporovali vzdělání dívek, proto ji poslal na americkou misionářskou školu v Tchien-ťinu, kde se učila anglicky, hře na piano i fotografování. Brzy přijala západní jméno Elizabeth, nosila moderní šaty a četla zahraniční časopisy. V šestnácti letech měla před sebou jen školu a rodinné povinnosti. Netušila, že ji brzy vyberou za nevěstu posledního čínského císaře.
Mladá Wanrong
V roce 1922 hledal šestnáctiletý Puyi, poslední císař dynastie Čching, nevěstu. Dvořané mu předložili fotografie několika dívek a Puyi si vybral dvanáctiletou Wenxiu. Vdovská konkubína Jin jeho volbu ale odmítla. Poté dvůr navrhl Wanrong a Puyi souhlasil. Bratr Runqi později vzpomínal: „Učili ji, jak se má klanět a chovat před císařem. Vzbouřila se proti tomu. Lekce ji vyčerpávaly a byla nešťastná, že se vdává za někoho, koho nikdy neviděla.“ Nakonec ale svolila.
Obřad začal ještě před svítáním. Průvod s prapory, lucernami a princy na koních táhl ulicemi. Halliburton popsal noc jako „nádhernou podívanou s hudebním doprovodem“. Wanrong pak vkročila do Zakázaného města a za jejími zády se zavřely brány. Puyi seděl na trůnu a dvořané se mu klaněli.
Jako manželé nikdy nežili
V jejím novém bytě jí komorné přečetly prohlášení o sňatku. Měla na sobě závoj. Císař později připustil, že o manželství tehdy téměř nepřemýšlel. Večer měl strávit s Wanrong i druhou konkubínou Wenxiu v Paláci pozemského klidu, kde měli společně jíst koláč, pít víno a nudle dlouhověkosti. Nakonec odešel. Nikdy spolu nežili jako manželé.
Vyprázdněná role císařovny
Wanrong žila v Paláci shromážděné elegance, bývalé rezidenci císařovny vdovy Cixi. Puyi bydlel jinde. Jako císařovna měla kolem sebe eunuchy, komorné, vlastní kuchyni a krejčího. Sun Yaoting, její osobní eunuch, vzpomínal, že přes občasné záchvaty zlosti bývala k lidem vstřícná a často mu nabízela jídlo. Volný čas trávila čtením, poslechem jazzu, západní kuchyní, hraním na klavír a věnovala se fotografování. Snažila se Puyiho zapojit do věcí, které ji bavily, ale na jejich vztahu to nic nezměnilo.
Wanrong dál žila odděleně od císaře a většinu dní trávila sama. Žárlila na Wenxiu, hrála si dětské hry a kouřila. Kvůli zdravotním potížím zkusila opium a její spotřeba postupně rostla. V roce 1924 provedl generál Feng Yuxiang vojenský převrat a Puyi dostal rozkaz opustit Zakázané město. Přestěhoval se s Wanrong a Wenxiu nejprve do japonského zastupitelství, později do Tchien-ťinu. Tam měla poprvé větší volnost. Tancovala, nakupovala, utrácela peníze za extravagantní věci, ale na opium byla čím dál víc závislá. V deníku psala o pocitu zanedbávání, žárlivosti a úzkostech. Její zdravotní stav se zhoršoval a Puyi se od ní dál vzdaloval.
Wanrong na kolorované fotografii z konce dvacátých let
V roce 1931 se Wenxiu rozhodla požádat o rozvod. Byl to první případ rozvodu v císařské rodině a soud její žádosti vyhověl. Puyi to bral jako urážku a vinil Wanrong, že Wenxiu k rozvodu navedla. Od té chvíle se k ní choval ještě chladněji. Wenxiu přišla o titul a musela si vydělávat jako učitelka. Zemřela v roce 1953 téměř v bídě.
Pád do japonské pasti
Japonci začali Puyiho přesvědčovat, aby odjel do Mandžuska a přijal roli vládce Mančukua. Wanrong nechtěla odjet. Bála se, že v Mandžusku ztratí poslední zbytky svobody a pokusila se proto s pomocí diplomatů utéct. Nevyšlo jí to. Po příjezdu do Mandžuska v roce 1932 žila pod přísným dohledem. Nemohla kontaktovat nikoho z okolí a chodila jen tam, kam ji pustily hlídky.
Portrét z let, kdy byla součástí dvora v Mančukuo
Wanrong užívala opium každý den a její stav se dál zhoršoval. Měla záchvaty agrese a paranoiu, přestala dbát na hygienu, odmítala se oblékat a trpěla nespavostí. Li Tiyu, jeden ze svědků, popsal její vulgární výlevy vůči služebnictvu, nehty zarostlé do masa, výbuchy pláče a pobíhání po dvoře. Nesměla ven. Puyi ji chtěl opustit, ale neměl na to povolení.
Podle svědků porodila dítě, pravděpodobně z mimomanželského vztahu. Japonci novorozence ihned po porodu zabili a tělo odstranili. Hiro Saga, japonská šlechtična provdaná za Puyiho bratra, po letech ve svých pamětech napsala: „Císařovna křičela a sténala celý den jako šílená, válela se po dřevěné podlaze a svíjela se v bolestech. Najíst se ještě dokázala, ale už nebyla schopna dojít na záchod.“ Saga popsala, že se vojáci a strážci chodili na Wanrong dívat jako na zvíře v zoo a že to považovala za kruté a nedůstojné.
V srpnu 1945 Sověti napadli Mandžusko a Puyi prchal letadlem bez Wanrong. Nechal ji na místě, těžce nemocnou a dezorientovanou. Krátce poté ji zajali čínští komunističtí partyzáni.
Smrt v cele
Wanrong byla převážena mezi různými věznicemi. Trpěla hladem, nedostala žádné léky ani opium a abstinenční stavy ji úplně vyčerpaly. Dvacátého června 1946 v cele v Jilin zemřela, bylo jí čtyřicet let. Podle svědků umírala hlady na podlaze ve vlastní moči, sotva reagovala na okolí a neměla sílu vstát. Její ostatky se nenašly. Podle některých zpráv bylo tělo zabaleno do opotřebované rohože a odneseno do hor. Symbolický pohřeb pro ni uspořádal bratr Runqi až v říjnu 2006 v západních císařských hrobkách.
Sovětská armáda Puyiho zajala a předala Číně. Po letech ve vězení dostal amnestii a žil jako běžný občan. V roce 1964 vydal paměti Od císaře k občanovi, které se staly podkladem pro film Poslední císař. O Wanrong v nich téměř nepsal.
