Článek
Silvie Koblížková chodila do dramatického kroužku a hrála na klavír i flétnu. V jedenácti letech uspěla v konkurzu na seriál Kde padají hvězdy režiséra Jana Hřebejka a poprvé si stoupla před kameru. Herectví tehdy nevnímala jako budoucí povolání. Jak později uvedla, natáčení pro ni bylo hlavně příjemně strávenými prázdninami. O rok později ji Jan Hřebejk obsadil do Pelíšků. Do role Lidušky Šebkové zvané Uzlinka už další výběr neprobíhal. Ve třinácti letech tak stála před kamerou po boku Jiřiny Jiráskové, Dagmar Havlové a Jiřího Kodeta. Byla nejmladší z hlavního obsazení a ocitla se mezi herci, kteří už měli za sebou desítky rolí. Natáčení pro ni nebylo vždy jednoduché. Později přiznala, že měla jako dítě respekt z Jiřího Kodeta. Jeho výrazný projev ji dokázal zaskočit, i když se k ní choval vstřícně. Postupně si ale porozuměli a během práce spolu trávili hodně času. Často jim měnili scénář a oba se museli rychle přizpůsobovat novým situacím. I to je během práce sblížilo.
Elektrický šok a nemocnice
Ve scéně s hrou Vyděržaj, pioněr, kterou do děje přináší učitel Saša Mašlaň v podání Jaroslava Duška, pracovali s funkčním přístrojem. Silvie byla krátce po prodělaných příušnicích a oslabená. Při natáčení dostala elektrický šok a ztratila vědomí. Incident vyděsil celý filmový štáb. Jan Hřebejk později potvrdil, že při testování dětského indukčního přístroje skutečně utrpěla elektrický šok a museli s ní k lékaři. „Byla jsem taková mrňavá a křehká. Probilo mě to víc, než jsme čekali. Zhroutila jsem se a odpadla,“ uvedla v rozhovoru pro Lifee. Na vyšetření ji odvezli rovnou z placu. Do nemocnice dorazila ještě v kostýmu a v punčochách, produkční vedle ní působila jako matka, která zanedbala dítě. Lékařka prý jen nechápavě kroutila hlavou nad tím, co je to „Vyděržaj, pioněr“. Druhý den se ale vrátila na natáčení.
Zážitek z nemocnice pro ni ale nebyl jediným důsledkem natáčení. Po premiéře filmu se její život změnil víc, než čekala. Lidé ji začali poznávat na ulici, zastavovali ji a oslovovali jménem filmové postavy. Najednou už nebyla jen Silvie, ale Uzlinka. Sláva ji nelákala a pozornost cizích lidí jí nebyla příjemná, obzvlášť v období, kdy procházela pubertou.
Jméno, které se s ní natrvalo spojilo, přitom zaznívalo už během natáčení. Jak sama uvedla, vzniklo v době, kdy se Petře Špalkové a Radku Holubovi přezdívalo Křemil a Uzlinka. Tehdy to byla spíš interní narážka mezi herci. Po uvedení filmu se ale z filmové přezdívky stalo označení, které ji provázelo ještě dlouhé roky.
Pelíšky měly premiéru v roce 1999 a rychle se staly jedním z nejnavštěvovanějších českých filmů své doby. Postupně se proměnily ve vánoční televizní stálici, která se každoročně vrací na obrazovky. Film se odehrává na konci šedesátých let a sleduje dvě sousedské rodiny v období společenských změn. Získal pověst generační výpovědi a řada hlášek z něj zlidověla. Postava Uzlinky se zapsala do povědomí diváků a Silvie si brzy uvědomila, že s rolí bude dlouho spojována. „Na natáčení Pelíšků mi totiž ostříhali ofinku, na kterou jsem nebyla zvyklá. Potom si mě každý spojoval s tím filmem a sešlo se tam víc faktorů dohromady. Krátké vlasy byly módní a mně přišlo fajn toho využít, aby mě nikdo nepoznával,“ řekla po letech. Vlasy si proto ostříhala téměř na ježka. Bylo jí čtrnáct nebo patnáct let, měla je sotva půl centimetru dlouhé a obarvené na bílo. Později zkusila i číro a nakonec dredy.
Ještě dlouho poté se na film nedívala. Zlom přišel až v šestnácti letech, když byla doma nemocná a pustila si ho znovu. „Pustila jsem si ho a najednou jsem se na to dokázala koukat tak, jako že je tam malá holčička a tolik se s ní neztotožňovat,“ řekla. Když se matka vrátila z práce, řekla jí: „Hele, mami, ty Pelíšky, to je fakt super film! Já jsem se strašně pobavila.“
Matka se na ni podívala a odpověděla: „No, ale to víme všichni.“
Jiná cesta než herectví
Po základní škole zkusila přijímací zkoušky na konzervatoř, ale neuspěla. Rozhodla se proto pro jiný obor a začala studovat management a marketing cestovního ruchu. Nějaký čas pracovala jako barmanka v pražském baru, práce jí ale nevyhovovala.
K herectví se ale vrátila, když získala roli dospívající Kristýny Rubešové v seriálu Rodinná pouta. Postavu hrála pět let, i poté, co se seriál přejmenoval na Velmi křehké vztahy. Ani to ji však nepřesvědčilo, že by se herectví chtěla věnovat naplno. „Nikdy jsem netoužila být herečkou v pravém slova smyslu,“ přiznala v rozhovoru. Dnes pracuje jako produkční v dabingu a na divadle se objeví jen zřídka. Pelíšky si sama nepouští a o Vánocích je cíleně nevyhledává.
Jejím partnerem se stal herec Jiří Maryško. Dříve přitom říkala, že s hercem chodit nebude. „Nikdy jsem nechodila s hercem, říkala jsem si, že nejsem blázen. No a pak jsem si Jirku vzala, ale on je takovej jinej herec, neprožívá se, což jsem se u těch herců bála, to on tak nemá. Je strašně vtipnej a je to krásný,“ řekla v talkshow Na kafeečko. Svatbu měli v roce 2022 a o dva roky později se jim narodila dcera Františka. „Děti musí zvítězit nad lží a nenávistí,“ napsal Jiří Maryško k fotografii s dcerou. Původně uvažovali o jménu Ferdinand. Nakonec zvolili Františku.
Rok 2024 pro Silvii přinesl dvě zásadní události. Stala se matkou a po pětadvaceti letech se znovu objevila ve filmu. K návratu ji oslovil Jan Hřebejk, který ji kdysi obsadil do Pelíšků. Při natáčení jí režisér občas říkal Uzlinko. Stejně ji dodnes někdo osloví i na ulici. Dříve jí to nebylo příjemné, dnes to bere jinak. S odstupem let říká, že je ráda, že může být součástí filmu, který si diváci připomínají každý rok.
