Hlavní obsah
Lidé a společnost

Přežil pád letadla i infarkt ve 40. Role majora Zemana ho ale zničila

Foto: Národní divadlo, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Vladimír Brabec vzal nabídku hrát detektiva, aniž tušil, co přijde. Ze seriálu pak už nešlo utéct a pro lidi zůstal jen majorem Zemanem. Ten ho chránil před tlakem StB, ale zároveň ho uzavřel do jediné postavy a připravil o další role.

Článek

Vladimír Brabec byl členem Národního divadla, výborným dabérem a hercem, kterému nechyběl talent na velké tragédie ani na komedii. Dabingem dal hlas Jacku Lemmonovi. Pak ale přišla jedna role, která ho v očích diváků spojila s jedinou postavou, a Brabec si až do konce života nemohl být jistý, jak to lidé na ulici myslí, když ho oslovují jiným jménem.

Sen o detektivovi

Všechno začalo nabídkou, kterou přijal s nadšením. Nápad na seriál 30 případů majora Zemana vznikl v branné redakci Československé televize, jejímiž členy byli zejména bývalí příslušníci StB a VB. S námětem přišel major Leoš Jirsák, člověk, který podle dramaturga Jiřího Procházky „sice neuměl psát, zato znal stovky historek a případů.“ Procházka pak scénáře psal sám, a jak později přiznal, záměrně si vybral ty nejožehavější díly, o nichž si myslel, že je nikdo jiný udělat nechce. Celý projekt vznikal pod přímým dohledem ministerstva vnitra. O „správném výkladu dějin si nikdo nedělal iluze. Brabec přitom nebyl první volbou, roli původně nabídli Radoslavu Brzobohatému. Nakonec ale vybrali Brabce, protože nebyl ještě tolik okoukaný.

„Já jsem totiž nikdy nehrál detektiva nebo něco takového. Já jsem hrál spoustu jiných věcí, ale ne detektiva,“ vzpomínal. „Říkal jsem si: to je skvělé, budu hrát detektiva.“ Dostal scénáře prvních dílů a bral je jako solidní kriminálku, ze které se nedalo tušit, co přijde. V prvním díle se Zeman vrací do rodné vesnice, aby zjistil, kdo za války udal jeho otce gestapu. Případ končí jeho vstupem do Sboru národní bezpečnosti.

Ze seriálu už nešlo odejít

Seriál měl vyprávět třicet let Československa od osvobození Rudou armádou. Brabec později říkal: „Nevěděli jsme přesně, do čeho jdeme. Potom už nešlo utéct.“ Během představení Cyrana z Bergeracu dostal infarkt přímo na jevišti. „Ještě jsem dořekl část monologu a pak už jen řekl: ‚Já mám infarkt, já už nemůžu.‘“ Sám ale odmítal jednoduché vysvětlení, že za tím stálo natáčení. „Myslím, že to nebylo jen natáčením. Nebyl jsem v kondici a šel jsem hrát bez přípravy.“ V jednotlivých dílech se Zeman střetával s postavami připomínajícími bratry Mašíny nebo hudební skupinu The Plastic People of the Universe a diváky nenápadně poučoval o jejich „nebezpečnosti pro socialistický stát. Jenže to nepřišlo najednou. Díl Klauni pracoval s reálnou postavou zpěvačky, na niž se v seriálu střílelo v roce 1967, přičemž ve skutečnosti se podobná událost týkala Marty Kubišové a odehrála se o rok později. „Za některé díly, mohl bych je jmenovat, se stydím, že v nich jsem,“ přiznal Brabec. Příběhy vycházely ze skutečných událostí, ale měnily jejich průběh i důsledky tak, aby zapadaly do ideologického výkladu.

„Pak přišly díly, které byly hodně politicky zparchantělé. Ale nebyla možnost se z toho vymanit,“ uvedl v pořadu 13. komnata. „Kdybych řekl, že to dělat nebudu, nevím, co by se se mnou stalo. Ale asi by to nebylo hezké.“

Role mu přinášela i určitou ochranu. Nemusel vstoupit do komunistické strany, nemusel se upsat StB ani podepisovat štvavé pamflety. „Nikdo za mnou nepřišel a nezeptal se: Nechceš vstoupit do komunistické strany?“ říkal. Podle dochovaných záznamů jezdil na večírky ministerstva vnitra, a to už byl, jak podotýkali historici, nikoliv herecký úkol, ale občanský postoj samotného herce.

Zlom přišel při přípravě dílů věnovaných roku 1968. Dramaturg Procházka za ním přišel s otázkou, jak s tím citlivým rokem naložit. Brabec mu odpověděl: „Přece nechceš, abychom s Mrkvičkou vítali ruské tanky. To už bych nedělal. V tu chvíli by mi to bylo opravdu jedno. Já bych rodinu nějak uživil.“ Seriál ale pokračoval dál a Brabec z něj neodešel. Na obrazovce už nebyl Vladimír Brabec, byl to jen major Zeman.

Stačilo jediné jméno

V uniformě majora Zemana se Brabec dostal i na stránky amerického týdeníku Time. Na ulici ho ale lidé nenazývali Brabcem. „Slyším: hele, Zeman. Je mi to nepříjemné,“ říkal. Nejistota, zda za tím pozdravem stojí obdiv nebo výsměch, ho trápila víc než samotná reakce. „Nevím, jak to myslí. Jsem nedůvěřivý.“

Po roce 1989 se to, co ho dřív proslavilo, začalo obracet proti němu. Naplno se to ukázalo až v roce 1999, kdy se Česká televize rozhodla seriál znovu uvést na obrazovky. První díl sledovalo 2,3 milionu diváků. Kolem pořadu propukly bouřlivé diskuze, jedni jej s nostalgií obhajovali, druzí se dožadovali jeho zakázání a trestního postihu televize. Lidé, kteří mu dřív psali dopisy plné obdivu, mu teď psali něco, co by dřív nečekal. „Ti, kteří mi dřív psali, jak je to skvělé, mi najednou psali pravý opak. To je jako box. Z rohu do rohu.“ Brabec se od seriálu veřejně nedistancoval téměř dvacet let. Poprvé o něm otevřeně promluvil až v pořadu 13. komnata v roce 2008. Historici mu vyčítali, že měl jasněji říct, jak seriál pracoval s minulostí. To Brabec nikdy neudělal.

Zůstal jen major Zeman

Přestali mu nabízet role. Režiséři v něm viděli už jen jednu postavu a jiné s ní nechtěli spojovat. „Strčili mě do šuplíku a nechtějí mě z něj vytáhnout,“ stěžoval si. „To je to, že mě major Zeman sežral.“ Přitom byl skvělý komik. Daboval Jacka Lemmona ve filmech Někdo to rád horké nebo Nebožtíci přejí lásce. Jenže major Zeman přece nemůže taškařit. „Ať mi budou říkat Franto, nebo Karle, diváci si stejně řeknou: Hele, to je přece starý major Zeman,“ smál se tomu sám.

Pracovat mohl alespoň v rozhlase, tam ho nikdo neviděl. „V rozhlase vám nevidí do tváře. Tam ten Zeman nevadí.“ V roce 1970 havaroval s ultralightem, přerazil sloup osvětlení a skončil v rozkvetlých švestkách. „Nemyslíte vůbec na to, co se vám stalo, že můžete zemřít. Koukáte, co s tím udělat,“ vzpomínal. Přežil i dva infarkty, jeden přímo na jevišti během Cyrana z Bergeracu, druhý na Václavském náměstí. Režisér Jiří Strach s ním plánoval film s názvem 31, kde měl Brabec hrát majora na penzi, který by si uvědomil, jak mohou být ideologie zvrácené. Film nevznikl. Vladimír Brabec zemřel v roce 2017.

„Herec nehraje jen Hamlety. Vždycky hraje v nějaké době, která je politická. Já jsem nesl jméno majora Zemana. Tím jsem zůstal.“

„Byla to ošklivá doba. A on se stal její ikonou.“

Zdroje: https://ct24.ceskatelevize.cz, https://dvojka.rozhlas.cz, www.idnes.cz, https://dvojka.rozhlas.cz, Dokument dostupný na YouTube: Co řekl Vladimír Brabec o majoru Zemanovi a vzal by tu roli znovu? Kanál Oldřich Janeba – FILMSTORY, Dokument z České televize: 13. komnata Vladimíra Brabce

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz