Článek
Slunce zapadne za bambusové lesy a vesnice kmene Muria se ukládá ke spánku. Děti usínají v rodinných příbytcích, rodiče dohašují oheň. Chlapci a dívky v pubertě se ale domů nevracejí. Přicházejí ke společné stavbě, která nestojí uprostřed vesnice, ale stranou od ostatních stavení a vede do ní jen nízký, nenápadný vchod. V rukou nesou bubny, sedají si k ohni a začínají zpívat. Cestovatel Hislop tuto scénu zachytil ve svých zápiscích: poté co rodiny snědly večeři, mladí muži odcházejí do společného obydlí, kde „kolem plápolajícího ohně tančí hodinu nebo dvě, každý s malým bubnem přivázaným před pasem, na který při tanci bubnují, zatímco mladé ženy sedí nablízku a doprovázejí je písní.“ Té stavbě říkají ghotul.
Tradiční vesnický tanec
Tanec končí a oheň začíná slábnout, ale mladí lidé se přesto nerozcházejí a zůstávají uvnitř ghotulu. Chelikové odkládají bubny, zatímco motiari přinášejí rohože a rozprostírají je na zem. Ještě se mluví, někdo si lehá, jiní zůstávají sedět. Chlapec si lehne k dívce, se kterou před chvílí tančil, a ostatní tomu nevěnují zvláštní pozornost. Venku mezitím vesnice už dávno spí. Uvnitř ghotulu postupně utichají poslední hlasy. Antropolog Verrier Elwin, který kmen Muria studoval v první polovině 20. století, zaznamenal, že soukromí nebylo v ghotulu považováno za nutnost a intimita se odehrávala tam, kde byl prostor. O ghotulu napsal zásadní monografii a shrnul ji prostě: „Život a zájem chelika a motiari se soustřeďuje v ghotulu.“ Chelik jsou chlapci, motiari dívky. Tady žijí, pracují a tráví noci. Prostorná chýše ze dřeva a bambusu stojí v každé muriánské vesnici a je její neoddělitelnou součástí. Podle víry kmene ji založil Lingo Pen, nejuctívanější hrdina gondského světa, a proto se věří, že „v jeho zdech nelze páchat hřích.“Elwin k tomu dodává: „Ti, kdo dobře žijí a tvrdě pracují v dormitářích, budou dobrými manžely a manželkami, otci a matkami.“
První noc mimo domov
Přechod do ghotulu neprovází žádný slavnostní rituál. Děti sem přicházejí už od raného věku, nejprve jen jako pozorovatelé, sedí stranou a sledují starší, jak tančí a zpívají, až je postupně ostatní vtahují mezi sebe a nechávají je sdílet svůj svět. Elwin si všiml, že „celá tendence muriánské společnosti směřuje k přenesení vztahu rodič-dítě na vztah ghotul-dítě.“ Uplyne několik týdnů, než si nový chelik nebo motiari zvykne, že se ráno nevrací domů, ale zůstává s ostatními.
Člen kmene Muria v tradičním tanečním oděvu
Otcové přivádějí děti do ghotulu už jako batolata a někdy je nechávají spát mezi staršími chlapci, aby si zvykala na rytmus života, který je čeká. Sirdar, vedoucí chlapec, a Belosa, vedoucí dívka, postupně přebírají roli těch, kdo dítě vedou. Jak zaznamenal Elwin, „malý chlapec nebo dívka brzy zjistí, že Sirdar a Belosa zaujímají místo otce a matky.“ Brzy od nich dostávají své první povinnosti. Každý člen zde dostává nové jméno a to původní, které mu dali rodiče, uvnitř ghotulu nikdo nepoužívá. Sirdar rozděluje práci a svolává večerní setkání, Belosa dohlíží na vodu, jídlo i běžný chod. Dítě, které ještě nedávno jen sedělo stranou, najednou dostává vlastní úkoly. Ghotul pro ně nekončí zpěvem, protože po krátkém spánku musí ještě před svítáním vstát a pracovat.
Za úsvitu dívka, které se říká motiari, huská obilí dřív, než se probudí její rodiče. Přes den nosí vodu, sbírá listy v lese, vaří a uklízí. Chelik mezitím přináší dřevo, opravuje střechy a stará se o dobytek. Teprve večer se znovu scházejí, zpívají, dávají si hádanky a domlouvají práci na další dny. Ghotul přitom vysílá své tanečníky do okolních vesnic, kde vystupují při svatbách, pohřbech i zemědělských obřadech. V některých vesnicích má také vlastní pole, na nichž chelikové a motiari společně pracují, a úroda pak slouží jeho potřebám.
Než začne večerní tanec, přichází kontrola, při níž se Sirdar ptá, kdo splnil své povinnosti, a každý, kdo selhal, to musí přiznat před ostatními. Trest přichází bez odkladu a provinilec musí jako pokutu přinést svazek dřeva, džbán lihoviny nebo snést veřejnou výtku před ostatními. Elwin popsal případ chelika z Munjmety, který nevěděl, že jeho partnerka začala menstruovat, a strávil s ní noc v ghotulu. „Ráno, když se to zjistilo, musel jako trest přinést tři dlouhé kusy dřeva.“ Pravidlo porušil nevědomky, trestu se přesto nevyhnul.
Věrnost byla zakázaná
Vztahy mezi cheliky a motiari měly svá pevná pravidla. Elwin rozlišoval dva typy ghotulů. V některých z nich si chlapec a dívka vytvořili stálou dvojici, ale v druhém, rozšířenějším typu to dovoleno nebylo a nikdo nesměl zůstávat s jedním partnerem příliš dlouho. Chelik nesměl spát se stejnou dívkou déle než tři noci za sebou, a pokud to udělal, následoval trest. Podle jeho zápisů Muriáni připisovali žárlivost ptákům, zejména křepelkám a jeřábům, což je, jak napsal, „nápadně cizí jejich vlastním ženám.“ Zatímco ptačí samice své partnery hlídají, dívky v ghotulu žárlivost neznaly. Učily se ji nepociťovat. Stejně přísně se přistupovalo k tomu, aby se v ghotulu nenarodilo dítě. Starší o neplodném muži říkali: „možná promarnil všechno své semeno rozséváním po ghotulových polích.“ Rodinu směli založit až po odchodu z ghotulu.
Dívka kmene Muria
Řád ghotulu se netýkal jen vztahů mezi chlapci a dívkami. Menstruující motiari nesměly vstoupit dovnitř a chlapci, kteří by je obtěžovali, byli potrestáni. Porušení klanových zákonů mohlo znamenat vyloučení. Jak upozorňoval Verrier Elwin, „porušení klanových zákonů může přinést nejen pomstu zesnulých, ale i přísný trest od vedoucích ghotulu a kmene.“ Tak ghotul formoval jejich mládí, ale nebyl místem, kde měli zůstat navždy.
Odchod po svatbě
Pak konečně přišel den, kdy chelik nebo motiari vstoupili do manželství a odešli. Elwin popsal písně, které se zpívaly při odchodu nevěsty. Dívka seděla zahalená do látky a ostatní motiari kolem ní zpívaly o životě, který končí, i o tom, který ji čeká. Připomínaly jí chlapce, které zanechává, i povinnosti, které na ni čekají v manželově domě. Jedna z písní říká: „Žila jsi v království svobodných. Nikdy do něj znovu nevstoupíš.“ Jednu takovou dívku Elwin ve své monografii zachytil: seděla celou noc v klíně starší motiari, zatímco ostatní zpívaly a plakaly. „Jako Belosa byla milenkou chlapců a řídila ghotul,“ napsal. „Po letech se s ní ostatní loučili po celou noc.“ Ráno pak odešla do manželova domu. Do ghotulu se už vracela jen jako host.
