Článek
V soudní síni Obvodního soudu pro Prahu 3 seděly desítky žen. Přišly podpořit Ivanu Königsmarkovou, která čekala na rozsudek. V září 2011 jí soud uložil dvouletý podmíněný trest, pětiletý zákaz činnosti a povinnost zaplatit 2,7 milionu korun. V osmapadesáti letech tak měla skončit v profesi, kterou vykonávala víc než dvacet let, a zároveň splácet částku, kterou by bez práce neměla z čeho uhradit. „Kdyby to měl být konečný verdikt, tak mě soud v podstatě odsoudil k bezdomovectví,“ řekla později. „Byl to šok. Nemyslela jsem si, že je to možné,“ uvedla po rozsudku. Její advokátka Adéla Hořejší tehdy upozorňovala, že soud odmítl vyslechnout svědky a znalce navržené obhajobou a opřel se především o znalecké posudky, které podle ní neodpovídaly na základní otázky případu.
Dvacet let u porodu
Za sebou měla dvě desetiletí v porodnici U Apolináře a stovky odvedených porodů. Nemocniční prostředí znala do detailu a měla zkušenosti z běžných i komplikovaných případů. Po dvaceti letech nemocnici opustila a začala se věnovat domácím porodům. Vedla předporodní kurzy a postupně se postavila do čela Unie porodních asistentek. Domácí porody rozdělují společnost už řadu let. Königsmarková se otevřeně stavěla na stranu žen, které chtěly rozhodovat o místě i průběhu porodu. Jeden z těchto porodů skončil tragédií.
V srpnu 2009 vedla Ivana Königsmarková porod v pražském bytě. Těhotná žena si ji vybrala, protože chtěla rodit doma, v klidu a bez zásahů, které v porodnici považovala za nadbytečné. Zpočátku vše probíhalo bez komplikací. Krátce po narození se však stav chlapce náhle zhoršil a přestal dýchat. Königsmarková začala dítě oživovat a přivolala záchrannou službu. Záchranáři jej převezli do nemocnice, kde lékaři pokračovali v resuscitaci. Chlapec přežil, nedostatek kyslíku ale způsobil těžké poškození mozku. Následujících dvacet měsíců strávil opakovaně v nemocnici. V květnu 2011 zemřel. Po jeho smrti případ začala vyšetřovat policie. Proti Königsmarkové bylo zahájeno trestní stíhání. Podle obžaloby před porodem nezjistila možné komplikace a při zhoršení stavu dítěte nepostupovala správně.
Odsouzení
První proces probíhal v atmosféře, kterou advokátka Adéla Hořejší označila za totalitní praxi. Upozorňovala, že soud odmítl vyslechnout svědky i znalce navržené obhajobou a opřel se především o znalecké posudky. Ty podle ní tvrdily jen, že Königsmarková pochybila, aniž by přesně uvedly, kdy a jak měla pochybit. „Rovněž se nemůžeme ztotožnit s vyhodnocováním důkazů. Předložené znalecké posudky byly neúplné, ve stěžejních věcech neodpovídaly na základní otázky a paušálně, opět bez zdůvodnění, pouze konstatovaly, že paní Königsmarková pochybila. V kterém okamžiku a jakým způsobem, však už tyto posudky neuvedly,“ řekla advokátka krátce po vynesení rozsudku.
Podle Hořejší české právo jasně nestanovuje, co je při vedení domácího porodu protiprávní. Znalci vycházeli ze stanoviska gynekologicko-porodnické společnosti, která považuje domácí porod za postup odporující správné lékařské praxi. Obvodní soud jí uložil dvouletý podmíněný trest, pětiletý zákaz činnosti a povinnost uhradit 2,7 milionu korun za náklady léčby. Zdravotní pojišťovna chtěla náhradu přímo po ní. U nemocničních lékařů se přitom škoda obvykle řeší přes nemocnici. „Kdyby to měl být konečný verdikt, tak mě soud v podstatě odsoudil k bezdomovectví. Jsem pomalu v důchodovém věku, nesměla bych vykonávat činnost, kterou vykonávám celý život. To znamená, že bych si nesměla vydělat a měla bych zaplatit skoro tři miliony korun. To je opravdu lidsky likvidační situace,“ uvedla Königsmarková.
Königsmarková se postupně ocitla v centru sporu o domácí porody. Lékaři upozorňovali, že porody mimo nemocnici mohou být rizikové a jejich propagace může vést ke komplikacím i úmrtím matek a novorozenců. Pro část veřejnosti byla naopak zkušenou porodní asistentkou, která se neprávem dostala před soud. Lidé jí posílali peníze na náklady řízení a vyjadřovali jí podporu. „Samozřejmě, že každá podpora je milá a po psychické stránce důležitá. Jak jsem řekla, byl to šok. A tito lidé mi pomáhají se s ním vyrovnat,“ popsala později. Zároveň ale nemohla pracovat a některé ženy se rozhodly spolupráci ukončit. Jedna z nich přiznala, že se necítila bezpečně, protože proti ní bylo vedeno trestní řízení. Jinak by si ji prý vybrala.
Zásah Ústavního soudu
Obvodní soud, odvolací soud i Nejvyšší soud potvrdily její vinu a zdálo se, že je rozhodnuto. Její právní tým se však obrátil na Ústavní soud s tím, že řízení nebylo spravedlivé. Ústavní soud v roce 2013 všechny předchozí rozsudky zrušil. Uvedl, že v trestním řízení musí být prokázána přímá souvislost mezi jednáním a následkem a v tomto případě takový důkaz podle něj chyběl. Pokud existují pochybnosti, musí být rozhodnuto ve prospěch obžalovaného. Případ se vrátil k novému projednání a obžaloba nedokázala přesvědčivě prokázat, kdy a jak měla Königsmarková pochybit ani že její postup vedl ke smrti dítěte. V roce 2014 byla pravomocně zproštěna obžaloby a trestní řízení tím po třech letech skončilo.
Boj o odškodnění
Ani po zproštění viny případ neskončil. Königsmarková žádala omluvu a více než šest milionů korun za nezákonné trestní stíhání. Obvodní soud jí přiznal omluvu a část náhrady, městský soud ale část nároku označil za promlčenou.
Znovu se proto obrátila na Ústavní soud. Ten rozhodl, že promlčecí lhůta měla běžet od doručení písemného odůvodnění rozsudku, nikoli od jeho vyhlášení, a že její žádost byla podána včas. „Je smutné, že člověk musí projít celou tou mašinérií, aby se domohl spravedlnosti,“ řekla. Celá kauza se táhla od roku 2011 a k Ústavnímu soudu musela dvakrát. Nakonec získala náhradu za ušlý zisk i částku za nemajetkovou újmu. Stát se jí omluvil.
Po letech soudních sporů bylo na Ivaně Königsmarkové znát, jak hluboko ji celý proces zasáhl. Její obvodní lékař u soudu uvedl: „Její zdravotní stav se podstatně zhoršil, když nemohla pracovat. Musel jsem ji doporučit k psychiatrovi, u kterého se léčila. V podstatě měla zkažený život.“ Königsmarková sama označila proces za dlouhý a vyčerpávající a mluvila o mediálním tlaku, který kauzu provázel. Vedle psychických obtíží se přidaly i fyzické problémy. Onemocněla rakovinou, měla potíže s kyčlemi a trpěla chronickou únavou. „Odnesla jsem to zdravotně,“ řekla. Po definitivním zproštění dodala: „Jsem strašně unavená a jsem ráda, že to skončilo.“ Lékaři u soudu mluvili o dlouhodobém stresu a psychickém vypětí, které se na jejím zdravotním stavu výrazně podepsaly. Několik let nemohla pracovat a její jméno zůstalo spojeno s případem, který rozdělil odborníky i veřejnost.
Domácích porodů se nevzdala. „To je otázka celoživotního vzdělávání a celoživotních zkušeností. Jedním výrokem soudu něco takového nemůžete zahodit,“ uvedla už po prvním odsuzujícím rozsudku.
Zdroje: www.idnes.cz, https://english.radio.cz, https://ct24.ceskatelevize.cz, www.novinky.cz, www.zdravotnickydenik.cz, www.novinky.cz, https://ct24.ceskatelevize.cz, www.gynultrazvuk.cz, https://www.heroine.cz/spolecnost/neprala-bych-to-nikomu-rika-o-patnact-let-trvajici-tahanici-se-statem-ivana-konigsmarkova
