Článek
Bylo páteční odpoledne 11. května 1973 a herec Lex Barker kráčel Lexington Avenue v New Yorku. Před třemi dny oslavil čtyřiapadesáté narozeniny a měl namířeno za snoubenkou, herečkou Karen Kondazian, s níž plánoval svatbu. Na chodníku se náhle sesunul k zemi a zůstal ležet bez hnutí. Lidé kolem něj procházeli, nikdo se nezastavil. Trvalo několik minut, než se k němu někdo sehnul a zavolal lékaře.
Alexander Crichlow Barker se narodil 8. května 1919 v Rye ve státě New York do bohaté rodiny. Jeho otec byl úspěšný stavební podnikatel a makléř, matka pocházela z vážené americké rodiny. Mezi jeho předky patřili guvernéři a magnáti. Byl přímým potomkem Rogera Williamse, zakladatele města Providence na Rhode Islandu, i sira Williama Henryho Crichlowa, historického generálního guvernéra Barbadosu.
Vyrostl v domě se sluhy, komornými a šoféry. Studoval na prestižní Phillips Exeter Academy, kde hrál americký fotbal a věnoval se hře na hoboj. Počítalo se s tím, že bude pokračovat na univerzitě v Princetonu a naváže na rodinnou tradici. Potají ale hrával divadlo a jednoho dne rodičům oznámil, že na Princetonu končí, protože chce být hercem. Otec ho bez váhání vydědil a přišel tak o podíl na rodinném majetku. Život, na jaký byl zvyklý, tím skončil.
Cesta k Tarzanovi
Po odchodu z univerzity se snažil prosadit u filmu. Dřív, než se mu to ale podařilo, musel v únoru 1941 kvůli válce nastoupit do armády. Sloužil u bojových jednotek v severní Africe a na Sicílii a rychle postupoval v hodnostech. I když patřil mezi nejmladší v armádě, dosáhl nakonec až na hodnost majora. Válka si na něm ale vybrala svou daň už během služby. Utrpěl těžké zranění hlavy a lékaři mu museli nahradit část lebeční kosti stříbrnou destičkou. Další střepina z granátu mu zasáhla nohu. Z fronty se vrátil se dvěma vyznamenáními Purple Heart a dlouhé týdny strávil ve vojenské nemocnici v Arkansasu.
Po propuštění ze služby se vrátil do Los Angeles a znovu se pokoušel prosadit u filmu, zatím jen v menších rolích. Zlom přišel v roce 1949. Producenti tehdy hledali nového představitele Tarzana a zaujala je jeho atletická postava i výrazná tvář. Rozhodla zkouška, při které dokázal přesvědčivě předvést tarzaní řev. S obsazením souhlasil i autor předlohy Edgar Rice Burroughs. Barker se stal desátým filmovým Tarzanem a několik let po sobě tak převzal roli, kterou před ním šestnáct let ztělesňoval Johnny Weissmuller. V pěti filmech se houpal na liánách bez dabingu, jeho hlas se k postavě hodil přirozeně. Téměř dvoumetrová postava a atletická stavba těla rychle zapůsobily hlavně na ženské publikum, které mu začalo říkat „Sexy Lexy“. Po čtyřech letech se ale rozhodl s touto kapitolou skončit. Obával se, že ho Hollywood navždy zavře do jediné role.
Pět žen a obvinění
S herečkou Arlene Dahl na udílení Oscarů v Los Angeles - 1951
První manželství uzavřel ještě během vojenské služby v roce 1942 s Constance Thurlow, dcerou bohatého průmyslníka. Narodily se jim dvě děti, dcera Lynn a syn Alexander. Kvůli práci byl čím dál častěji pryč a manželství se postupně rozpadlo. Krátce po rozvodu následoval další sňatek s herečkou Arlene Dahl, který vydržel jen několik měsíců. V roce 1953 ji opustil kvůli Laně Turner, jedné z největších hollywoodských hvězd své doby. Jejich vztah trval čtyři roky. Po rozchodu ho dcera Lany Turner z jejího předchozího manželství obvinila ze sexuálního obtěžování. K trestnímu stíhání ale nikdy nedošlo.
Se svou tehdejší manželkou Lanou Turner v Paříži - 1953
Hollywood mu poté nabízel už jen vedlejší a krátké role. Migrény po válečném zranění ho vyčerpávaly, vztahy kolem něj končily a večery čím dál častěji trávil s alkoholem.
Evropský Old Shatterhand
Nabídek v Americe ubývalo a po rozpadu manželství se Barker rozhodl odejít do Evropy. Na rozdíl od většiny hollywoodských herců se dokázal domluvit několika jazyky. Mluvil plynně francouzsky, italsky a španělsky, trochu německy, a i díky tomu se v cizím prostředí rychle zorientoval. První zastávkou se stala Itálie, kde dostával role v dobrodružných a kostýmních filmech a kde si ho v roce 1960 všiml Federico Fellini. Ve Sladkém životěsi zahrál snoubence postavy Anity Ekberg.
Nabídku na mayovský western natáčený v tehdejší Jugoslávii přijal Barker v roce 1962. Vinnetoua ztvárnil Pierre Brice, Barker dostal roli Old Shatterhanda. V té době byl ženatý se švýcarskou herečkou Irene Labhart, s níž měl syna Christophera, narozeného v roce 1960. Labhart byla vážně nemocná, trpěla leukemií a během natáčení Pokladu na Stříbrném jezeře zemřela.
Natáčení tím bylo poznamenané, film se ale dokončil. Poklad na Stříbrném jezeře měl po premiéře mimořádný ohlas a stal se nejnavštěvovanějším filmem v historii německých kin. Pro Barkera znamenal začátek několikaleté etapy, během níž se v Evropě stal jednou z největších filmových hvězd. Do roku 1968 natočil dvanáct filmů podle románů Karla Maye. Nehrál jen Old Shatterhanda na Divokém západě, ale také doktora Sternaua v Mexiku a Kara Ben Nemsiho v Orientu. Za každou mayovku dostával zhruba čtvrt milionu marek. Filmy vznikaly převážně v tehdejší Jugoslávii, dnešním Chorvatsku, a ve Španělsku.
V Německu získal v roce 1966 cenu Bambi jako nejpopulárnější zahraniční herec. Zatímco v Evropě patřil mezi nejobsazovanější a nejznámější tváře své doby, v Americe na něj mezitím zapomněli.
Pierre Brice, který ztvárnil Vinnetoua, později vzpomínal: „V době natáčení to byl herec příkladný a sklenky se ani nedotknul. Zato večer si to vynahrazoval. Zřejmě pil hodně a vůbec měl špatnou životosprávu.“
Infarkt na ulici
Páté manželství uzavřel v polovině šedesátých let s Carmen Cervera, bývalou miss Španělska, která byla o generaci mladší. Po sedmi letech skončilo dalším rozvodem. Samota u něj nikdy nebyla dlouhodobým stavem, a tak se v jeho životě krátce po rozvodu objevila další žena. Byla to herečka Karen Kondazian, se kterou se později zasnoubil a začali plánovat svatbu.
Jedna z posledních fotografií se snoubenkou Karen Kondazian - květen 1973
Návrat do Spojených států už velké filmové role nepřinesl. Objevoval se spíš v epizodách televizních seriálů, zatímco v Evropě ho diváci dál znali z mayovek. Válečné zranění ho provázelo celý život. Migrény se vracely a k alkoholu sahal častěji než dřív.
Jedenáctého května 1973, tři dny po čtyřiapadesátých narozeninách, šel Lex Barker po newyorské Lexington Avenue za svou snoubenkou. Uprostřed rušného chodníku dostal infarkt a sesunul se k zemi. Několik minut zůstal ležet bez pomoci, než si ho někdo z kolemjdoucích všiml a přivolal záchranáře. Pomoc už přišla pozdě. Identifikovali ho podle hodinek s vyrytým jménem.
Tělo zpopelnili v New Yorku a popel odvezla jeho bývalá manželka Carmen Cervera do Španělska. Zůstaly po něm tři děti, každé z jiného manželství. Film Ve stínu, který natočil ještě před návratem do Ameriky, měl premiéru až po jeho smrti. V Německu se mayovky s jeho Old Shatterhandem vysílají dodnes a Poklad na Stříbrném jezeře zůstává nejnavštěvovanějším filmem v historii tamních kin. Pierre Brice, jeho filmový pokrevní bratr, žil ještě dalších dvaačtyřicet let.
