Článek
Poté, co jsem získala peníze z banky a dala mu je, nastala situace, při které si dnes zpětně říkám:
„Jak jsem mohla být tak blbá?“
Najednou platil on.
Prý firmu zachránili před bankrotem a teď můžeme žít na vysoké noze.
Já byla šťastná, že neztratil svou práci a hlavně že byl se mnou.
Luxusní večeře, luxusní šperky a dárečky byly na denním pořádku. Zaplatil mi nájemné dopředu a dával mi peníze jen tak, pro moje potřeby.
Cítila jsem se skvěle.
Viděla jsem výsledky jeho práce.
Zároveň jsem ale začala vidět i jeho negativní stránky. Když se s někým hádal nebo se rozčiloval, vztek zapíjel alkoholem.
Když jsem to už nevydržela a zeptala se, co se děje, místo odpovědi přiletěla facka.
Takovou silou, že jsem doslova viděla hvězdičky.
Propadla jsem v pláč a on na mě řval, že když pracuje, nemám ho rušit.
Co se stalo?
Proč se mi neomluvil?
Stalo se to odpoledne. Já byla potom tichá. Vařila jsem a pak uklidila.
A večer za mnou přišel, jako by se nic nestalo. Objal mě a řekl, že si za to můžu sama. Že když má tak těžkou práci, nesmím na něj mluvit.
Dobře.
Poučila jsem se.
Když další dny vyřizoval práci, nechala jsem ho být. Nemohla jsem… nechtěla jsem se ho ptát, co se děje, protože měl hodně práce a byl vystresovaný.
Jenže přišla další facka.
Tentokrát za to, že se o něj vůbec nezajímám.
Za všechno si můžeš sama!!
Ale vždyť mi řekl, že když dělá svoje, nemám ho rušit.
Nechápala jsem, co jsem udělala špatně.
Omluvila jsem se a šla si dělat svoje.
Další den ráno jsem odešla do práce.
Poznali, že se něco děje. Pořád jsem se za něco omlouvala, až si mě šéf pozval na kobereček a narovinu mi řekl, ať mu sdělím, co se se mnou děje.
Řekla jsem mu jen to, že jsem unavená.
Co bych mu měla říct?
Že můj chlap dělá těžkou, psychicky náročnou práci a já mu nejsem pořádnou oporou?
To fakt ne.
Co by si o mně myslel?
Řekla jsem jen, že jsem prostě unavená.
Pustil mě domů a řekl mi, ať si vezmu dovolenou.
Dobře.
Přijela jsem domů.
Tam seděl můj Pan Dokonalý a místo toho, abychom si řekli, co bylo nového, na mě vyhrkl, že má další problém ve firmě a potřebuje peníze.
Na to jsem mu řekla, že peníze z banky už nedostanu.
On bez soucitu řekl:
„Tak si vezmi nebankovní.“
Na to jsem mu úplně v klidu řekla, že ještě nemám zaplacenou ani první splátku u bankovní půjčky.
V tu chvíli mě chytil za vlasy, hodil mě na gauč a začal řvát, že jen kvůli mně přijde o všechno. Že nejsem ženou, kterou bych měla být.
Kopal do mě, mlátil mě a křičel, že teď uvidím, jak dopadneme všichni špatně.
Křičela jsem brekem.
Říkala jsem, ať mi neubližuje. Že ho miluju. A proč to dělá.
Řekl mi to stejné jako předtím:
„Za to si můžeš sama.“
Když konečně přestal, chtěl, abych mu připravila večeři a šla se upravit, protože vypadám strašně.
Při pohledu do zrcadla jsem s telefonem v kapse viděla krev a rychle se vybarvující modřiny.
Chtěla jsem zavolat mámě, sestře, kamarádce.
Ale co bych jim řekla?
Že mě právě zmlátil ten chlap, kterého jsem si vybojovala?
Ne.
Vždyť by se mi vysmáli!
To nejde.
Telefon jsem odložila a napustila si vanu.
Moje vnitřní dítě křičelo:
„Uteč, sakra, uteč!“
Jenže nemůžu.
Nemůžu ho nechat v této situaci.
Milovala jsem ho.
Nemohla jsem mu ublížit.
Bez něj jsem požádala o tři nebankovní půjčky. Nakonec mi dvě nabídly asi 70 tisíc. Odklikla jsem to a během chvíle mi na účet přistálo dohromady asi 140 tisíc.
Mezitím jsem se umyla a vstala.
On seděl naštvaný u počítače.
Řekla jsem mu, že ty peníze mám.
Okamžitě se zvedl a řekl, že jsem nejlepší ženská na světě a že mě hrozně miluje.
Byla jsem šťastná.
Stejně tak on.
Potom se mě konečně zeptal, co je nového v práci.
Odpověděla jsem, že mi šéf dal dovolenou.
Měl radost, ale řekl mi, ať už do práce nechodím.
Že mě to zničí.
Že se o mě postará.
Že nemusím mít strach.
Celou noc jsem nad tím přemýšlela.
Navíc mě bolela hlava z úderu, takže jsem se zachraňovala léky na bolest.
Ale co když má pravdu?
Když si všiml i můj šéf a kolegové, že se něco děje…
Nechci, aby se mě vyptávali znovu.
A zároveň nechci, aby viděli modřiny.
Má pravdu.
Ráno jsem napsala šéfovi, že dávám výpověď a že si vybírám zbytek dovolené.
Jenže to jsem dělat neměla!
