Článek
Vím, že přijde ráno, kdy si vezme aktovku, kterou jsme ještě před pár lety ani nepotřebovaly. Vím, že vejde do třídy mezi cizí děti. Že si bude muset najít své místo, svoje kamarády, svoji cestu. Že jednou přijde domů smutná a já nebudu moct všechno vyřešit za ni.
A právě tohle mě děsí.
Možná víc, než jsem si kdy dokázala představit.
Jsem její máma. A přestože jsem poslední roky musela zvládnout věci, u kterých bych si kdysi řekla, že je zvládnout nedokážu, zrovna tohle ve mně probouzí úplně jiný druh strachu.
Navíc mám HPO a svoje emoce často prožívám mnohem intenzivněji. Některé věci se mě dotknou třikrát tolik. Některé obavy dokážou v hlavě vyrůst do obrovských rozměrů.
A tak jsem si dlouho říkala, jestli se nebojím až moc.
Jenže čím víc o tom přemýšlím, tím víc si říkám:
Možná se prostě bojím proto, že ji miluju.
Bojím se o ni.
Bojím se, aby jí nikdo neublížil. Aby se necítila sama. Aby našla někoho, vedle koho si bude moct sednout o přestávce. Aby se nebála říct, když něčemu nebude rozumět. Aby věděla, že i když se jí ve škole někdy nebude dařit, doma má pořád místo, kde nemusí nic dokazovat.
A především se bojím toho, že už ji nemůžu chránit před úplně vším.
To je možná ta nejtěžší část rodičovství.
Dítě roste.
A s každým jeho krokem dopředu musíme my rodiče o kousek ustoupit.
Pustit ruku.
Ne proto, že bychom přestali chránit.
Ale proto, že ho musíme nechat začít žít jeho vlastní život.
Takže jestli v pondělí večer budete připravovat aktovku a v hlavě vám poběží:
„Mám strach.“
Tak ho klidně vyslovte.
Nemusíte být stateční za každou cenu.
Nemusíte se přesvědčovat, že se přece nic neděje.
Děje.
Vaše malé dítě právě začíná novou kapitolu.
A je úplně přirozené, že z toho máte strach.
Možná budu v pondělí brečet.
Možná budu dělat, že ne. 😅
Ale vezmu ji za ruku, doprovodím ji ke dveřím a pak ji pustím.
A ona možná pořád nebude vědět, jestli se těší.
A víte co?
To nevadí.
Nemusí.
Stačí, když bude vědět, že až se za těmi dveřmi otočí, někde tam venku budu já.
Její máma.
A že i když ji pustím do světa, nikdy ji nepřestanu milovat.
