Článek
Když jsem byla přesvědčená, že jsem konečně našla pana Dokonalého, začalo se dít něco, co jsem přirovnávala pouze k tomu, že mu na mně záleží a chrání mě.
Začal vybírat, s kým se můžu bavit. O nejlepší kamarádce mi řekl, že jí nemůžu věřit, jen proto, že o mně ví všechno a mohla by leccos říct, kdybychom se někdy dostaly do konfliktu.
Říkal,abych ji nevěřila,protože o mě ví všechno.
Začala jsem ho ujišťovat, že se známe už pár let, respektive od druhé třídy, a že jsme o sobě nikdy, ani v hádce, nikomu nic neřekly.
On si ale stál za svým.
„Dávej si pozor.“
Když jsem měla jít do kina s tou kamarádkou a ona byla samozřejmě zvědavá, řekla jsem jí všechno. Samozřejmě i věci z milostného života a jak jsem šťastná.
Místo toho, aby to se mnou sdílela, začala mě odhánět.
Říkala, že to smrdí. Že pokud je spolumajitelem firmy, jak to, že nemá peníze? Proč všechno platím já?
V tu chvíli jsem si uvědomila, co mi říkal on.
Sakra, on měl pravdu.
Co když mi ho prostě jen závidí?
Celý film jsem se s ní už nebavila a když skončil, odešla jsem bez rozloučení. Doslova jsem prchala domů za ním.
Otevřela jsem dveře, sesypala se mu v náručí a v pláči mu všechno řekla.
On mě uklidňoval. Říkal mi, že i když spolu nejsme dlouho, nedá mě. Že mě miluje a vždycky bude stát při mně.
Po nějaké době, o víkendu, jsem se koukala na seriál, když jsem slyšela, jak s někým mluví po telefonu.
Zaslechla jsem úryvky typu:
„Já to zařídím.“
Nevěnovala jsem tomu pozornost. Asi mluvil s někým ze své firmy.
Pak přišel a měl takový neříkající výraz.
Samozřejmě jsem se zeptala, co se děje.
Všechno to vyklopil. Třeba čekal, že mě to bude zajímat. Což je jasné. Je to můj přítel, miluju ho… Chci přece vědět, co se děje.
Řekl mi, že ve firmě má nějaký problém a že chybí peníze. Jenže jeho účty jsou kvůli tomu problému zmrazené a on neví, co má dělat.
Já bez přemýšlení začala mluvit o půjčce.
On řekl, že půjčka se mu nevyplatí při jeho příjmech.
Dobře.
„Takže si ji mám vzít já? Nebo kdy ty peníze potřebuješ?“
Jeho odpověď byla jednoduchá:
„Hned.“
„Dobře. Kolik?“
Čekala jsem něco do padesáti tisíc.
Takže jsem byla trochu v šoku, když řekl, že potřebuje 250 tisíc.
S tím, že mu peníze dám a on je odveze do firmy.
Říkala jsem mu, že půjčka je relativně možná, ale že bych ji pak musela splácet nejméně šest let.
Uklidnil mě s tím, že peníze budu mít do týdne.
Takže co?
Miluju ho! Nechci, aby měl problémy!
Další den jsem šla do banky. Měla jsem domluvenou schůzku na 14:20. Sebou jsem si vzala dokumenty a všechno potřebné.
Seděla jsem tam skoro přes hodinu, protože pro mě hledali nejlepší úvěr tak, abych neplatila statisíce navíc.
Jenže 250 tisíc mi nenabídli.
Nesplňovala jsem nějaké jejich normy.
Nabídli mi tedy asi 120 tisíc.
Řekla jsem jim, že si musím zavolat.
Ještě předtím mě sice napadla myšlenka:
„Co to sakra děláš?“
Jenže rychle ji vymazala myšlenka na něj.
Zavolala jsem mu.
Říkal mi, že už to ve firmě hoří a podobně.
Jenže já pro něj nemám tu částku.
Jak mu to mám říct?
„Děje se něco, miláčku?“ zaznělo v mobilu.
„No… já mám možnost půjčky, ale jen 120 tisíc.“
Překvapila mě jeho odpověď.
Řekl, že je to perfektní.
Prý mu volal jeho otec, kterého kontaktoval s tím, že mu pomůže. Takže mu to prý doplatí.
Spadl mi kámen ze srdce.
Bála jsem se, že ho zklamu.
Peníze jsem vyřídila a během deseti minut byly na mém účtu.
Po cestě domů jsem nakoupila, že si uděláme slavnostní večeři.
Přijela jsem domů a jen řekla:
„MÁME TO.“
Celý příběh je vytvořen za základě skutečné události!
Celý
